Matrix Resurrections

Bulharský Matrix se překvapivě nepovedl. A je to sakra dobře. Tento film je potřeba prostě ignorovat a zapomenout na něj. Je to špatný vtip. Trilogie byla naprosto dokonalá a jakákoliv snaha na ní parazitovat či ji snad rozvíjet dopadne špatně. Matrix 4 mě nebavil ani na moment. Jeho nejlepší scény jsou flashbacky minulých dílů. 30% (16.03.2023)

Mazaný, zábavný, odvážný, překvapivý film, který si podobně jako naposledy asi Nolanův Tenet přímo říká o druhou projekci, důkladnější prozkoumání a tedy i větší divácké potěšení. Moc rád mu vyhovím, protože Matrix: Ressurections není ani trochu zbytečný film, nýbrž víc než úžasná tečka za skvělou trilogií. Na jednu stranu sice šije na diváky boudu, ale na stranu druhou jim dává to, co chtěli (i když o tom třeba nevěděli). Lana Wachowski se při psaní scénáře opět spojila s Davidem Mitchellem, což je podle mě naprosto geniální multižánrový spisovatel, a na výsledek je tak radost pohledět nejen kvůli výpravě, ale zkrátka kvůli tomu všemu, co se ve filmu stane. Z obsazení bych kromě úžasných Keanu Reevese (kdepak, nehraje Johna Wicka, ačkoliv tak vypadá, je to prostě Neo) a Carrie-Anne Moss rád vyzdvihl Jessiku Henwick. (28.12.2021)

Když jsem viděl hodnocení u pokračování na můj oblíbený film, bylo mi hned jasné, že rozhodně nepůjde o nic velkolepého. Díky nehasnoucí slávě původní trilogie jsem se však přeci jen rozhodl kouknout. Bezpochyby jsem očekával alespoň, že se u novodobého filmu podobného kalibru mohu spolehnout na prvotřídní efekty a nápadité choreografie bojových scén. Úvod díla byl velice zmatečný a po chvíli se ustálil do velice prapodivné a ubíjející rutiny Tomase Andersona. Ihned jsem pochopil, proč má tento film pouhých 54%, ale pozor! Následně, nutno dodat, po velice předvídatelném zvratu se příběh rozjede a je to opět ten starý dobrý Matrix. Nu alespoň tak trochu..... Keanu je již poměrně starý a chlupatý, kostýmy jsou příšerné a nepochopitelně pestré (ostatně jako celý nový svět) a bojové scény nejsou ani trochu nápadité a působí spíše jako z o něco lepšího béčka. Prokousat se touto dvou a půl hodinovou napodobeninou Matrixu nakonec nebylo až tak jednoduché. A poslední, i když stále velmi spornou hvězdu nakonec vykouzlil až vcelku povedený závěr, jenž div nezabrousil do hororového zombie žánru. Závěrečné shrnutí: Tento film byl v naprosto každém ohledu horší a dle mého neměl být nikdy natočený, neboť pouze špiní dobré jméno této kultovky. 51% (26.12.2021)

Než se k novému Matrixu víc rozepíšu v recenzi, odložím si tady alespoň pár prvotních poznámek, protože mi to nedá spát. Resurrections předně nejsou bůhvíjak hezký film, dokonce je s ohledem na akci, některé efekty a obecně styl vyloženě nevzhledný, ošklivý, odpuzující. Připomíná zombie sešitou z tlejících kusů původní trilogie, série okázalých rekonstrukcí týchž scén a za únosnou hranici hypertrofovaných atrakcí typických pro předchozí filmy (bullet time). Při sledování jsem si říkal, že zatímco matrixovská trilogie působila přelomově jak esteticky, tak myšlenkově, tak čtyřka naplňuje více méně jen to druhé a jinak vyhlíží jako odfláknutý sajrajt. JENŽE. S ohledem na nezvykle otevřenou reflexi studiových praktik v úvodu filmu nakonec nemůžu jinak než tuhle rozrušující estetiku digitálního humusu chápát jako součást autentického vzdoru, který film představuje vůči dominantní hollywoodské praxi sequelů a sériově provázaných franšíz. Zatímco například marvelovky taky dávají najevo svoji ukotvenost v rozsáhlejších univerzech a sebereflexivně vtipkují na svoji vlastní adresu, ve finále nikdy nerezignují na opojnou spektakulárnost. Resurrections jsou v tomto ohledu důsledně a dost ojediněle podvratné, protože jednak znemožňují klasickou identifikaci s hrdiny a zároveň kladou odpor i na rovině atrakcí. Je to podle mého dané i tím, že posun od trilogie k čtvrtému dílu je zároveň posunem od postmodernismu k metamodernismu. Což mimo jiné znamená nejen hypersebereflexivitu nebo odklon od ironické distance k větší míře upřímnosti a sentimentu, ale taky odlišný akcent na recyklaci a pastiš. Ta v metamoderním umění není spjatá jen s přebíráním a přetvářením existujících motivů, ale také s jejich materialitou a úsporností. Recyklace tak v tomto duchu souvisí s ekologickou recyklací různých materiálů, vyhýbá se plýtvání a naopak míří k šetrnosti. Pokud tedy Matrix působí jako oživlá mrtvola, která dost bezprecedentně kombinuje záběry přímo vzaté z předchozích filmů a znovu navštěvuje tytéž kulisy a scenérie, jde právě o recyklaci v tomto metamoderním smyslu. Jde o manifest NERŮSTU, který vzdoruje expanzi a nekonečné výrobě dalších a dalších pokračování - ne tím, že jejich výrobu úplně odmítá, ale protože staví do popředí jejich recyklovanost. Čtvrtý Matrix tak představuje jakousi subverzivní odvrácenou tvář nových Abramsových Star Wars, které fanouškům znovu vypravují totéž a dodávají povědomé fetiše, ovšem dělají tak stylem, který plně podléhá korporátní logice Disneyho. Matrix Ressurections je oproti tomu otevřený fakáč současnému studiovému systému, který ale zároveň svůj svět nesmírně zajímavě přetváří a posouvá jej k novým filosofickým rámcům. A pro mě naprosto překvapivě má z poslední doby nejvíc společného s dalším metamoderním filmem Annette nebo podzimní sezónou brněnského HaDivadla. Ale o tom podrobněji až jindy. (23.12.2021)

Nový Matrix nejdřív slibuje spoustu zajímavých a nových nápadů a potenciálně originální vývoj hlavního hrdiny i celého světa, aby se v půlce proměnil v lehce smutnou podívanou od režisérky, která není schopná žádný z těch nápadů dotáhnout do konce a dovede vytvořit je nepříliš nápaditou variaci na to, co jsme už viděli. O to horší je, že se celou dobu Matrix vehementně pokouší tvářit jako něco novátorského, ironického a odvážného. Ovšem touha vysmívat se hollywoodským blockbusterům a posedlosti sequely a zároveň touha být součástí toho všeho a taky si urvat kus tržebního koláče, působí nakonec poněkud trapně. (23.12.2021)