Obžalovaný

Jó, za totáče, to vládl dělník a direktor se snadno dostal za katr. Dnes je to naopak, přes jakýkoli bossing nebo mobbing jsou manažeři beztrestní a za nic nenesou odpovědnost. Přitom je stará pravda, že schody se vymetají zeshora, že ano. Film Kadára a Klose je výborný, ta zanícenost pro práci, život pro stavbu nebo fabriku, to se jen tak nevidí. A dnes už vůbec ne. (08.02.2020)

Kadár a Klos mě opět ohromili, spolu s Engelchenem a Obchodem na Korze vytváří Obžalovaný trojlístek filmů, které patří k naprosté špičce naší kinematografie - filmy dramaticky dokonale vyvážené, nepřepjaté a přesto velmi naléhavé, vzbuzující řadu důležitých otázek a podrobující moderní historii dosud nevídaným pronikavým náhledům, které v tomto snímku dosahují vrcholu. Přestože je zde užíván klasický film jen s mírnými moderními obměnami, působí veškerý děj velmi bezprostředně a svěže, i díky naprosto přirozeným výkonům (hlavně Menzel zde působí jako nesmírně oživující prvek, který i přes svou nenápadnost začíná na sebe strhávat ještě větší pozornost než Müller, ne tak oddramatizovaný jako ostatní). Zdánlivě jednoduchý případ je mnoha nabízenými úhly pohledy zásadně komplikován a film vyžaduje silnou pozornost, aby bylo jeho postupné zobecňování na obžalobu režimu, jemuž obžalovaný zasvětil celý svůj život a snahu, pochopeno i ve vztahu k nijak nepřehnanému závěru. Film tímto postupným odkrýváním dalších a dalších vrstev plynoucích z problémů tak čím dál více nabývá na zajímavosti a spoluprožitku, v závěru je i jistá gradace (rokování poroty v podobném duchu jako Dvanáct rozhněvaných mužů), i když samotné znění rozsudku, jak je později po filmařské stránce působivě ukázáno, i zde pomalu ztrácí na důležitosti. (04.01.2010)

,,Víte, jaké jsou dvě etapy vývoje socialismu? První je problém růstu a druhá růst problémů!“. Kadár s Klosem se toho teda nebáli :). Obžalovaný je v našich končinách ojedinělé soudní drama, netušil jsem, že i my máme zástupce žánru, tak oblíbeného za oceánem. Kromě výtečných výkonů Vlada Müllera, Miroslava Macháčka a překvapivě také Jiřího Menzela, bych zmínil ještě drobnou roličku Josefa Somra, která byla jeho vůbec první filmovou zkušeností. Zaujal mě samotný konec, který není tak jednoduchý a dá se chápat ve více rovinách, záleží na úhlu pohledu. Ale opět mě mrzí jedna věc - film, který skoro nikdo nezná a přitom jinde by byl jistě opečovávanou klasikou (nejedná se sice o absolutní vrchol 60. let, ale kvalita je i tak na velmi vysoké úrovni). Ale možná je to tak lepší, o to větší je potom radost z objevení takových kousků. (29.12.2012)

,,Víme my vůbec jak se ten socialismus má správně dělat?'' ---- A vo tom to je. Zuřivá éra budování poválečné republiky, pětiletky, socialistické brigády a závazky, hlad po oceli, uhlí a energii... Tohle soudní drama v podstatě tak trochu nastavovalo zrcadlo své době. Stavět podle norem, dělat vše podle předpisů, užívat jen dostupných materiálů a spoléhat se na sliby ministerstva, že vše zařídí stačí zavolat ? A nebo splnit plán, dokončit stavbu a v rámci možností kličkovat mezi předpisy a hledat skulinky jak zaplatit přesčasové hodiny mimo tabulky a sehnat materiál co prostě k mání není? Připomnělo mi to příběh ze sedmdesátých let, který se odehrál prý v Anglii. Royal post prý fungovala ještě hůře než Česká pošta (a to je co říci), všichni na né nadávali, pošťáci byli uhonění, protože to nebylo o pošťácích, ale o šíleném množství předpisů. Přesto pošta chodila a fungovala. Ale jednoho dne si pošťáci řekli dost a začali fungovat čistě a přesně podle všech platných předpisů. A pošta zkolabovala. Je tedy logické, že tento film musel do trezoru. Kritizoval samotný systém podle kterého se tu jelo, podle kterého se tu vládlo. Bylo jednodušší občas hodit přes palubu někoho jako Kudrna a skrýt tak tím systémové chyby plánovaného hospodářství a budování. Hospodářství, které fungovalo jen na papíře a při projevech an schůzích. Moc se mi to líbilo. Skvělý byl jak Müller, tak prokurátor Macháček, Mihne se tam i mladičký Menzel v roli obhájce obžalovaného. Dávám za 4 měsíce vazby nepodmíněně ! * * * * (06.07.2020)

Každý režim staví svou legitimitu na ideálech, ale každý cynicky počítá s tím, že životem poučené obyvatelstvo to nebude brát vážně, neb ideály vtělené v hesla se přece hodí jen na presidentské standarty, státní znaky a volební plakáty. Z tohoto hlediska je stoupenec, který režim vezme za slovo, nebezpečnější než nepřítel. Film o ideálech / iluzích přicházejícího Pražského jara. Možná byli tvůrci filmu z dnešního pohledu naivní, ale ne cyničtí. (22.04.2012)