Ucho

Dost drsný film na svojí dobu, u nějž chápu, že tehdá nebyl uveden do distribuce, protože by si tím komunista podkopal hrob. Ale co s člověkem dokáže takové Ucho udělat, to je skutečně maso. Radoslav Brzobohatý, kde ještě vypadal vcelku mladě a ne stejně jako o pár let déle až do dnes a Jiřina Bohdalová, jeho tejdejší manželka, nám ukázali, že agresivita může člověka bez problémů zničit. Měl jsem při sledování neskutečné nervy, psychologické to teda bylo. Ještě že jsem v té době nežil. (10.12.2009)

Ucho - to je politický, psychologický thriller, který má nadčasovou hodnotu. Kvůli tomuto snímku nedostal Brzobohatý roli majora Zemana, protože si to tenkrát u soudruhů rozházel. Každopádně, tento kousek patří k tomu nejlepšímu, co se urodilo v československé filmové zahrádce. Tak hezky potichu, ucho poslouchá... (09.08.2010)

Ucho mi dlho unikalo podobne ako "to ucho" Bohdalovej a Brzobohatému. Úžasný zážitok a neskutočná odvaha, divím sa, že zainteresovaní tvorcovia nešli do basy en bloc. Film trochu pripomína adaptáciu divadelnej hry, čo vôbec nie je na škodu veci, práve naopak, umocňuje zážitok estetikou hic et nunc. Je zrejmé, že Procházka videl pomerne čerstvý film "Kto sa bojí Virginie Woolfovej", v porovnaní s česko-slovenským Uchom sa však americký "pendant" zaoberá prakticky celkom banálnymi problémami. PS: "Ludvo, já se bojím." (29.05.2014)

Pořádný psycho. Nedivím se, že tenhle film byl v trezoru i když podobně jako u Rodáků nezastávám názor, že se jedná o vrchol domácí kinematografie. Tím u mě už na věky věků zůstane Kladivo na čarodějnice, ale tohle je solidní schíza. Brzobohatý už jak je tradicí exceluje. Bohdalová se do toho taky položila slušně i když občas mě ty její mega hysterický výstupy lehce iritovali, ale konec je fakt vtipnej. Nejsem si jistej jestli bych bejt na místě hlavního hrdiny měl z takovýho povýšení radost. Každopádně na svou dobu hodně odvážnej kousek.75% (04.12.2014)

Už od prvních minut filmu se člověk neubrání srovnání herecké dvojice Bohdalová-Brzobohatý s dvojicí Taylorová-Burton. Jejich vztah je opravdu v lecčems podobný vztahu hlavních postav filmu "Kdo se bojí Virginie Woolfové" - oba páry se nenávidí a zároveň bez sebe nemohou žít; častují se různými nadávkami i vtipně sarkastickými poznámkami; v obou filmech je to muž, kdo je terorizován, a v obou filmech je také pár nějakým způsobem izolován od svého okolí (ať už obrazně či doslova) - ale co je hlavní, všichni zmiňovaní herci ve svých rolích podávají (nad)životní výkony! Dalším obrovským přínosem Ucha je kamera - dialogy, nasnímané jakoby "tváří v tvář", jsou opravdu dokonalé. Atmosféra filmu krutě opravdově vypovídá o strachu, který v té době člověk nejspíš pociťoval takřka neustále (strach z prořeknutí se, strach z kriminálu, z toho, co se člověku může stát, když začne být nepohodlný). Ucho je zkrátka jedním z malých skvostů české kinematografie a na jeho výjimečnosti má největší podíl geniální herectví hlavní dvojice. (31.03.2006)