Accused
Kamera:
Rudolf MiličHudba:
Zdeněk LiškaHrajú:
Vlado Müller, Zora Jiráková, Martin Štěpánek, Jaroslav Blažek, Pavel Bártl, Milan Jedlička, Miroslav Macháček, Jiří Menzel, Kamil Bešťák, Jiří Schulz (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Jeden z nejvýznamnějších českých filmů poloviny šedesátých let vznikl podle novely spisovatelky Lenky Haškové. Drama režisérů Jána Kadára a Elmara Klose se setkalo s úspěchem u diváků i kritiky, avšak v roce 1969 putovalo do trezoru. Jeho příběh totiž pojednává o profesně zdatném a morálně bezúhonném člověku, který se z pohledu tehdejších zákonů jeví jako podvodník. Ředitel Kudrna dostane úkol uvést do provozu novou elektrárnu v co nejkratší době. Má možnost vyplácet podřízeným mimořádné prémie, avšak jeho nejbližší podřízení využijí situace k nezákonnému obohacování. Za Kudrnu se nepostaví ani jeho nadřízení z ministerstva, kteří celou situaci nepřímo způsobili. Proces se zjevně nevinným ředitelem odhalí skutečnosti, o kterých se dosud veřejně nemluvilo: provázanost vládnoucí strany s justicí, zneužívání zákonů a jiné stranické praktiky. Snímek je vystavěn jako klasické soudní drama: téměř celý se odehrává v soudní síni a sestává ponejvíce ze svědeckých výpovědí. V titulní roli se objevil tehdy málo známý slovenský herec Vlado Müller, předsedu soudu ztělesnil skutečný soudce dr. Jaroslav Blažek. Jednu ze svých prvních rolí, Kudrnova obhájce, zde vytvořil také režisér Jiří Menzel. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (97)
Pánové Kadár s Klosem se zlepšují film od filmu a už nyní mají mojí plnou pozornost. Zatím co u jejich režijní prvotiny únosu jsem víc než kvalitu hodnotil zábavnost filmu, tak tady už jde opravdu do tuhého, respektive se tu ťalo do živého a po pravdě mě ani nepřekvapilo, že po roce 68 šel ten film do trezoru. Přeci snímek kde soudruzi by vyhodili soudruha za to, že by se držel postupů a elektrárnu do provozu neuvedl a když se postupů nedržel a elektrárnu do provozu uvedl, zatím co jiní nakradli co se dalo, tak za to stanul před soudem se asi moc do krámu nehodil. Každopádně skvěle vygradovaná záležitost, kde už jen málo chybí k úplné dokonalosti.90% ()
Zdánlivý paradox - špičková, mezinárodně ceněná tvorba ve vrcholné době režimu, který demokracii znal z hodně velké vzdálenosti a ještě proti své vůli - je snadno vysvětlitelný. Generace, ideály, hodnoty a kvality První republiky nezanikly ani Mnichovem, ani únorovým pučem. Novotného období navíc bylo počátkem souznění krize ingotového socialismu a naprosté bezradnosti diktatury o další budoucnosti společnosti. Angažovanost a idealismus naivnější a poctivější části vládnoucí - nebo se alespoň na vládě podílející části společnosti - vyvolávala iluzivní představy, že systém je možno zachránit dílčími reformami. Sporá výprava, ale nosné téma, skvělá režie i vynikající herci z těchto východisek dokázali vytvořit nadčasové dílo, jehož předlohou byla vcelku nevýrazná drobná próza redaktorky Rudého práva Lenky Haškové. Československý žák i tady ukazoval svému ruskému učiteli, jak má vypadat výuka, čeho všeho by se měla týkat a jak vyznívat. Po dvaceti letech ozvěny Pražského jara začaly oživovat i sovětské prostředí. Asi nejblíže záběru Obžalovaného stojí podobně založené pracovní drama Alexandra Gelmana Prémie. ()
Tezovitá agitka proti komunistickému systému, po dramatické stránce špatně ošetřená. Už od začátku je jasné, kde mají být naše sympatie. Téměř celý film se odehrává v soudní síni při výslechu hlavního hrdiny a svědků. K tomu ale potřebujete dobré "výslechové" a "svědecké" dialogy/monology, jinak je i 90 minut moc. Těch se ovšem nedokáte, spíše jenom chudé režie a průměrných hereckých výkonů. V kontextu doby určitě chvályhodné dílo, dnes již ovšem nepříliš působivé. ()
Na svou dobu velmi otevřený film - a vlastně jedinečný, protože soudních dramat v ČSSR moc nevzniklo, který je precizně natočený a dává ty správné otázky - ostatně, mnohé úvahy a postřehy by se daly použít i dnes. Např. jestli je lepší ukrást patnáct tisíc, nebo několik milionů (případně v dnešní době miliard), nakolik platí sliby lidí z ministerstva, nakolik má člověk na výběr, když mu buď hrozí sankce na jedné, nebo kriminál na druhé straně apod. Miroslav Macháček pojal svého žalujícího opět po svém, ale sem se to velmi hodí, líbilo se mi také, jak civilně pojal svou postavu Jiří Menzel. Zajímavé a silné jsou scény před vynesením rozsudku, scéna spuštění elektrárny, a ve druhém plánu mne zaujala uklízečka u soudu, která jednou dokonce mění žárovku u lustru na chodbě. Někdy jsem z toho měl pocit kopírování 12 rozhněvaných mužů. Ale celkově mi přece jen přijde, že ne všechno je dotaženo, z něčeho čouhá kalkul (zvlášť ten druhý, blonďatý soudce z lidu a jeho proklamace, nakolik přesné), a dokonce i Müllerova postava je nejednoznačná, ale nikoliv chtěně - samozřejmě je podán jako osobnost, má zajímavou minulost, ale jeho vzteklé výlevy mi k němu vlastně moc neseděly, i ta jeho naivita, jako že o ničem nevěděl ani nikdy nic nezaslechl. Nebere mne pak tolik jeho "prozření", že vlastně chce být potrestán, protože by stejně neměl klid. A i když jakoby rozladěný klavír coby hudební motiv není špatný nápad, žel z té doby existuje víc filmů (třeba A pátý jezdec je strach), které tuhle vnější hudební disharmonii v podobenství k vnitřní disharmonii příběhu používají. ()
,,Tady nejde o mně, tady jde o zásadu.... Já neodmítám trest, já odmítám kompromis! Takovýhle rozsudek nic neřeší, je to jen zakrývání očí." Tenhle vynikající snímek nabízí nejen pohled do zákulisí soduního procesu, ale vlastně i skvělou kritiku režimu a společnosti. Režie s využíváním velkým množství retrospektivních flashbacků je tu ohromně působivá. Chvályhodný výkon předvedl Vlado Müller v roli obžalovaného Kudrny, postavy s pokrokovými názory, otevřeného člověka schopného přesazovat vlastní názor i za absurdních podmínek. Výborné obsazení vedlejších rolí: Miroslav Macháček coby prokurátor, osobitý v chování během soudního procesu i mimo něj (večírek s novináři), skutečný soudce-neherec JUDr.Jaroslav Blažek v jedné z hlavních rolí, který svými zkušenostmi a autencitou byl schopný zakrýt i poněkud divný výkon Jiřího Menzela (viz. soudcovo napomínání typu ,,Mluvte prosím, hlasitěji a zřetelně."). Mírně vtipná působí vložka v podobě trojky novinářů na čele s Blankou Bohdanovou, perlící jednou suchou hlášku za druhou. Revoluční film! 95% ()
Galéria (20)
Zaujímavosti (8)
- Pozdější mimořádně úspěšný režisér Jiří Menzel ve svých pamětech "Rozmarná léta" vzpomínal, jak mu tento film svým způsobem založil jeho druhou kariéru - hereckou. Paradoxně za to mohl děkovat své tehdejší ostýchavosti: "Jak jsem tak běhal po Barrandově, padl jsem do oka Jánu Kadárovi. Chystali s Elmarem Klosem film Obžalovaný. Hledali partnera pro hlavního hrdinu, obžalovaného ředitele továrny. Měl to být jeho obhájce ex offo, začínající právník, plachý a neprůbojný typ (...). Kadár s Klosem zkoušeli řadu profesionálních herců a nenašli toho pravého, můj typ jim vyhovoval, a tak mne pozvali k hereckým zkouškám. Byl jsem brýlatý, tehdy ještě hubený a opravdu plachý, stydlivý dorostenec s věčně pootevřenou pusou. Měl jsem před kamerou i před oběma režiséry obrovskou trému, ale Kadárovi, zdá se, jsem se líbil. Nezapomenu na jeho věčně povzbuzující úsměv, se kterým mi před každým záběrem vysvětloval, co mám dělat, a po natočení mne zase pochválil. Ta postava nesmělého advokáta měla povahu téměř totožnou s mojí. Plachost a rozpačitost mi byly vlastní, nemusel jsem nic hrát, jen jsem odříkával dialogy, které předepisoval scénář. (...) Hrozně jsem se bál, že to kazím, že to neumím a že se mi to Kadár jenom z útrpnosti bojí říct. Nejméně dva týdny jsem se vracel každé ráno do atelierů s přesvědčením, že mi konečně řeknou, že moje obsazení byl omyl, že na to nestačím a že se scény se mnou musí přetočit. Kadárovi ale z tváře úsměv nezmizel, film byl dokončený, líbil se, líbil jsem se v něm i já a ostatní si o mně začali myslet, že jsem herec. Nechal jsem je při tom a bez ostychu potom hrál i v jiných filmech, protože každá další role, i ta nejmenší, pro mne představovala malé dobrodružství. Taky jsem se přité, pro mne nezávazné činnosti, mohl koukat kolegům režisérům do jejich kuchyně. Dodnes to rád dělám. Navíc mne to moje hraní u Kadára pomohlo, že mne později při práci na Barrandově už všichni trochu znali a dobře mne přijali." (NIRO)
- Zdeněk Liška, který dělal pro film hudbu, nechal přinést psací stroje, posadil k nim pianisty, dal jim noty a oni nahráli hudbu na klávesnicích psacích strojů. (raininface)
- Snímek získal v roce 1963 cenu Trilobit za nejlepší scénář a za nejlepší herecký výkon díky Vladovi Müllerovi. Na filmovém festivalu v Karlových varech pak získal Křišťálový glóbus. Na filmovém festivalu pracujících v roce 1964 získal Velkou cenu a Cenu ústřední rady odborů. V roce 1966 získal čstné uznání v hladování a nejlepší zahraniční film uvedený v poslce distribuci a v roce 1965 hlavní cenu za režii v umělecké soutěži pořádané ke 20. výročí osvobození Československa. (Krouťák)
Súvisiace novinky
Zemřel herec Josef Somr
Česká kinematografie v neděli přišla o jedno z velkých hereckých jmen, ve věku osmaosmdesáti let totiž odešel známý český filmový a divadelní herec Josef Somr. Mnozí diváci si na něj vzpomenou jako… (viac)
Zemřel herec Martin Štěpánek
Narodil se jako nejstarší syn z druhého manželství herce Zdeňka Štěpánka. V mládí k herectví neinklinoval a v nultém ročníku se připravoval na studium medicíny. Odtud ale nakonec přešel na DAMU. Od… (viac)
Reklama