Rašín

Uvědomuji si určité nedostatky a chyby dvofilmu. Ale nechce se mi je sem rozepisovat. Akorát mě opravdu naštvalo jak film začal a skončil atentátem, aniž by vysvětlit jeho okolností. A celé působení Rašína na ministerstvu financí se určitě vynechat nemělo. Ale jinak jsem rád, že takový projekt ke stoletému výročí vznikl. Je to přínosné. Teď již s naprostým přesvědčeném budu vědět, že vedle jmen Masaryk, Beneš a Štefanik patří jméno Rašín. (26.10.2018)

Překvapilo mě, že film o bytostném demokratovi, jakým Rašín bezesporu byl napsal i zrežíroval bývalý předseda komunistů. Objektivně přiznávám, že to nebylo až tak strašné a člověk se mohl dozvědět i leccos nového o dvou vlastencích, kteří se zasloužili o vznik samostatného Československa. Ano o dvou, protože se to mohlo klidně jmenovat Kramář a nic by se nezkazilo. Pokud někomu chybí vysvětlení, proč došlo k atentátu, pak vězte, že jej spáchal mladý anarchokomunista a ti jak známo demokraty moc v lásce nemají. Chvílemi docela nuda, ale jedna věc film pozvedává. Rašín a Kramář se ve směřování a spolupráci Čechů se zahraničím neshodli prakticky v ničem. Přesto však spolupracovali, když šlo do tuhého a nikdy nebyli nepřáteli. Byli pouze dva lidé s jinými názory. Tohle by se měli naučit současní politici! (23.10.2018)

Zaujímavý počin už len preto, že Rašína dnes skutočne pozná už iba málokto, a ak, tak iba ako meno a funkciu, prípadne atentát, jediný dokonaný / úspešný atentát na politickú osobnosť v moderných českých dejinách (v dobe kedy to na takom Balkáne bolo na dennom poriadku). Alois Rašín je tu vyobrazený ako pracovitý vzdelanec, neústupný vlastenec nezlomného ducha aj kondície, a dokonalý manžel a otec. Proste hrdina... - proste nacionalista. Zobrazenie je to zrejme celkom verné a zahraný O. Vetchým je vyslovene excelentne. Herecké majstrovstvo však predvádzajú aj ostatní, v prvom rade s M. Donutilom (ale utkvie aj vynikajúci Topfer). Zamrzí, že jeho Karel Kramář je oproti supermanovi Rašínovi zobrazený ako naivka. Za neodpustiteľné, ale možno o to pochopiteľnejšie, považujem ukončenie deja vznikom republiky. Vzhľadom k tomu, že film bol aj tak dvojdielny a útok na Rašína ho otváral aj ukončoval, prečo sa takýmto oblúkom vyhol jeho 4-ročnému pôsobeniu v československých vládach a uspokojil sa s rýchlokomentárom o jeho význame ? Neboli už peniaze na tretiu časť ? Skôr si myslím, že by sa ukázalo skutočne zapeklitým problémom vyobrazenie počínajúcej prvej republiky. Jej chaos, kvas, intrigy a boj o moc aj charakter mladého štátu, by vyžadovali vyslovene prvotriednych scenáristov, mimoriadnu erudíciu a k tomu odvážne srdce a otvorenú myseľ aby dokázali zobraziť problematické, konfliktné až nenávistné vzťahy Masaryka a Beneša na jednej strane s Kramářom (ktorého už po roku vyšachovali nadosmrti z vysokých vládnych postov) či Rašínom, (ktorý stihol byť za tie 4 roky ministrom financií v 1. aj 7. vláde ČSR!, s Benešom sa vyslovene neznášali, hradné kruhy zápalisto kritizoval a zrejme iba jeho smrť zabránila totálnemu vyhroteniu ich vzťahov). A to už by poriadne zakalilo ten hrdý oslavný a pekne natočený obrázok, ktorý pri príležitosti storočnice vzniku Československa vznikol... (28.10.2020)

Rozhodně zajímavé televizní zpracování postav, na které se už vzpomíná pouze v hodinách dějepisu a troufám si říct, že průměrnému Čechovi už téměř nic neříkají. A je to velká škoda. I proto vzdávám hold autorům, že si vybrali nelehké téma a zpracovali ho do dvoudílného filmu. Ano, možná místy to chtělo více střihačských nůžek, ale i tak je to výjimečně kvalitní televizní podívaná s československou historií, na kterou bychom neměli zapomínat. (29.10.2020)

Díky všem těm oslavám událostí před 100 lety se i s dnešními filmy můžu cítit podobně, jako když si sleduju první filmové oslavy Československa. Všechny ty spektákly jako Za svobodu národa nebo Za československý stát mají pokračování. Jen s tím rozdílem, že dneska už zřejmě nevznikne další cyklus oslavující legie (ve stylu Medka, Kopty nebo Langera). K výročí republiky máme Sarajevo, Rašína, Hovory s TGM, Jana Masaryka... a je jen málo novodobých mýtů, které si nehýčkáme. České století je za námi. Sice už neslzíme s F. L. Věkem a Sňatky s rozumu nad oslavou českého slova a českého divadla, ale je možné si idealizovat Muže 28. října 1918. Bude příležitost vedle Rašína vyzvednout i roli Antonína Švehly, Jiřího Stříbrného, Vavro Šrobára a Františeka Soukupa? Necháme se překvapit. (17.01.2019)