Detektívi od Najsvätejšej Trojice: Vodník

Dlouho jsem přemýšlel co jsem vlastně viděl a ze všeho mě nejvíce vychází sociální drama. Rozhodně ne kriminálka, ještě ke všemu se snahou to zabalit do poeticko snovýho stylu vyprávění. A´t se na mě nikdo nezlobí, ale ta závěrečná vyprávěcí zkratkovitost to bylo něco. Vůbec mě to časově nesedlo. A sídlo policie pro Olomoucký kraj někde v poli, to byl čí nápad ? Hurvínka? Když příběh odhaloval rodinný i jiný vazby, bralo mě to, bavilo mě to a vykreslení charakterů bylo povedený. Jak se to vrací směrem k případu nevěděl jsem jestli se mám smát všemu co mě tvůrci servírovali a nebo se jíst pást s těma koňma, který po Klárce Melíškový dostali v seriálu asi nejvíc prostoru. Ještě jedna provokatérská, někdo by měl říct lidem na ČT, že v ČR není jen jedno divadlo. (15.04.2019)

Odbornější, byt teoreticky hravá-provokativní, kritika na stránkách Filmu a doby ZDE. Komentář po projekci na Febiofestu jako memento doby: Poslední dny jsem byl v Praze, kde je mnoho smutku, osudů, které člověka dovádí k pláči. Bezdomovci, lidé pouze o berlích... zrzci, Zibura; jednoduše lidská tragédie v kostce. Potěšil mě však VODNÍK, třídílná minisérie patřící k cyklu Detektivů od Nejsvětější trojice. Viktor Tauš jako režisér by argumentoval, že zatímco pro Modré stíny byl určující vztah člověka a architektury, protože ta byla zároveň navázána na významovou strukturu, u Vodníka má být ústředním principem vykořeněnost. Vykořeněnost se skutečně dá obhájit, a to především na rovině stylu: kontrastní kombinace distancovaného rámování často přes různé odrazového plochy a velmi fyzických detailů; expresivní herectví v minulosti a naopak tlumené v současnosti; umělecky motivované svícení významotvorně pracující se zelenou a červenou přesahující z minulé časové roviny do současné; práce se zvukem v první epizodě a s tichem jakožto parametrem ve třetí atd._____ Osobně mi minisérie přijde fascinující z hlediska práce s temporalitou, která dílo sceluje a rozrušuje na všech úrovních (vyprávění, stylu i významu), zatímco ona vykořeněnost pouze v případě stylu. První část používá ruchy prostředí jako parametry, které prostupují všemi časovými liniemi (představte si kyvadlovou pasáž z Modrých stínů, či ono hučení při znásilnění z Fincherových Mužů, kteří nenávidí ženy, nataženou na a variovanou po celou epizodu); druhá část směřuje ústřední otázku na záhadu z minulosti a je rámována odlišnými perspektivami s jiným vnímáním času; třetí část rozevírá časové rámce, následně je kondenzuje a poté propojuje dvě roviny. Zároveň je ona časovost pokaždé filmařsky pojata jinak, od přerývanosti v prvním dílu, klasické návaznosti v druhém, retardaci a kondenzaci ve třetím. _____ Esteticky je to famózní, byť druhá část je slabší než první a třetí, ale obávám se, že to nebude divácky přijímáno dvakrát dobře. Na rozdíl od konvenčních detektivek nejde o to, kdo zločin spáchal, protože podstatná je časová rekonstrukce (a posléze i prostorová) dění v konkrétní den. Na rozdíl od ambiciózních detektivek nejde o sociologickou sondu, ani o významově zatěžkané vyrovnávání se s komunistickou minulosti a převlékáním kabátů za kapitalismu, protože společenské jízlivosti jsou podřízeny rodinným dramatům a dávným traumatům a/či křivdám. Pro mě je ovšem vše výše zmíněné a i to neuvedené důvodem, proč VODNÍKa považuji za nejlepší tuzemskou audiovizi na pokračování. (31.03.2019)

Jeden prázdninový den parného léta změnil život všech co byly u toho v děsivou noční můru...Nečekal jsem v českých luzích a hájích detektivní thriller takového kalibru, že by se mohl směle zařadit do slavné americké série "Temný případ". Už jenom ta forma vyprávění za kterou v žádném případě obsah nepokulhává. Z herců vyzdvihuju hlavně Neužila, Melíškovou a Krobota. (09.04.2019)

Kompaktní umělecké dílo na poli výtvarné kultury i literární bilance. Takto by měla vypadat souhra příběhu a vizuální koncepce. Jedno bez druhého totiž nelze. Tauš zraje jako víno a dokonce dokázal něco neuvěřitelného - Jarchovského opět vyzdvihl mezi scenáristickou elitu, ze které se pomalu vytrácel. Ono asi záleží, koho Jarchovský zrovna adaptuje. Sýkora jakožto nevyčerpaný autor má stále (na rozdíl od neustále omílaného Petra Šabacha) ve své literární tvorbě co nabídnout. Oceňuji reference na tvorbu Wong Kar-waie a na Twin Peaks. (14.04.2019)

Druhá nejslabší (po Případu pro exorcistu) z volné série detektivek Detektivové od Nejsvětější trojice, ten rádobyumělecký motiv vodníka, prolínající jak do vizuálu (plus hraní s barvami), tak i do děje, byl z mého pohledu dost prkený, zbytek mírný nadprůměr... Nutno ocenit dekorace a kostýmy, obecně dobrý pokus o navození dobové atmosféry a reálií 80. let...a samozřejmě významovou rovinu - problematické vyrovnávání se s komunistickou minulosti a její prorůstání do porevolučních časů a dneška... (08.04.2019)