Detektívi od Najsvätejšej Trojice: Vodník

Rodinná oslava aneb když dochází k rekonstrukci/konfrontaci s živými i vnitřními démony. Příjemný šok je pro mě to, že tam lze vidět opravdu vysokou úroveň kinematografie, což je v současném českém filmu, natož českém seriálu mimořádné. Ono by to klidně mohlo obstát i jako plnokrevný celovečerní film. Ty hlubší psychologické tóny, ten symbolismus (do bažiny pro vodníka), herecké výkony, technická stránka...fakt super. Celkově 82%. (14.04.2019)

Natočeno na vysoké úrovni, zahráno na vysoké úrovni, zkrátka podobný umělecký styl tady dnes ze současných režisérů nikdo nemá. A chápu, že mnohým divákům můžou časté flashbacky, nestandardní kamera a rušivé zvuky vadit (i já sama jsem měla k shaky cam v prvním a k "hučení" pod dialogy v druhém díle výhrady), ale je třeba mít na paměti, že film je umění a dokonce i česká detektivka se může stát uměním. Taušův styl byl osvěžující a rozhodně dodal minisérii Vodník na hloubce a na zajímavosti. Chybu ale vidím v občasné roztahanosti, ať už vinou nadužívání uměleckých prvků (časté vracení se k jednomu a tomutéž flashbacku, příliš dlouhé kroužení kamery kolem zamyšlených postav), nebo vinou některých zbytečných scén (např. všudypřítomné schůzky s penzistou Viktorem u rybníka, nebo oslava na policii v posledním díle). A další chybu vidím v předloze. SPOILER! Vrah "z venku" (náhodný, uprchlý kriminálník, blázen atd.) je pro spisovatele celkem levná berlička. KONEC SPOILERU I přesto je ale televizní minisérie Vodník na české poměry nadprůměrným dílem a skýtá více filmařského umění, než drtivá většina tuzemské současné celovečerní tvorby dohromady. (14.04.2019)

Chválím neotřelý styl snímání, který mohl lézt leckomu na nervy, kdy nemáte postavu v prostředku obrazu a k tomu se dost často zaostřuje na pohled jakoby skrze figuru na pozadí za ní. V zahraničí už to nějakou dobu frčí, ale domácí divák si na to bude muset ještě zvykat. Bohužel celkově vyšetřovaná tragédie hrůzné smrti dítěte za komunistů mi nedošla k potřebnému napětí, škoda chvílema to mělo příjemně mrazivou atmošku s kapkou poetiky a temné pohádkové postavy. Nesedlo mi místo s opravdu futuristicky podivnou policajtárnou uprostřed polí s šéfem v kuchařské zástěře a laciný způsob odhalení vraha skrze jednu fotku. A ještě podivnější konec jak zvláštně si paní vyšetřovatelka dojde pro dotyčnou osobu někde do lesa, nebyla tam žádná cesta, prostě šla někam za devatero horami a devatero řekami, kde ukrývá se lodička... 65% (21.04.2019)

S hodnocením této série mám trochu problém. Námět mi připadal velice atraktivní. Seriál má místy výbornou atmosféru podpořenou podmanivým hudebním doprovodem. Koukal jsem na to rád. Napětí a touha diváka odhalit viníka je místy dohnaná až do extrému. Ale… (spoilery) Všechno toto napětí končí hodně banálně. Celý film člověk uvažuje, kdo je z rodiny vrah, aby nakonec byl vrahem nějaký soused, o kterém je seriálu jen malá zmínka a jeho k motivace k vraždě je postavená na vodě. Stejně tak je člověk napínán 2,5 hodiny, co asi dělala slečna v té maringotce s dělníky tak zásadního, že to narušilo vyšetřování vraždy, a ejhle zase blbost. Její otec vehementně narušuje vyšetřování a hrozí žalobami, že jeho dcera před 30 lety ukázala frndu??? Některé scény jsou jak padlé na hlavu, kdy Melíšková se začne prodírat džunglí v kostýmku a lodičkách, jindy se v lodičkách dá na pochod mezi vesnicemi, jindy zase navštíví nějaký večírek na policejní stanici, jehož význam je mi ukryt. Melíškova mi zde obecně není moc sympatická, z jejích hlášek jsem místy dost rostl. Stejně tak s Krobotem, on je teď oblíbený, to chápu a asi do série patří, ale to jeho bezduché tlachání u rybníka byla ztráta 30 minut. Místy experimentální kamera dle mého do žánru nepatří. Co se týká žánru. Kriminálka to není, jelikož s kriminalistickými praktikami má málo společného, spíše pokus o takovou detektivku, pojďme se všichni sejít a povídat si kdo je vrah 2,5 (25.04.2019)

90%. Knihu Ještě není konec (což je mimochodem lepší název než fádní Vodník) od Michala Sýkory jsem četl jako první, po tom, co jsem viděl Případ pro exorcistu a absolutně mě uchvátila, udělala ze mě autorova fanouška a já zpětně přečetl všechny detektivky, které jsem předtím viděl. O nějaké seriálové adaptaci jsem si při čtení mohl nechat jen zdát, a tak fantazie pracovala na plné obrátky a já jsem si, stejně jako při sledování, nejvíc už líčení osudného letního dne a závěrečný monolog jedné z důležitých postav. Už to ale nebylo ono. Adaptace je adaptace, a tak vyšetřování v knize muselo být bohužel zhuštěno do sice výborného, ale přece jen "pouze" monologu celé rodiny postav. Nejvíce fascinující na tomto příběhu je právě ona rodina, ve které mohou lidé věci ovlivnit a které se stane něco hrůzostrašného, na co moc nemůžou mít vliv. Pro seriál je škoda, že Krobot i Voříšková byli víceméně do počtu. PS to už jste někteří opravdu tak konformní, že kvůli pár netradičně použitým barvám a několika zvláštním záběrům hodnotíme něco jednou hvězdou? To mi tedy hlava nebere! (23.04.2019)