Zlatí úhoři

Skvělý, krásný, dokonalý a lidský. Zlatí úhoři jsou opravdu parádním filmem, u kterého jde poznat, že je na motivy knížky od Oty Pavla (skvěle vylíčena překrásná příroda) a že ho natočil někdo, kdo opravdu má (lépe řečeno měl) opravdový cit pro točení filmů. K tomu parádní herecká sestava českých hereckých legend (pánové Menšík, Hrušínský, Brzobohatý či dámy Balzerová či pro mě neznámá, ale skvělá Špánková-Hozová) a příběh, který umí jak pobavit, tak dojmout. Je škoda, že tematický hodně podobný film Smrt krásných srnců je v televizi minimálně pětkrát do roka, zatímco tento film, byť je stejně kvalitní, najdete hrát jen zřídka. Jednoznačných 100 %. (19.06.2012)

U málokterého českého spisovatele je umělecká tvorba tak jednoznačně a přímočaře propojena s osobními osudy tvůrce, jako je tomu u Oty Pavla. Dlouhá desetiletí zrály v hlavě uznávaného sportovního reportéra náměty na povídky, které měly tak hluboce zapůsobit na čtenářskou veřejnost. Dlouhé roky syn obchodního cestujícího na své dětství a mládí strávené u rybníků v Buštěhradu, na březích řeky Berounky a v křivoklátských lesích jen vzpomínal. Počátkem sedmdesátých let pak plody svého nezměrného úsilí vydal, byť to zprvu byly jen útlé povídky, ale i do nich Pavel vložil všechny životní vzestupy a pády, všechny radosti i strasti, všechny city, které člověka provázejí jeho cestou životem. Dominující postavou jeho literárního díla je postava Pavlova otce, téměř renesančního člověka plného ztřeštěných nápadů, osobního šarmu a neutuchající aktivity, po jehož boku stojí něžná, citlivá a s osudem smířená matka. Zlatí úhoři jsou pak symbolem něčeho zdánlivě nedosažitelného, vzácného, něčeho, za čím je třeba jít celý život. Zároveň jsou dárkem spisovatelovu otci. I když řezník úhoře, chycené s obrovskou námahou i štěstím, nakonec přesolí, tatínek dárek ocení a poté zve pravidelně syna na úhoře. Jedenáctkrát. Tolikrát, kolik jich k narozeninám předtím dostal. Nechce zemřít s vědomím, že by někomu něco dlužil. Režisér Karel Kachyňa dokázal všechny tyto rysy citlivě a téměř lyricky vystihnout (stejně osobitý je také pozdější celovečerní film Smrt krásných srnců, 1986). Nad čím se divákovi tají dech, je herecký výkon Vladimíra Menšíka v roli tatínka malého Prdelky, který se s obdivuhodnou silou dokázal povznést nad své předchozí šaškování a vytvořil hluboce dojímavý portrét člověka, kterému doba bere to nejcennější. Velice vyrovnaným partnerem je překvapivě malý Martin Mikuláš, standardně mistrovské je vykreslení mlčenlivého převozníka Proška Rudolfem Hrušínským. Apoteóza souznění člověka s přírodou, snivé vpomínky na dětství, hold obyčejným, ale i statečným a ryzím lidem - tak by bylo možné shrnout poslání Pavlových próz. Křišťálově čisté a svobodou, nevázanou hravostí, chápavou laskavostí i charakterovou pevností naplněné povídky Oty Pavla působily v literárním suchopáru první poloviny sedmdesátých let jako kapky rosy svlažující unavené a na duchu skleslé poutníky v poušti. A ještě něco tu je: touha vrátit se alespoň na chvíli do oněch časů, kdy příroda lidi oslovovala a člověk se dokázal usmát na člověka. Zřejmě zde spisovatel zaťukal na něco pradávného, co je zapsáno hluboko v duši každého z nás a co dokáže vyvolat jen skutečný umělec. A pak snad není zapotřebí sáhodlouze analyzovat a snažit se úporně - a patrně zbytečně - takový pocit vystihnout. Stačí jen, že o něm víme. A také o knize či filmu, který ho dokáže vyvolat. (14.06.2010)

Kachyňove filmy ma vždy oslovovali a dve knihy Otu Pavla majú pevné miesto v mojej knižnici. Ryby som, myslím, v živote nechytal, to však vôbec neprekáža, pretože tento film je viac o ľuďoch, než o rybách. A je nádherný "audiovizuálne". Mám tým na mysli tie krásne presvietené, čisté a chvíľami až snové obrazy, ku ktorým znie rovnako pekná hudba. Písať o hereckom majstrovstve Rudolfa Hrušínského a jeho rybárskeho eléva považujem za zbytočné. Porovnávaniu so Smrťou krásnych srncov sa zatiaľ vyhnem, pretože som ju nemal možnosť vidieť v súčasnosti a moje spomienky sú rozštvorčekované ako tváre gaunerov v televíznom spravodajstve. Ale teším sa. (19.07.2010)

To, že si vážím hereckých velikánů Menšíka a Hrušínského, ještě neznamená, že dám automaticky plný počet. Tenhle film mi přijde jako kdyby neměl začátek ani konec a uprostřed jen kluk chytá ryby, aby uživil sebe a maminku za války. Popravdě mi uniká, proč je tento film tak výjimečný, že má překrásných 86%. Za mě je to spíše průměrný film, ačkoli výborně zahraný. 55% (18.03.2012)

Na jednej strane krasny film, ktory ma kopu prijemnych chvil /chytanie ryb, krasnu prirodu, rybniky, rieky/ a kopu kvalitnych hercov ako Mensik /Spalovac Mrtvol/ a Rudolf Hrusinsky /Dobry Vojak Svejk, Spalovac Mrtvol/, a le popravde ludia ako Brzochudobny idu mimo mna. Doslova som tohto herca neznasal uz z normalizacie, a nemam ho rad doteraz. Prijemne chvilky sa striedaju s krutou drsnou vojenskou tematikou. Zaver bol dost optimisticky, takze vysokych 94 % (06.05.2014)