Smrt si říká Engelchen

... Zastřelil bych vlastního bráchu, kdybych věděl, že tím zkrátím tuhle posranou válku... Knižní předlohu tohoto filmu jsem sice nečetl ale dokážu si představit, že to musí být dechberoucí četba. Jsem totiž zastáncem toho, že kniha vždy dokáže vše lépe vystihnout než film. A tenhle film je vskutku vydařenej takže podle toho soudím, že kniha musí být opravdovým čtenářským klenotem. Film Smrt si říká Engelchen líčí příběh partyzánů bojujících proti Němcům. Příběh je vyprávěn retrospektivně a skoro po celou dobu zní bezútěšná až deprimující hudba. Další díky letí filmovýmu kolegovi darkrobyk za tento z jeho dalších filmových tipů. (01.10.2023)

Neuvěřitelný film, který přes své stáří by měla vidět i dnešní mladá generace. Ač disponuje černobílou (a geniální) kamerou, přináší nečernobílý pohled na partyzány, kteří mají svoje slabosti i pochybnosti. Začínající Jan Kačer zde předvádí komplexní herecký výkon. Režisérská dvojice Ján Kadár a Elmar Klos jakoby zázrakem prosadili do československých kin snímek, který by v padesátých letech vznikl jen těžko. Kromě kamery si pozornost zasluhují i vynikající střihové montáže, za které by se nestyděl ani Sergej Ejzenštejn, a atmosférický ambientní doprovod dodnes nedoceněného skladatele Zdeňka Lišky. Společně s Němcovými Démanty noci jde o zásadní příspěvek k protiokupační tematice. (26.02.2014)

Film, který svým režijním mistrovstvím a neotřelým tvůrčím přístupem předběhl dobu o mnoho let. Netradičně pojatý příběh partyzánů, bojujících proti Němcům v beskydských horách, je filmařský po všech stránkách perfektní a po dlouhá léta "trezorovým" dílem. Některé věci - např. boj německých dezertérů na straně partyzánů či absence jakkékoliv ideologie - asi moc v té době papalášům nevoněly. Kadár s Klosem byli v 1.půli 60 let v mimořádné formě, protože dva roky nato přišli s jedním z nejlepších filmů , jaký u nás vznikl - OBCHOD NA KORZE.___PS: Obrazový DVD přepis (14.3.2009) je bohužel mimořádně hnusný a ostudný, s obrazem utopeným ve tmě.... (21.07.2002)

Subjektivně na silné čtyři, objektivně, když jsem si to v hlavě zrekapituloval, plná palba. Moje druhé setkání s dvojicí Kadár/Klos a podruhé je z toho hutný válečný film, tentokrát ne psychologický jako špičkový Obchod na korze, ale vyloženě válečný se vším všudy - střílení zajatců, řežba s nacisty, partyzáni, věšení a upalování civilistů. Obsahové hledisko tedy za jedna a i technicky je to excelentně natočené - flashbacky, neuzavřený konec a perfektní příběh. Tohle je za mě film do žebříčku a ne ty utahané, ukecané a nicneříkající škváry, kterých je to tu plné. Za mě nejlepší válečný film, jaký jsme kdy natočili a na svou dobu to musela být nepředstavitelná brutalita. 100% (09.02.2022)

Skutečně mistrná adaptace autobiografického románu Ladislava Mňačka, kterou si režisérský tandem Ján Kadár a Elmar Klos nevybral náhodou, druhá světová válka pro ně byla totiž také životním tématem. Válka je zdrojem neobyčejně silných příběhů a také měřitelkou morálních hodnot, mezní situace jasně tříbí charakter a oddělují hrdiny od nehrdinů. Takové filmy se také v době socialistického realismu po roce 1948 objevovaly jak na běžícím pásu. Heroické a plné schematismů. Smrt si říká Engelchen má však ve svém středu postavu Marty, hrdinku velmi reálnou, především ve své komplexnosti a složitosti. Retrospektivní forma vyprávění umožňuje nahlížet také na hlavního hrdinu Pavla nejen jako na heroického partyzána, ale ukazuje i jinou tvář odboje (poprava německého důstojníka, pochybnosti o sobě samém, rezignace...). Kadárův a Klosův film je vlastně prolomením dobového tabu, neslušelo, ba ani nesmělo se pochybovat o obraze hrdinného československého odboje a postavy odbojáře, samozřejmě komunisty. A hle ta realistická proměna - náhle tu máme českého partyzána, který se neštítí mučit zajatce, ruský partyzán zraní a zabije sám sebe při hloupé manipulaci s protitankovou střelou, všichni tu celkem dost pijí a většina i souloží, nikdo se nikde výslovně nehlásí ke komunistické straně, na stranu partyzánské bojůvky se dokonce přidají i němečtí dezertéři, Němci tak pomáhají Čechům a Slovákům s odbojem ... Protlačit tohle všechno v roce 1963 přes systém schvalovacích komisí musel být malý zázrak. A přese všechno dříve zmíněné, ale možná právě proto působí celé drama naprosto věrohodně a realisticky, vjem autentičnosti dodává skvostná výprava i vynikající formální stránka filmu, v níž najdeme řadu nadčasově působících výrazových prostředků - vynikající kamerové scény (už úvodní přestřelka v ulicích Zlína s dechberoucími kamerovými jízdami je na svou dobu neuvěřitelná) i experimentální subjektivní kameru, asociativní montáž využívající řadu originálních střihových přechodů (záhyby čepce řádové ošetřující sestry střihem na horskou bystřinu) a i samy flashbacky a retrospektivní styl vyprávění řádně předběhly svou dobu... Samozřejmostí je vynikající hudední podkres klasika československé filmové hudby Zdeňka Lišky, který jako obvykle podbarvil filmové scény hodně expresivní kompozicí. Pominout nelze ani herecké výkony, kterým vévodí samozřejmě především Jan Kačer, už jen typologicky je to herec, který může oslovit diváka daleko za hranicemi naší země a který tu tak moc chybí v současné herecké generaci. Dnes máme totiž doslova deficit národních hrdinů a s tím souvisí i absence herců, kteří by někoho takového mohli hrát. Jan Kačer (filmovým) hrdinou bezesporu byl... ,,Všechno je jasné až v dějepise, v životě dělá člověk chybu za chybou..." (29.12.2011)