Balada o pilotovi
A Pilot Tale
Réžia:
Ján SebechlebskýKamera:
Tomáš StanekHudba:
Jan MaxiánHrajú:
Lucie Žáčková, David Švehlík, Antonie Formanová, Jiří Dvořák, Petra Špalková, Vladimír Javorský, Sebastian Pöthe, Mikuláš Zelenka, Alois Tichý (viac)Obsahy(1)
Vrátili sa domov, do Československa a verili, že príde tak vytúžený mier. História ale rozhodla inak. Vyše dvoch a pol tisíc pilotov slúžilo v uniformách britského kráľovského letectva. Pre Britov hrdinovia, ktorí spolu rozhodli o výsledku vojny, u nás po vojne súdení za velezradu... Balada o pilotovi sa odohráva na konci roku 1945 a na začiatku roku 1946, kedy sa po 2. svetovej vojne nanovo utváralo usporiadanie sveta. Hlavný hrdina, Emil Malík, bývalý pilot RAF, sa vracia do Prahy, kde sa stáva nepohodlným pre československých komunistov, ktorí sa už pripravujú na prevzatie moci a tak chce odísť i s rodinou do Holandska. Politická dráma, nakrútená podľa skutočného príbehu novely významného českého autora sa prelína s milostným príbehom, strácaním a znovu nachádzaním lásky hlavného hrdinu a jeho manželky Karly. (RTVS)
(viac)Videá (1)
Recenzie (105)
Filmy České televize jsou známé tím, že většinou mají vysoké cíle, ale pohoří hned na startu. Balada o pilotovi balancuje na hraně až do konce a já vlastně doteď nevím, jestli se mi spíš líbila anebo ne. Chvílemi to bylo skvělé, chvílemi slabší a hlavně se to dost často hodně táhlo. David Švehlík byl výborný, o Lucii Žáčkové jsem až do scény v letadle nebyla úplně přesvědčená. Líbilo se mi ale vykreslení jejich vztahu, který se naprosto změnil v průběhu války. Moc jsem nechápala zbytečnou odbočku k ruskému varhaníkovi, ale tak to se mi občas stává. Co za mě filmu hodně ublížilo, je poslední interiérová scéna na letišti. Možná si film za čas pustím znovu a buď hvězdu přidám, anebo uberu. Zatím za váhavé tři hvězdy. ()
Odepisovaný režisér Ján Sebechlebský konečně může pojíst namazaný chleba, který si za svoji odvedenou práci zasloužil. Za tvůrčí zločiny v podobě Ordinace v růžové pindě by si sice zasloužil být po zbytek kariéry jen o chlebu a vodě, ovšem za zajímavý profil hrdinného válečného pilota obšourníka má rozhodně nárok na chutný dlabanec. David Švehlík má v posteli Lucii Žáčkovou, o kus dál se pohybuje Gabriela Marcinková a přesto to s ním nic nedělá, nicméně na pilotním seznamu má pár (anonymních) nestoudných zářezů v podobě milostných avantýr, v zádech má sovětskou rozvědku a v závěru trošku zhebne. Spád událostí je pomalejší, asi dvacet nadbytečných minut bych z filmu vystřihl, rozhodně však nechybí náběh na kontroverzi. A talová lesbická hospodyně se také počítá. Jedná se o televizní film a je tedy nutné počítat s tím, že výpravná stránka je skromnější, závěrečná triková pasáž s leteckou havárií je na samé hranici nechtěné směšnosti, ovšem režisér prokázal, že náročnější látku zvládá obstojně i neotřele. Pochopitelně jeden jeho schopný film vlaštovku na pyji neochočí, takže to chce vydržet a neupínat se k povrchním komerčním blábolům. Tenhle režijní směr pilotoval relativně bez větších turbulencí. 7/10 ()
Velmi závažné a důležité téma zdůrazněné závěrečným posttitulkovým vstupem pana Stránského osobně coby autora námětu, pohříchu byl tento vstup mnohem sugestivnější, než celý film před ním... (skutečný příběh je mnohem silnější, než jeho filmové zpracování, což lze připsat coby deficit tomuto projektu) Osobně bych upřednostnil méně vztahové tématiky (rozpad vztahu válečným odloučením a předchozími nevěrami pochopitelný, ale nemusela se tomu věnovat polovina filmu) a více dramatického prvku a napětí, stejně jako geopolitického kontextu. Každopádně díky České televizi, že takovéhle projekty realizuje, na tyhle tragické události týkající se naší poválečné historie bychom neměli zapomínat...jde o součást naší kolektivní paměti... ()
Všechny drobné námitky či připomínky si bez váhání strčím za klobouk a ústa zamykám na dva západy, kritizovat nebudu dnes večer nic. Takže úplně ze všeho nejdřív... jsem tuze ráda za to, že žiju v době, kdy je tvůrcům umožněno natočit takovýhle film, neb si velice dobře pamatuji časy minulé a cenzuru. Další věc... odloučení od rodiny, vzájemné odcizení, válečné šrámy, pobyt v lágru a tak dále, to vše člověka poznamená, změní, není a nemůže být stejný jako dřív. Věřím, že mezilidské vztahy v té době byly velmi komplikované a stmelit rodinu byl úkol téměř nadlidský. A v neposlední řadě... bolševik nám tehdy klepal na dveře a poměrně dost důrazně, není dobré na to zapomínat. Shrnuto za mě - herecké osazenstvo mě potěšilo, David Švehlík, Vladimír Javorský, Jiří Dvořák, Jan Hájek, Peter Kočiš (!) výborní, hudební podmaz parádní, zejména klavír + moc pěkná výprava a svým shovívavým hodnocením vyvažuji zdejší nevlídné.. ()
Galéria (56)
Zaujímavosti (16)
- Natáčelo se na letištích ve Kbelích, Staré Ruzyni, v obci Panenský Týnec, klášteru Chotěšov a Praze. [Zdroj: Týdeník Televize] (M.B)
- Pilot Balík byl tchánem scénáristy Jiřího Stránského. [Zdroj: Týdeník Televize] (M.B)
- Scéna, kdy příslušník Veřejné bezpečnosti vede Emila Malíka (David Švehlík) za majorem Bedřichem Reicinem (Jan Hájek) z Hlavní správy obranného zpravodajství, se natáčela v interiéru někdejšího sídla ÚV KSČ (dnešní budovy Ministerstva dopravy). (HonzaBez)
Zmařený potenciál... Škoda. Kdo mně zná, ví že už od mala jsem blázen do letadel i těch, kteří v nich hlavně v RAF a USAAF létali za války. A ví také jak strašně nesnáším komanče nejen za to co jim po jejich návratu do vlasti provedli. Proto také vítám každý takový počin, který tuto dobu připomíná i s jejími zločiny a nespravedlností. Padesátá léta byla nejodpornější období našich dějin a jak už jsem to někde psal, byla dle mého názoru horší i než léta válečná. Tak nějak mi připadá přirozenější, když naše vlastence a výkvět národa týral a leckdy i popravoval nacistický okupant, než v padesátých letech zfanatizovaný český bolševik dirigovaný z Moskvy. Začátek filmu zaujal. Přílet našich letců Liberátory a pak pochod před jedním z nich v markingu Coastal Command naší 311. perutě dával tušit, že filmařům radil někdo kdo znal a měl jsem z toho radost. To potvrdily i Spity poslednějších verzí se čtyřlistými vrtulemi tak jak se na konec války slušelo... Už tehdy kvůli Rusům našim dovolili z Anglie návrat až v létě. Do té doby často plnili další úkoly jako třeba shozy potravin, nebo shozy mnoha tun pum do oceánu. I při těchto již nebojových letech docházelo k nehodám a tak byť po válce se pár našich návratu zkrátka nedočkalo jen díky této prodlevě.. Návraty těch co přežili 6 let krutých bojů a to často už Polska a Francie nebyly snadné. Leckdo doma čekat nevydržel, leckoho umořil koncentrák, někdy se staří rodiče nedožili. I ti co měli štěstí a shledali se těžko navazovali kontakty včetně těch intimních po tak dlouhé době. Národ je však vítal jako hrdiny, modré battledressy na ulicích oprávněně budily rozruch a někdy budily skutečně i negativní emoce, protože nejhorší dvě bombardovýní zažila Praha na jaře roku 1945. To, že se jednalo o americké nálery a ne britské místní pochopitelně nevěděli. Letec jako letec, bombarďák jako bombarďák. Film pak celkem zajímavě začne ukazovat ten krátký čas před rokem 1947, kdy už většina těch co neutekla byla pozatýkána, propuštěna od letectva a kdy už bolševik tvrdě ukázal, kdo tu teď bude pánem. Ve filmu mi trochu vadilo jak onen ruský záporák byl zkrátka všude a u všeho... To sorry, ale ten jeho poslední výstup na letišti.. to už byla hrůza. Jinak film celkem ušel, Švehlík měl charisma, Dvořák standardně také a Žáčková (známá hlavně z reklamy jednoho operátora) jak mi zprvu neseděla, tak jsem si na ni nějak zvykl. Co mně zvedlo ze židle bylo, když syn Malíka si létá na Štědrý den s kovovým letadélkem a dělá s ním výkruty... Malík si ho vezme na klín a povídá, že to je bombarďák, Wellington a že by s tím takovéhle výkruty dělat nešly... a následuje vyprávění jak je nad Maltou ostřelovala ponorka... Jenže syn měl v ruce Mosquito a s tím samozřejmě dělat výkruty šlo, protože to byla sakra obratná stíhačka... Tohle bylo nějakému poradci filmařů na pohlavek! Celkově jsem filmu docela zklamán. Doslov pana Stránského byl zajímavý, ale bohužel film skončil fakt divně. Co mi v hlavě zní jsou ony tři zásady NKVD: Jsme trpěliví, nezapomínáme a neodpouštíme... Ano, na tohle bychom neměli ani dnes zapomínat i když NKVD se dnes už jmenuje jinak. Každopádně ČT celkem překvapila. Dávám tedy za tři sklenky whisky v letecké klubovně. Každopádně pokud to někoho zaujalo, doporučuji raději než toto dosud nepřekonaný TV film z roku 1991 - Hřbitov pro cizince. * * * () (menej) (viac)