Už zase skáčem cez kaluže

Takové hodně sentimentální dětské drama z přelomu 19. a 20. století se šťastným koncem, neboť se malému Adamovi (Vladimír Dlouhý) podaří i po dětské obrně a jím způsobeném zmrzačení nohy uvést do reálu svůj sen a naučí se jezdit na koni. Navíc mu nikdo nepomáhá a vše zvládne sám, chtělo by se říci pravou zadní, ale to by bylo moc cynické. Zajímavé postavy: otec, velký Adam (Karel Hlušička), nadaný rajťák koní a ještě nadějnější pijan, dobrosrdečný mlynář a pacient v nemocnici Ambrož (Vladimír Šmeral), doktor (Bořivoj Navrátil), mlaďounká sestra (Jana Švandová) a kovář Martin (Jaroslav Satoranský), který se cítil vinnen za Adamovo onemocnění. Je to koukatelné, hodně koní, ale... (14.08.2010)

Něco takového už znovu nikdo nenatočí. Ten film je vlastně jen o lásce a vůli žít, plnit si své sny. Hravě strčí všechny dnešní výplachy na tato témata do kapsy. Skvělá režie Karla Kachyni a kamera Josefa Illíka, síla obrazu nad dialogy, v dnešní ukřičené době balzám na duši. A právě to vše doplněné hutným scénářem, který přidává sílu vztahů mezi lidmi, kde jsou ovšem mnohem důležitější činy než slova. (10.11.2022)

Nepřemýšlel o tom, jestli je třeba statečnosti. A neohlížel se. Vždycky se díval dopředu - s dětskou důvěrou, s pevným odhodláním a s nezdolným optimismem ... na tom se vůbec nic nezměnilo. Kromě toho měl svůj cíl. Byl ještě malý chlapec - a tak se nevzdal. Ani na chvilku ho nenapadlo, že některé cíle mohou být nedosažitelné. Příběh se zvláštní poetikou, který netrpí sebelítostí a dívá se na svět skrz barevná sklíčka. (22.12.2011)

Pohoda - taky normalizacny kludny oddychovy film, jaxa slusi a jak to mam rad. Jo, jo, za normalizacie vznikali v byvalej CSSR kvalitne filmy, tento je opat jeden z nich. Aj ked je to niekedy az prilis po voli vtedajsej vladnej moci /KSC/, filmu vladne zrucna ruka rezisera Kachynu a kvalitne herecke vykony. Vo filme si zahral aj Vladimir Smeral, znamy ako Boblig z Edeldstadtu zo znameho trezoroveho filmu z roku 1969. 86 % (13.07.2013)

Slzy dojetí jsou zdravé slzy. Koňařské filmy nejsou to, co bych vyhledával, ale tahle Kachyňova klasika, byť mnohokrát obehraná, mě nakonec k slzám na pár místech dojme. Nejde ovšem o koně, jde o lidskou houževnatost, optimismus i v těch nejtěžších chvílích, kdy jiní propadnou panice a pesimismu. Velice lidské jsou třeba scény v nemocnici a pak ovšem to vyvrcholení, kdy se malý Adam konečně dostane k rajtování. Mnohem lepší a romantičtější než Marshallova předloha, kterou těké někde doma mám zasunutou v knihovničce. Velká role koňáka Hlušičky a Vladimíra Šmerala, aniž bych opomněl nebohého Vláďu Dlouhého. (17.09.2017)