Matrix Resurrections

Ten "meta" úvod mě skoro až fyzicky bolel. Ne tím, že bych měl něco proti metafilmům, ale protože zdejší sebereflexe mi prostě přišla banální, mělká, neobjevná. Není tam nic, co by dřív nedělaly levnější filmy zajímavěji. A od Wachovské to vnímám jako vrcholně trapné, propašovat si do pokračování hollywoodského bijáku po dvaceti letech takovéhle řečičiky. Oni jí drželi pistoli u hlavy, že na čtyřku kejvla, nebo co? No naštěstí po pár desítkách minut se z tohodle bolavého zoufalství přepne do očekávaného akčního sci-fi, které se mi líbí konceptem, ale které zároveň v mnoha ohledech dře a nevyužívá svého potenciálu a různých nadhozených motivů, které by si zasloužily rozpracovat. Vyzněním mi to pak přijde, že hlavním hnacím motivem vzniku filmu je jakási nostalgie a touha dát svým hrdinům zasloužený happyend, který jim v původní trilogii nebyl dopřán. Ohlasy o slabé akci mimochodem nelhaly, skutečně tu nebylo nic, co by člověka vyložena zarazilo do sedačky. Ačkoli pár scén se mi relativně nápaditých zdálo, audiovizuálním zážitkem je čtvrtý Matrix ve výsledku dost sterilní. Vynikne to zvlášť v porovnání s různými prostřihy do původních filmů. Každá scéna z nich má zajímavější vlastní "ksicht", než veškeré nově natočené záběry. (23.12.2021)

Matrix: Déjà vu. Nečekaně mě to bavilo, dokonce víc než kdysi trojka. A to přes to, že jde o jakýsi přízračný poloremake, který postrádá vizuál původní trilogie, revoluční nebo aspoň wow efekty (nedostaneme pořádně ani ty staré) i akční orgie (akce je tu tragicky nevýrazná) ani Fishburnea s Weavingem v jejich ikonických rolích. Pořád ale na člověka dýchne ten mýtus, romance Nea a Trinity a bavily mě všechny ty odkazy, posuny a metakomentáře i Harrisův záporák. Žádná revoluce, jen nostalgie a blockbusterová podivnost roku. (29.12.2021)

Pro polibek šel bych iluzí kraj, au. Reboot značky je to, ač dlouho nebyl nepřiznaný, ale opakující se motivy i scény jsou až ochotnicky parodické, ale šlo by to ustát, kdyby... Jenže je obrovská škoda, že zde není jediná nová geniální myšlenka, geniální scéna, geniální hudba, geniální nápad, geniální akce. Prostě nic, díky čemu by se dalo k Matrix 4 s radostí a chutí ještě někdy znovu vrátit. Jde jen o další kvalitativní sešup značky níže a ukazkové tvůrčí zoufalství za velké peníze. Překvapení roku. (23.12.2021)

Restart, reboot, remake od všeho trochu. Film rozkročený mezi výbornou studií o tom, co se všechno se  světem Matrixu dá ještě dělat a mezi zvláštně nasekaný feministický akční servis, aby se neřeklo. První polovina mi chutnala jako dobře naprogramovaný šťavnatý steak. Bez akční půlky bych se i obešel. Kyberpunkové intermezzo o možné symbióze digitálního a reálného světa potěšilo. Jen ta Niobe je v něm celkem ztracená a pohřbená pod podivnými scenáristickými replikami o jahodách. Celkově ale rozhodně odvážné vzkříšení. (21.12.2021)

The Matrix Exhumations. Drahá a žužu přebarvičkovaná homomultikulti travestišou, plná naprosto přitroublých transrealitních přesmyček, maligního šíření patologicky degenerativní kokotporátní pseudokultury, meganudného mletí pouťově filosofických a astrálních hoven a zoufalého vykrádání sebe sama. Matrix je jen jeden, ten první! Další už jsou jen rychlokvašným vykrmováním korporátního prasátka za každou cenu či hormonálně dysbalančním lkaním nad ztrátou čuráka. Uvidíme, co bude, až si naši sestrobratři nechají přišít kloaky. Nebo raději neuvidíme. (24.12.2021)