Detektívi od Najsvätejšej Trojice: Vodník

Ze série filmových příběhů o vyšetřovatelích z Olomouce je Vodník zaručeně to nejlepší, co jsem zatím viděl. A to ty předchozí příběhy byly, na můj vkus, hodně špatný. Hlavně v logice. Tady je nicméně také celá řada WTF momentů, u kterých bych dokázal do nekonečna diskutovat. Nechci spoilerovat, ale rozuzlení, jak je skvěle natočené, a tam teda opravdu klobouk dolů, tak je absurdní, protože takový jednoduchý zvrat by nevymyslela ani Agátha Christie a z ní jsem tam inspiraci trošku cítil. Přitom režisér tu ve třech dílech výborně buduje napětí. Buduje ho nejenom dobrou filmařinou, ale také poměrně alternativní filmařinou, na kterou si musíte zvyknout. Když totiž, například, zabírá kamerou dveře, tak nezabírá dveře, ale zabírá horní futra. Stejně tak i v případě, když v pokoji stojí lidi. Kamera nezabírá lidi, ale zabírá jen hlavy a strop. O zalíbení autora v architektuře ani nemluvě…sídlo policie uprostřed polí byl totální úlet. Je to zvláštní způsob budování napětí a dokazování určité kvality, která se může a nemusí vyplatit. V případě Vodníka se podle mě vyplatila. Po druhém díle jsme v mém okolí houfně diskutovali o tom, kdo by mohl být vrah. Třetí díl pak začal naprosto dokonalou scénou intervence celé rodiny v místě vraždy před dávnými lety, kde si všichni řekli, co potřebovali a dialogovka to byla stejně tak dobrá, jako v případě legendárních 12ti rozhněvaných mužů. A to je co říct, protože dialogovky v české kinematografii nejsou příliš časté…Zavěrečná scéna rozuzlení byla takřka dokonalá. Myšleno po vizuální stránce ve spojení obrazu s hudbou. Ale jak Klára Melíšková procházela bažinou a dálnicí? To bylo totálně WTF. Jelikož se mi ale líbilo prostředí, námět a způsob, jak tento příběh byl natočen a zároveň jsem přijmul některé zvláštnosti, tak nakonec dávám solidní čtyři hvězdičky. Vodník se příjemně vyjímá od toho všeho, co Česká televize běžně natáčí a v tomto případě to nebylo na škodu. (18.04.2019)

Všechny předchozí minisérie mě jaksi minuly, takže se na ně budu muset podívat, i když z toho mám značné obavy. Vodník je z nich zdejšími uživateli hodnocen jasně nejlépe, a přesto mě tak úplně nepřesvědčil. Kvalitní momenty se střídaly s těmi chabými, vadila mi neustálá snaha o umělecký počin roku, která byla zhola zbytečná a jen příběhu zbytečně ubližovala. Přitom atmosféra se tvůrcům velice povedla, takže byla škoda, že nebyla doplněna propracovanějším scénářem, abych mohl přijít s vyšším hodnocením. (10.05.2019)

Lyricky vyprávěná balada o vraždě dítěte. Zajímavě pojaté, výtvarně pestré, ovšem v detailu trochu kulhající. Vynikající série ať již díky zajímavému námětu, tak také díky pronikavé Výrové. Konec mě maličko zklamal, ale nestává se mi u českých filmů často, že bych napětím téměř nedýchal. Styl vyprávění této tragédie mi sedl. (14.04.2019)

Neuvěřitelný mix "rádoby umění", horroru, skvělého sociálního dramatu a kriminální zápletky (v tomto případě dost brutální). Zatímco první díl je hodně na hraně nesnesitelného "uměleckého" vyjádření poměrně povedeného horroru (lekačka s vodníkem, atmosféra odkazující k Erbenovi, nakloněné záběry kamery mimo hlavní dění...), dál už se minisérie veze na klasické vlně kriminálního vyšetřování, které ale filmařsky mnohem více sklouzává k velmi podařenému sociálnímu dramatu jedné rozhádané rodiny. Vrah není šokujícím překvapením (vlastně jsem ho tipoval hned v prvním záběru kdy se na scéně objeví), ale vůbec to nevadí - tahle partička z Olmíku mě baví a tady to Tauš prostě pojal vypravěčsky jen trochu jinak... nevadí, neuráží, jen ten první díl na "umění" mohl trochu ubrat, to je fakt;) (13.05.2019)

DoNT4 Já na to přijdu Pavle. Třeba jen proto, abych té zrůdě co to udělala mohla jít na hrob a říct jí, že o tom vím. Výrová prakticky sólo vyšetřuje 30 let starý případ dekapitace nemluvněte cirkulárkou. Jedním z podezřelých je místní vodník... Sýkora pokračuje v sycení své série o olomouckých fízlech novými prvky, jímž jsou v případě Vodníka především značné časové rozpětí mezi zločinem a pokusem o objasnění a bezmála nadpřirozený rozměr. Tauš, který pojal svou účast v DoNT na rozdíl od Hřebejka jako možnost plně se realizovat, staví na baladickém potenciálu předlohy. Srovnání s též skvělými Modrými stíny (na něž odkazuje ve Vodníkovi stejnojmenným lynchovským podnikem, v němž se občerstvuje Výrová) dokládá, že eskapády kamery nejsou samoúčelné - od jejich využití v Modrých stínech se totiž značně liší. Styčné body jako využití architektury (stará vs rekonstruovaná budova vesnické usedlosti, nový, ale chladný open-space policejního oddělení; ulítlé vtípky, nabourávající hutnou atmosféru; pozornost věnovaná detailům, jako jsou dokonalé titulky) zůstávají. Až při srovnání DoNT3 a DoNT4 jsem si naplno uvědomil, jak velkou roli v efektivitě jednotlivých dílů hraje hudba. Zatímco Hřebejk angažoval Kryštofa Michala (Portless, ex-Support Lesbiens) a René Rypara, který kupř. DoNT3 zamořuje trapnými variacemi na východoasijské motivy, Taušova spolupráce s Petrem Ostrouchovem nese podstatně zralejší plody. Vrcholem série jsou právě ty neexcentričtější prvky, které televizního diváka soudě dle komentářů zde spíše ruší - surreálné, snové výjevy modrý samet / zelený satén, 'vodník', policejní ředitel v kuchařské zástěře, trierovská cesta Výrové lesem. Nedokážu posoudit, zda jde o Sýkorovu či Taušovu invenci, který jen využívá, co předloha skýtá, nicméně Hřebejkovy příspěvky jsou jich ke škodě výsledku spíše prosty. (26.11.2021)