Smrt mouchy

Dospívání socialistického člověka aneb Není každý den posvícení. 1) Překvapivě neohrabané dialogy nevýrazného produktu reálně socialistického surrealismu sepsal Jan Otčenášek (režisér působil jako jeden ze tří scénáristů). 2) Pro příjemného a velmi přitažlivého 17letého Luboše Knytla to byla první a zároveň poslední filmová role, dnes se věnuje architektuře. Tehdy velmi sexy 19letý Otakar Brousek mladší ve velmi přiléhavých kalhotách byl další prvek, který jsem zaznamenal. 3) Pseudoekologicky zaměřený snímek působí jako pokroucená představa chorého mozku budovatele světlých zítřků o tom, jak žije a mluví soudobá mládež. I když 52letý Karel Kachyňa měl evidentně hodně slabou chvíli, přesto chvílemi jeho režisérská genialita probleskne i tímto jinak podprůměrným snímkem. (06.11.2011)

Kachyňovy filmy mi obecně nijak zvlášť nesedí, protože je v nich nasekána spousta "uměleckých" pasáží, které ale umělecky nepůsobí, spíš jen uměle. V tomhle filmu se mu podařilo stvořit mimozemské monstrum, kluka, kterého kromě much nevyvede nic z rovnováhy, ani když je zavřený spolu s jednou mrtvolou a jednou polomrtvolou na minimálním prostoru, který pak o tomhle zážitku mluví tak nevzrušeně jak o nákupu rohlíků v krámě a který se ve své (post)pubertě svěřuje mamince s každým rande. Ale atmosféra 70. a 80. let je vystižena výborně, i s tím všudypřítomným strašením (v tomto případě ekologickými katastrofami). (07.04.2012)

V první řadě bych se chtěl vysmát stupiditě distributora. Protože to, o čem dle něho tento snímek je, je tak maximálně jedna pětina filmu. Ty detailní záběry na mouchu (nebo na její černobílé fotky) nebo na mucholapku plné usmrcených much působí skutečně trošku bizarně. Celý tento snímek však rozhodně bizarní není. V jednom momentu jsem si sice říkal, zda sleduji psychologickou výpověď o dospívání nebo edukativní film o vztahu člověka k životního prostředí (ten výklad profesora v podání Jaroslava Satoránského na toto téma doprovázený ilustrativním videem je dost dlouhý až otravný), ale o pár scén později jsem pochopil, že to pro ten film má svůj smysl. Svůj smysl má i celý tento film a určitě stojí za to se na něj (distributorovi na truc) podívat. Mj. i kvůli celé řadě pěkných uměleckých černobílých fotografií, kterými hlavní hrdina dokumentuje realitu kolem sebe. (17.04.2017)

Karel Kachyňa dokázal svléknout nejednu herečku, zde velmi cudně i "priceznu Marušku". Jinak je film studiem o dospívání ve špinavém šedivém Kladně, hledání lásky, místě ve společnosti, o budoucnosti člověka. Setkáváme se i s jistým ekologickým pohledem, ale jedná se jen o velmi mírnou kritiku, kterou dospělé kádry dokáží rychle eliminovat. Je úsměvné, jak lidi ze sídliště ve městě odjíždí na obdobné sídliště za městy, kde se pachtí na chatičkách, ale jejich život je úplně stejný. Potěšilo mě, že tříletá holčička to nebyla... Nakonec jsem  byl překvapen minirolemi Jiřího Lábuse a Petra Kostky a mnohé známé herce uvedené zde jsem vůbec neodhalil. Stejně se ale někdy rád podívám znovu, byť hudba je dost brzy velmi otravná. (24.01.2023)

Oficiální text distributora, je v tomto případě opravdu směšný a samotný film nepochopitelně degraduje. Přitom se jedná o výbornou záležitost a na svou dobu velmi slušný obraz dobové mládeže. Nechybí protirodičovský vzdor, studentský mejdan, nešťastná láska i žárlivá pomsta, rozhodnost ke změnám i bující tělesné žádosti. Zdeněk Liška zde svými tóny pochopitelně celou atmosféru ještě vylepšuje a přesto, že samotný příběh je jednoduchý, má své skvělé chvilky a např. monology Jaroslava Satoranského o znečišťování prostředí a civilzační pohodlnosti, která se v lidech, bez ohledu na režim, nepochybně pěstovala už v této době, je dnes ještě aktuálnější. Svět pohledem fotografa a skvělá práce se střihem, Karel Kachyňa neztratil nic ze svého stylu ani zde. (30.10.2012)