Štvorec

Kritika současné společnosti ve formě jednotlivých situací, které jsou více či méně zajímavé a propojuje je linka týkající se jednoho velkého muzea moderního umění. Některé situace byli dle mého gusta až příliš absurdní a celkově se mi film netrefil do vkusu, takže pro mě se jednalo o poměrně nezajímavou podívanou. Co musím uznat, tak toho člověka, který hrál lidskou opici v poměrně dlouhé scéně slavnostního otevření nové exhibice. Tady nezbývá než smeknout. (28.02.2018)

Film přetékající významy a podněty k zamyšlení - od komické postavy liberála a egoisty, přes satirický obraz institucionalizovaného umění až po širokou metaforu společnosti zmítané mezi sobectvím a altruismem. Co je Östlundova síla je ale i jeho slabost. Narozdíl od uceleného konceptu Hry a soustředěné vztahové studie Vyšší moc ve Čtverci Švéd těká, hledá přesný timing scén i zneklidňující moment, kdy se díky jejich trvání láme význam. Má to pár skvělých momentů, ale jako 142 minut dlouhý film to funguje spíš jako pásmo k polemice a reflexi. Takže důležité téma, které hledá optimální filmový tvar. Jako Zlatá palma - zajímavá, ne úplně konvenční volba. Cením si zápas, který jsem s tím svedl. Ale předchozí dva Rubenovy filmy mám výš. (29.05.2017)

Ruben a jeho filmy sú vždy pre mňa takou zvláštnou udalosťou. Schovávam si ich. Šetrím si ich. A v zásade ma veľmi bavia. Štvorec je vizuálne podmanivý, sociálne kritický a niečím veľmi divný film. Tá jeho inakosť, ale pôsobí natoľko dynamicky a naratív pozliepaný z rôznych malých drám je natoľko pútavý, že vlastne film nemá kedy nudiť. Na konci som sa pristihol, že chcem toho vidieť ešte viac. Možno práve preto mi ale koniec prišiel oproti zvyšku filmu nie až tak úderný a nie až tak trefný. Ale nepovažujem to za veľkú chybu. Je to skôr môj osobný pocit. Inak som si to užil. Tá snaha byť kritický bola podaná decentne a v zásade bola len niečím v pozadí. Čo som tiež ako divák uvítal. Elisabeth Moss tradične krásna. (21.04.2022)

Domnívám se, že výjimečnost tohoto filmu spočívá primárně v tom, jak na poměrně nekomplikované zápletce dokáže ukázat složitost některých problémů (tohle se ale vlastně dá říct i o ostatních Östlundových filmech). Nejvíc jsem si pochopitelně užil scénu s divokým zvířetem. Válel jsem se smíchy a říkal si, jak trefné to je. Méně příjemné pak bylo, že se u mne objevily jisté pochybnosti ohledně mého vlastního jednání, v případě, že bych, nedejbože, byl účasten podobné performance. (13.07.2019)

Po svém předchozím výtečném vztahovém dramatu Vyšší moc, kterým si Ruben Östlund udělal jméno ve světě, přichází švédský režisér s dalším snímkem reflektujícím současnou západní společnost. Čtverec je hodně silný film o tom, jak si ta šťastnější většina z nás žije v až nechutném blahobytu a nechce se dělit, což ovšem pokrytecky maskuje charitativními večírky a donátorskými dary, k čemuž tvůrci ještě trochu podvratně přidali satirický podtón tepající přehnaně korektní švédskou (západní) společnost...přičemž dobře vystihli fakt, že politická korektnost je mor dnešní doby... Jasným minusem díla je ovšem jeho přehnaná stopáž, respektive fakt, že Östlund nedokáže udržet vysokou míru divácké pozornosti během celého filmu, ke konci už mi jeho snímek připadal poněkud rozředěný. PS: Nejsem si jist, jestli Zlatá palma z Cannes není výrazem totožného pokrytectví, na které poukazují tvůrci ve filmu, namísto charitativního večírku udělíme cenu filmu, který našemu světu nastavuje nelichotivé zrcadlo, a pak nasedneme do svých Tesel a jede se nerušeně dál... (31.05.2018)