Smrt si říká Engelchen

Pár let po slovenské televizní adaptaci přišla stejná látka i do kin. Kadár s Klosem výborně využili společenských změn, zkrátka už si mohli dovolit víc. Květen 1945 zbavili vítězné euforie a udělali z něj čas počínající deprese. Stejně tak zpochybňují válečné hrdinství. Vznikl tak plastický obraz doby, složitější, než bylo do té doby v českém filmu zobrazováno. Kromě výborných herců s Janem Kačerem v čele je třeba vyzdvihnout práci kameramana Rudolfa Miliče a skladatele Zdeňka Lišky. (07.02.2023)

Ve své době zcela jistě film mezinárodních parametrů. Po filmařské stránce se i dnes jedná o působivou a úctyhodnou podívanou, která udivuje dynamickými obrazovými kompozicemi i osobitou střihovou interpunkcí. Můj osobní problém byl čistě emoční. Ten retrospektivní způsob vyprávění mi úplně nevyhovoval (pravidelné střídání přítomnosti s minulostí film rytmicky trochu brzdí) a i díky němu mi těch 129 minut přišlo opravdu dlouhých. Nic to ale nemění na tom, že Kadár a Klos prostě točit uměli. Klobouk dolů. 6/10 (09.08.2018)

Netradiční, ale upřímný hold odbojářům, který se obejde bez patetických frází i emocionálních výlevů. Kadár s Klosem sice některé hrany Mňačkova románu zaoblily, ale jen ku dobru věci. Absence rozhovorů na téma poválečné vlády, na niž si už tehdy komunisté brousily zuby, mýtí jakoukoliv ideologickou myšlenku na minimum a zůstává tak jenom fungující filmařina, které není možno se nepoddat a nezbývá než dvě hodiny sledovat drsnou procházku v okolí Ploštiny, ze které si divák musí zákonitě něco odnést. (16.01.2008)

Ó, Božský Zlíne! Dokonalý film... Užil jsem si i díky tomu, že 95% míst, kde se tento film točil znám... Zlín, přilehlé vizovické kopce... Kontroverzní (v té době) zobrazení událostí, které vedly k vypálení Ploštiny... Dokonalé filmové zpracování a šílená atmosféra vedle hereckých výkonů... Byl jsem přistřelený k židli a nedutal, bo by moh přijít nějaký práskač... (05.04.2008)

Nekompromisní pohled na svou dobu a smýšlení lidí v ní žijících...osobně pochybuji, že toto by mohlo vzniknout jindy a jinde než v Československu na začátku šedesátých let dvacátého století. Ten pocit, ta čistá radost z poctivé filmařiny a příběhů, které díky tomuto zázraku moderní techniky je možné vyprávět a zobrazit...zobrazit hrůzu člověka, jeho činy...mladý partyzán Pavel...zotavuje se po zásahu kulky do zad, a bojuje o každý krůček. Mladý věkem, nicméně se svými zkušenostmi o tom, čeho všeho je člověk schopen, by mohl již jíti do důchodu...nebo rovnou do hlíny. Způsob natočení jakoby volal na člověka samotného, aby hleděl, toto jsi TY! Film, ze kterého si lze vzít opravdu hodně a jeden z nejzlatějších  příspěvků naší milované, československé kinematografie. (15.09.2011)