Můj bezvadnej život (E03)

Nejslabší část celého cyklu mě neiritovala ani tak Terezou Brodskou, u které naprosto chápu, že se nikdy neprosadila ničím větším než sra*koidní Ulicí, jako spíše tématem, které se snaží zobrazit. Chápu, že tato hoďka a 1/2 může oslovit matky s obdobným syndromem vyhoření v úkolu hlavy rodiny, širší cílovku už ale nejspíš bavit nebude. A do té spadám právě já. (20.12.2019)

Tereza Brodská jako workoholička, která jede ve zběsilém tempu i doma až po jedné oslavě se jí objeví nechutné červené kruhy pod očima, s kterými tam běhá hodinu až jsem se zamyslel, zda autorky nemohly vymyslet něco méně odpuzujícího, protože se na to nedalo koukat. V polovině jsem pochopil zhruba směr a cíl - napravení hlavní hrdinky, záchrana rodiny, ale už to nějak nezachránilo určitou odpudivost. Dvě hvězdy za jinak perfektní herecký výkon Brodské a bavil mne i její manžel v podání Vasila Fridricha. (09.12.2019)

Sice to je jen televizní film, ale scénář je napsán bravurně. Naprosto pravdivé, vystihuje to mnoho věcí v našem běžném českém životě. Povedené! *Poznámka: Možná může příběh někomu zdát přitažený, ale drsné je právě to, že ono to tak fakt v životě funguje. Stačí mít odvahu a činit, ne se jako hlavní hrdinka všeho bát a pokládat to za nereálné. Bylo by skvělé, kdyby ten film nejen vidělo, ale hlavně se z něj ponaučilo mnoho lidí v našem okolí - včetně nás samých. Asi nejdůležitější poselství toho celého je: "Povídejme si s lidmi na rovinu, vyjádřeme naše emoce, nehrajme si na spokojený život, když není... Hlavně se s lidmi bavme." (23.12.2019)

Po dlouhé době příběh, na který se dá koukat. Pár chyb bych asi našla, ale hlavní message pro mě bylo to, že vám nikdo nedá návod na to, jak žít svůj život. A také to že ať už je důvod pro změnu cokoliv, donutí vás to jednat. Terezka si jede svůj herecký koncert od začátku do konce. Já mám prostě ráda snímky z normálního života, reálné problémy. (11.12.2019)

Obecně mám problém s ukňouranýma, umňoukanýma ženskýma. Se solidními předsudky takový projev vnímám jako známku lability, Tereze Brodské jsem proto nikdy na chuť nepřišla. Až tady! U tohoto televizního filmu z dílny Alice Nellis jsem se výtečně pobavila, zajímalo mě to, líbilo se mi to, dávalo to smysl, mělo to vysokou sdělovací hodnotu, navíc to byla taková ta sranda "smích přes slzičky", přestože jsem se v tom naštěstí nenašla. Zatím. :) Brodská nikdy nebyla lepší, (ale je fakt, že její práci nesleduji, nevyhledávám, toto bylo zhlédnuto po haluzi), každopádně v roli stárnoucí, smutné, přepečlivé manželky a maminky, která se jednoho dne probudí s fleky pod očima a začnou se dít věci, byla skvělá. Ráda pochválím. (14.12.2019)