Death Is Called Engelchen
Kamera:
Rudolf MiličHudba:
Zdeněk LiškaHrajú:
Jan Kačer, Eva Poláková, Martin Růžek, Blažena Holišová, Pavel Bártl, Ezard Haußmann, Otto Lackovič, Vlado Müller, Oľga Adamčíková, Miroslav Macháček (viac)VOD (2)
Obsahy(2)
Adaptácia románu Ladislava Mňačka Smrť sa volá Engelchen od režisérskej dvojice Jan Kadár a Elmar Klos, ktorá získala Oscara za film Obchod na korze. Mladý partizán Pavel, vážne zranený pri oslobodzovaní Zlína začiatkom mája 1945, počas svojho pobytu v nemocnici spomína na svoje zážitky z posledných mesiacov a snaží sa vyrovnať so svojou najväčšou traumou, vypálením osady Ploština nemeckým komandom po tom, ako ju partizáni opustili. (RTVS)
(viac)Videá (7)
Recenzie (184)
Odvrácená tvář odboje - to je drsný příběh z moravskoslezského pomezí z konce druhé světové války, ztvárněný zřejmě jeho přímým účastníkem Laco Mňačkem do průrazné stejnojmenné knihy, která si dodnes zachovala svou hodnotu. Filmové ztvárnění knize ještě leccos přidalo. Výkony tehdy mladých herců Jana Kačera a sličné, předčasně zesnulé Slovenky Evy Polákové stejně jako silné a jisté režie jsou strhující a tragédii doby, která v ničem nesnižuje, ale naopak zvyšuje závažnost a neodpustitelnost nacistických zločinů, otevírají otázky jdoucí za a přes rámec své doby. Otázky aměřující k Pražskému jaru, ale i ke gorbačovovské přestavbě/přelomu. Řečeny a naznačené ne v prvním, ale v druhém plánu dále zvyšují hodnotu plnohodnotného, nezkreslujícího líčení partyzánského druhoodbojového odporu. Dvojznačnost pohledu také mj, charakterizuje zoufalý povzdech ženské hrdinky: "Za statečnost pod nepřítelem se vyznamenání nedávají". ()
"Ať Vám chlapci odpustí pánbůh na nebesích..." Příběhy podle skutečných událostí jsou vždy velmi silné. Zvláště když jsou vyprávěny očima očitých svědků. Mladý partyzán Pavel v podání Jana Kačera (jak tenhle člověk mě svými hereckými výkony ze 60. let dokáže vždy úplně odzbrojit), jež "nemá nemocné jen nohy", se těsně po válce postupně upamatovává na smutnou historii spojenou s vypálením osady Ploština. Smutnou o to více, že je spojena se zbabělostí těch, kteří měli být silní a utrpením těch úplně bezmocných. Kdo a co za to vše vlastně může? Pýcha ba skoro bohorovnost partyzánů v okamžicích, kdy vítězství se zdálo být tak nadosah? Jejich přílišná velkorysost v kontaktu s německými zajatci či neschopnost rozpoznat zrádce ve vlastních řadách? Zdá se to být tak jasné....Ovšem "jasné je vše až v dějepise, ale když jste v tom, děláte chyby..." ()
Nekompromisní pohled na svou dobu a smýšlení lidí v ní žijících...osobně pochybuji, že toto by mohlo vzniknout jindy a jinde než v Československu na začátku šedesátých let dvacátého století. Ten pocit, ta čistá radost z poctivé filmařiny a příběhů, které díky tomuto zázraku moderní techniky je možné vyprávět a zobrazit...zobrazit hrůzu člověka, jeho činy...mladý partyzán Pavel...zotavuje se po zásahu kulky do zad, a bojuje o každý krůček. Mladý věkem, nicméně se svými zkušenostmi o tom, čeho všeho je člověk schopen, by mohl již jíti do důchodu...nebo rovnou do hlíny. Způsob natočení jakoby volal na člověka samotného, aby hleděl, toto jsi TY! Film, ze kterého si lze vzít opravdu hodně a jeden z nejzlatějších příspěvků naší milované, československé kinematografie. ()
Válečná doba není snadná a nemá černobílou barvu. Ve válce, více než kdykoli jindy, platí heslo zabiješ, nebo budeš zabit. Převážná většina současných křiklounů za obranu země by při prvním trochu nepříznivém vývoji událostí změnila své hlasité ideály a adaptovala se rychle ve prospěch přežití i ke zrůdné a sadistické spolupráci s každým, s nímž jim vzroste naděje na setrvání vlastního života. Ve válečném období není o chybná rozhodnutí nouze a vždy se zaplatí cenou lidských životů. Ve válečném období není snadné zůstat humanistou, ale je velmi lehké překračovat hranice lidskosti. Ve válečném období má člověk jediného věrného přítele. A tím je strach. Největším přínosem tohoto jedinečného filmového výtvoru je ničím neobarvený realismus, bez ryzích a udatných hrdinů. Kladně vnímané postavy mají své charakterové neduhy a traumata. Opravdovým očistcem procházeli ti, kteří z těch nejčistších pohnutek hráli dvojí hru. Nejenže nejsou na konec hrůzných časů připraveni po psychické stránce, ale ani po té společenské, kdy každý dříve nečinný si okázala a halasně kopne do skutečně hrdinské osoby. Stopy válečných traumat zažitých, prožitých i způsobených nelze nikdy a dokonale smazat. Hlavní postavou mnohovrstevného příběhu je český partyzán Pavel (skvělý Jan Kačer) a jeho vzpomínání na poslední dny boje při léčení vážného zranění. Všechny ty hrůzy a vysoce stresové situace si začínají vybírat svojí nutnou daň ve formě psychické nevyrovnanosti. Hledá odpovědi, hledá zodpovědnost svojí i druhých, hledá smysl života a své místo v něm. Ptá se a hledá lidskost a ztracenou lásku. Hlavní ženskou postavou je židovská mladá a půvabná žena Marta (vynikající Eva Poláková). Je to žena dvou tváří a byla vycvičena ke svému tíživému poslání, ve které se stává odevzdanou hračkou v rukách zvrhlých mužů strany zla. Tato dvojí hra musí zákonitě zanechat těžké rány na duši. Živou vodou je pouze vzplanutí citů k Petrovi, ale může přetrvat? Z dalších rolí: laskavá a obětavá řádová sestra a ošetřovatelka Alžběta (sympatická Blažena Holišová), duchaplný a ochotný nemocniční lékař (dobrý Martin Růžek), prozíravý vůdce partyzánů a Sovět Nikolaj (zajímavý Vlado Müller), dobrácký Sovět a mírumilovný partyzán a Petrův kamarád Dimitrij (Pavel Bártl), občas přes míru běsnící vůdčí partyzán Ondra (dobrý Otto Lackovič), přesvědčivý špeh a udavač partyzánů Macků (dobrý Miroslav Macháček), mladý a bezstarostný partyzán Toník (Antonín Molčík), vyčerpaná a ustaraná Petrova máma Rožková (Oľga Adamčíková), naposledy zaskočený a lidský německý poručík (sympatický Ezard Haußmann), lehkomyslná a utěšující Jožina (Wanda Spinka), německý dezertér s nutným obratem Willy (Oto Ševčík), spolupracující i nespolupracující četník Bárta (Ota Sklenčka), ospravedlnitelně odpravený německý generál (Valtr Taub), na poslední chvíli po dobrém světle na vlastní osobu toužící Kroupa (příjemný Čestmír Řanda st.), či noční můra jménem Engelchen (Norbert Chotaš). Není to hrdinský epos, vše se řídí touhu po přežití. Opravdový hrdina je většinou haněn a nese si sebou pochybnosti a hluboké rány. Nic už nebude jako dříve. () (menej) (viac)
Neuvěřitelný film, který přes své stáří by měla vidět i dnešní mladá generace. Ač disponuje černobílou (a geniální) kamerou, přináší nečernobílý pohled na partyzány, kteří mají svoje slabosti i pochybnosti. Začínající Jan Kačer zde předvádí komplexní herecký výkon. Režisérská dvojice Ján Kadár a Elmar Klos jakoby zázrakem prosadili do československých kin snímek, který by v padesátých letech vznikl jen těžko. Kromě kamery si pozornost zasluhují i vynikající střihové montáže, za které by se nestyděl ani Sergej Ejzenštejn, a atmosférický ambientní doprovod dodnes nedoceněného skladatele Zdeňka Lišky. Společně s Němcovými Démanty noci jde o zásadní příspěvek k protiokupační tematice. ()
Galéria (11)
Zaujímavosti (11)
- Valašská obec Ploština naozaj existovala na moravsko-sliezskom pomedzí pri Valašských Kloboukoch a jej vypálenie a zmasakrovanie obyvateľov za pomoc partizánom 19. apríla 1945 je pripisované plukovníkovi Ottovi Skorzenému, ktorý vraj v tom období bol na Morave poverený likvidáciou partizánskych oddielov. Akciu previedla zvláštna jednotka SS „Josef“, ktorej štáb bol vo Vizoviciach. V Ploštine bolo zaživa upálených 24 osôb, ďalšie tri osoby boli popravené a jedna osoba bola umučená pri výsluchu. Knižná predloha je autobiografickým dielom spisovateľa Ladislava Mňačka (partizán Voloďa). (andykovac)
- Příběh je inspirován skutečnými událostmi z konce války na Vizovicku, kde se v obci Ploština (ve filmu Paseky) skrýval partyzánský oddíl. Po jeho odchodu Němci obec vypálili a vyvraždili 24 jejích obyvatel, aniž by jim partyzáni pomohli. (Letní filmová škola)
Reklama