Obchod na korze

K tomuto filmu jsem nejprve přistupoval s nedůvěrou, ale nakonec jsem nebyl ani omylem zklamaný. Geniální soundtrack, který si pořád rád pouštím, ať už Husári Husári nebo tu oblíbenou babky Lautmanky. Já jsem Váš árijec a vy jste moje židovka! Akorát nejsem úplný zmrd, takže se nějak dohodneme a vy tu můžete zůstat pracovat. Moje stará je sice celkem kost, ale jinak je to hrabivá kráva a zaslouží si občas trochu propleskat. Švagr je v Hlinkových gardách a dává pozor na všechny židobolševiky, ale pod svícnem je přece největší tma. A to monstrum na náměstí je čím dál tím větší!  Jo, ale pořád si myslím, že to měli Slováci za války jednodušší. Měli svůj štát a netrpěli tolik pod bičem nacistické okupace. Takto jsem komentoval film před třemi lety a teď jsem se na něj podíval znovu. První polovina mě bavila více než druhá, ten konec byl už příliš psychologicky-dramatický a roztahaný. Tono Brtko je slušný, pracovitý a dobrý člověk, kterého doma drží zkrátka jeho dominantní manželka Evelyna a stará se o psa Esenc, kterého bere všude s sebou. Evelyna má sestru Růženu, která si vzala Markuse Kolkockého, bodrého chlapíka, který je členem Hlinkových gard. Tony jej nemá moc rád, protože ho okradl o dědictví, a raději se mu vyhýbá. Jednoho dne navštíví Markus s Růženou Tonyho a Evelynu doma, donese spoustu dobrého jídla a pití a rozjede se pořádná párty. Tony to přežene s chlastem, paroduje Hitlera, Markus hajluje, ale pak se situace vyostří a Tony vytmaví Markusovi, jak jej podvedl s dědictvím. Markus ho velmi rychle uzemní a pak vytáhne arizační dekret, který opravňuje Tonyho stát se správcem obchodu s galanterií, který vlastní stará židovka Rozálie Lautmannová. Evelyna je z toho tak šťastná, že sedne Markusovi na klín a ten si sáhne na její kozu. Další den je Tonymu dost špatně, ale musí vstát a jít arizovat svůj židovský obchod. Problém je, že stará Lautmanka je polohluchá a vůbec nerozumí tomu, co se kolem děje, neví, že existuje Slovenský štát, že městem pochodují Hlinkovy gardy a že byly přijaty norimberské zákony. Tony se místo nelítostného arizátora stane jejím pomocníkem, který jí zrenovuje nábytek, nosí oblek a klobouk jejího zesnulého manžela, hraje si s malým židovským hochem, který běhá po dvoře, a doma před starou lže o tom, jak drží babu zkrátka. Respektuje sobotu, kdy má stará Lautmanka sábes, a neotvírá obchod. Na náměstí před obchodem mezitím roste věž, monument, pyramida s dvojramenným křížem. Tonymu se celkem daří, dostává solidně zaplaceno od židovské obce a manželka jim oběma ustele v komoře. Lidé korzují po náměstí, potkávají se, zdraví se, smekají klobouky. Tonymu pomáhá hospodský Imro Kuchar a také židovský holič Josef Katz. Ve vzduchu visí nebezpečí, jelikož hlavní velitel Hlinkových gard Marián Peter je ostrý chlapík. Jednoho večera v hospodě vyhrožuje všem Židům a bolševikům, že je všechny zlikviduje, a vyzve všechny, aby šli ven a na něco se podívali, a kdo nepůjde s nimi, za tím si přijdou sami. Horší než Žid je jen Bílý Žid, to je ten, který dobrovolně pomáhá Židovi, jako třeba Kuchar nebo Tono. Na Kuchare brzy dojde a je jen otázka času, kdy bude odhalen Tono. Tono začíná být čím dál tím více paranoidní, chlastá doma i v obchodě a vše vyvrcholí v den, kdy gardisté shromáždí na náměstí všechny Židy, vyvolávají jejich jména a nakládají je na korby náklaďáků, aby je mohli transportovat na údajné nucené práce... Lano, které Tono pozoroval doma na svém dvoře, se mu bude ještě hodit. Mezitím má Tono vize o tom, jak se z něj stane Lautmančin zesnulý manžel, Lautmanka je mladší a oba společně korzují po náměstí za starých dobrých časů Masaryka a pana císaře. Klenot slovenské kinematografie, silný film, který v divákovi zanechá dojem, že udržet si morální zásady a lidskost v nelidské době je nadlidský úkol, a že vše se může velice rychle zvrhnout. (30.09.2021) (menej) (viac)

Pakliže skládáte soupis českých/československých filmů, které vybojovaly nejslavnější filmové ocenění - cenu akademie aka Oscar - zmiňuje se pořád dokola Kolja, ba dokonce Amadeus, ale na časově nejstarší Obchod na korze se téměř vždy zapomíná. Ano, jde spíše o slovenský snímek než o čistě český, ale jsou to naše společné dějiny a postoj našich filmotvůrců ba historiků je až zarážejícně nacionalistický. Nejen, že není o snímku takové všeobecné povědomí, ale oni ho ani v televizi téměř nevysílají... A důvod? Tak leda možná, že jde až vlastně o cizojazyčný snímek, který svojí vesnickou slovenštinou může vyžadovat titulkový doprovod.. Za mě by se tohle mělo změnit a třeba taková česká televize by to měla okamžitě začít zařazovat do vysílacího programu se stejnou frekvencí, jako například Amadea, jenž je možná s naší kotlinou spojen ještě tenčí čarou... Jistě nejde o žádný oslavný snímek, který by se prezentoval chrabrostí a odvahou utlačovaného národa za těžké doby To ani náhodou, i když lehce romantickým pohledem, tak pořád prezentuje spolupráci Slovenského státu s nacistickým Německem a velmi lehce ale přesto úderně představuje samotný arizační proces.. I docela kraťoučká povídka "Past" Ladislava Grosmana se dočkala takového obdivu, že po několikačetných překladech byla převedena na filmové plátno, i když se nakonec realizace a předloha ve svojí finální podobě dosti liší... Úvodní část příběhu představující německý venkov a háže diváka do až nesrozumitelné vesnické slovenštiny, je podle mě asi nejslabší, ale žádný příběh se neobejde bez své "předmluvy". Balíkovský humor a nevinný proces arizace, která nepolíbenému nic neříká, a jako celek vlastně jde jen o takovou typickou manželskou komedie. Ovšem jakmile nám do příběhu vstoupí galanterie Lautmann a především samotná paní Lautmannová dostává příběh úplně jinou vrstvu. Přes žertovní konverzační střety mezi nově vzniklou spolupracující dvojící za galanterním pultem, tak i postupně daleko dramatičtější vývoj celé židovské otázky. Nikdo absolutně nemá zájem tohle téma vést z první linie, namísto sledujeme všechno tím nevědomým pohledem přímých účastníků.. Jak se stupňuje situace na Slovensku, svírají tyhle okolnosti i osudy našich protagonistů. Až pak vygraduje samotné finále, tak my s pořád stejným úsměv plynoucím z dynamiky ústřední dvojice sledujeme hrůznost provedení konečné otázky. On měl Brtko pravdu, co by tam s paní Lautmanovou dělali, ji už otrokařina nečekala, ona by do pracovního tábora opravdu nešla, naneštěští by totiž mířila přímo na druhý břeh... Takové propojení válečných děsů a humoru je naprosto výjimečné. Při prvním prožitku jsem byl naprosto spojený a dlouho ještě plný emocí.. Není nouze ani o typické poetické a symbolické obrazy, které ovládly většinu šedesátkových českých filmů. Zde se dokola opakuje jedna představa, která postupně s vygradováním příběhu přejde od zmatení k něčemu krásnému. A vlastně takhle je to s celým snímkem, kterého opětovně pořád více doceňuji. Tak to milá televize, dopřejte aspoň párkrát všem.. 80% (10.11.2022) (menej) (viac)