Ucho

Ucho, piš si - jeden z nejzaslouženějších vrcholů českého filmového alpinismu a jednoznačně nejlepší dílo Karla Kachyňi. Dokonale budované napětí, do morku kostí mrazivá paranoická atmosféra, výborná černobílá fotografie Josefa Illíka, bravurní scénář a excelentní herecké výkony dua Brzobohatý-Bohdalová... Film, který měl už dávno vypoklonkovat všechny ty ve smyčce přehrávané normalizační zhůvěřilosti na programových rozvrzích tuzemských televizí. (21.03.2009)

Zrůdnost komunistického režimu spočívala v tom, že nikdo nemohl být v klidu. Nešlo stát stranou, ale ani přesvědčení poctiví kominusté si nemohli být ničím jisti. Režim, který požíral sám sebe. V posledních letech se točí spíše filmy o disidentech, ale zde se nabízí pohled člověka navrcholu, který nemá úniku, i kdyby nakrásně prozřel a nehodal dále sloužiit. Vysocí funkcionáři pod kontrolou nemohli jednoduše emigrovat, uvízli v systému, který nedovolil, aby navenek unikly nepříjemné informace. Na malé ploše jedné funkcionářské vilky se oderává tísnivé drama, které se postupem času stupňuje. Na začátku to vypadá na běžnou manželskou rozepři, kvůli ztraceným klíčům. Spor se postupně vyhrocuje až k fyzické konfrontaci, jde dál k pokusu o sebevraždu až po afektované smiřování. Všechno poslouchá všudypřítomné ucho se kterým je třeba počítat, ale se kterým se nedá nikdy smířit a před kterým není úniku. Ucho vnímám jako vrcholné dílo sehrané autorské dvojice Jan Procházka a Karel Kachyňa. Vycizelovaný scénář není pouhým výtvorem fantazie, ale velice přesvědčivou výpovědí člověka, který se jako přesvědčený komunista sám stal nepoodlným v očích strany. Je to s podivem, že Karel Kachyňa mohl natočit ještě tolik skvělých filmů. (14.12.2014)

Co asi museli prožívat lidé, sledováni fízlovským režimem, doma, v soukromí? V tomto filmu se do dozvíte. Klaustrofobickou a depresivní atmosféru ještě podtrhuje černobílý materiál a flashbacky ze soudružského večírku. Jiřina Bohdalová, vyjádřená slovy, jednoznačně za šest :-) Nejlepší film Karla Kachyňi. (10.05.2003)

Z komunistů se mě dlouhodobě zdvihá žaludek a tenhle film ukazuje jeden z důvodů proč. "Kde můžeme mluvit ? " Nikde. " Dialog mezi manžely, pronesený ve vlastním domě, prosím ! Vítejte v době vlády Komunistické strany Československa. Film, který po psycholgické stránce nemá v dějinách naší kinematografie obdoby a herecké výkony dua Radoslav Brzobohatý - Jiřina Bohdalová musí ocenit bůh osobně, protože žádné pozemské ocenění není za takhle zahrané role dostatečné. (12.11.2008)

Ucho mi dlho unikalo podobne ako "to ucho" Bohdalovej a Brzobohatému. Úžasný zážitok a neskutočná odvaha, divím sa, že zainteresovaní tvorcovia nešli do basy en bloc. Film trochu pripomína adaptáciu divadelnej hry, čo vôbec nie je na škodu veci, práve naopak, umocňuje zážitok estetikou hic et nunc. Je zrejmé, že Procházka videl pomerne čerstvý film "Kto sa bojí Virginie Woolfovej", v porovnaní s česko-slovenským Uchom sa však americký "pendant" zaoberá prakticky celkom banálnymi problémami. PS: "Ludvo, já se bojím." (29.05.2014)