Matrix Resurrections

Pro polibek šel bych iluzí kraj, au. Reboot značky je to, ač dlouho nebyl nepřiznaný, ale opakující se motivy i scény jsou až ochotnicky parodické, ale šlo by to ustát, kdyby... Jenže je obrovská škoda, že zde není jediná nová geniální myšlenka, geniální scéna, geniální hudba, geniální nápad, geniální akce. Prostě nic, díky čemu by se dalo k Matrix 4 s radostí a chutí ještě někdy znovu vrátit. Jde jen o další kvalitativní sešup značky níže a ukazkové tvůrčí zoufalství za velké peníze. Překvapení roku. (23.12.2021)

„JESTLI CHCEŠ ZNÁT PRAVDU NEO, BUDEŠ MĚ MUSET NÁSLEDOVAT…“   Neo v adventuře. Chodí, vyptává se (a často slyší… „čekal(a) jsem, že se na to zeptáš“…), občas se přimotá do nějaký akce. Apropó… je fakt znát, jakej pokrok po technický stránce filmovej svět od roku 1999 udělal. Ovšem tohle asi fandům Matrixu stačit nebude. Ti ostatní se brzo ztratěj v technickejch detailech vyprávění. Žádnej novej Bullet-time se prostě nedostaví. Jediný, co je hodně dobře, že film natočil(a) jedna ze ségrobráchů. Svoje příběhy si maj totiž lidi vyprávět sami. Byť jsou bezemoční a složitý. Takže vlastně zbytečný...     /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Rád se potkávám s legendami. 2.) Furt vidím takovej divnej zelenej vzor. A nevím…  ///  Thx za titule „farmaister“ a „titulkomat“.                PŘÍBĚH  ***  HUMOR  ne  AKCE  ***  NAPĚTÍ  ne (04.01.2022)

Zase nám ožili, tentokrát v novém veletoči událostí z říše, která je jen udržována, jako představa, aby lidé poslušně žili!?! Wachowski jsou opravdu extrémy, s tou nápaditostí až za hranu absurdna na ně v současném světě snad nikdo nemá! Nicméně akční scény působí dosti vyčpěle a dialogy až nudně, ale ty "návraty" a originalita příběhu tu jsou, takže na nedělní večer. Nicméně, čtyři díly dostatečně stačí, už bych se do tohoto Světa vracet rozhodně nechtěl!!! (31.01.2022)

Pane jo, to jim to sponzoroval nějaký výrobce malých hrnečků na kafe? Jinak si musím pořád připomínat, že nesmysly existovaly vždycky, není to tak, že by se ty naše objevily jen tak a najednou. Stejně jako je to vždycky smutné, když se pořád dokola ukazuje, že talent nebyl talent, ale náhoda. Aby mohl tento příběh dávat divákovi smysl, musel by mít film tak osm hodin. Za jedno se tam extrémně moc mluví a skoro nic z těch důležitých věcí se neděje mimoslovně. Musela jsem se chvíli zamyslet, jestli tím trpěl i první Matrix. Určitě ne tolik jako dvojka a trojka, ale nejspíš trošku jo, nicméně tam to "nevadilo", protože se tam mluvilo o vztazích a skutečnostech, které už byly ustanovené a kterých byli diváci ve filmu svědky a nebo jako legitimní "character development", takže tolik neškodilo, že si sem tam někdo zamonologuje. Tady jenom Keanu toporně reaguje dead-inside výrazem na nekonečný proud popisu věcí minulých a vysvětlování věcí současných a v jeho novém příběhu se tak vlastně nic neděje. Vztahy se Smithem a terapeutem jsou bezvýznamné, já jsem neviděla, čím si spolu prošli, pro mě jejich "konflikt" nebo "dualita" nic neznamenají, protože si tento film nedal žádnou práci, aby to vybudoval. Cokoliv řekne nový Smith je prázdné a směšné, protože si svou pozici oponenta ničím nezasloužil, ničím se sám nevyznačuje, a odkazuje se výsostně jenom na věci z ostatních filmů. To prostě nestačí. Navíc Keanu ani není hlavní postava, protože je celou dobu pasivní, tou je spíš ta modrovlasá holka, jenomže ta už vůbec nemá žádnou vlastní agendu, funguje jenom jako chodící expozice. Merovingianovy výkřiky o tom, že dřív bylo všechno umění lepší jsou potom vyloženě na ránu, klasická známka tvůrce, který absolutně ztratil půdu pod nohama a nemá co svým dílem vyjádřit kromě výkřiku, že "we live in a society". Připomíná mi to Shyamalanovo fňukání, že dřív lidi chodili do kina na jeho super cool smart ultra surprising filmy a dneska už chodí jenom na stupidní komiksovky nebo co hůř jen doma koukaj na virální videa a mozky nepoužívaj, takže "chytří" filmaři jako on a jejich nové výtvory neprávem upadají v zapomnění. No a už jsem zase sama sebe vyhecovala k totálnímu rozčílení, proč já se na ty filmy dívám, když vím, že se mi nebudou líbit. (04.01.2022)

Tuhle bitvu podle mě nešlo vyhrát – kolem Matrixu se v posledních dvou dekádách vytvořila tak silná fanouškovská základna, že snad ani nebylo možné přijít s pokračováním, které by důstojně navázalo na myšlenkový odkaz tohoto prototypického postmoderního světa a zároveň představovalo obdobnou choreograficko-kompoziční revoluci jako (minimálně) první díl. Samozřejmě nemám problém uznat, že by to Lana Wachowski už ani nedokázala, jelikož její post-matrixovská tvorba vyvolává hlavně kroucení hlavou, ale o to víc jsem se bavil nad tím, co s tímhle tak trochu nechtěným pokračováním provedla. Akce je skutečně druhořadá, a to jak z hlediska důležitosti, tak bohužel i kvality – bitky a přestřelky jsou poměrně líné, nevýrazné, nezajímavé. V jiných ohledech mě však Wachowski šokovala pozitivně. Práce s monstrózní matrixovskou mytologií zdatně balancuje na hraně sebeparodie, sebereflexe i dalšího rozvoje. Výsledek je poměrně rozklížený, jelikož sestává ze dvou značně odlišných polovin, navíc protkávaných občasnými obskurními momenty. Přesto jsem se většinu stopáže bavil, cenil si tvůrčí odvahy a nespoutanosti, neochoty naplňovat očekávání, a především tvrdošíjnosti, s jakou Wachowski dokázala do vysokorozpočtového filmu protlačit svá osobní témata a za velké peníze natočit v jádru příjemně staromilské melodrama. Více zde. (23.12.2021)