Ženou z božej vôle

Je to mezi dvojkou a trojkou, nakonec tomu teda ty *** dám, a to za myšlenkovou hodnotu, i když realizačně je to celé takové naivní a tezovité. Z hlediska širších souvislostí je tahle sonda do švýcarského "středověku" roku 1971 (poslední kanton uzákonil volební právo žen dokonce až 1991!) zajímavá při porovnání se situací u nás doma, kde ženy mohly volit o celé půlstoletí dřív. Tenhle docela slušný náskok v oblasti lidských práv jsme pak ale ztratili vinou poválečného vývoje... (13.02.2021)

Celkem zábavnou formou podané téma týkající se zrovnopránění žen. Překvapilo mě, jak dlouhou dobu Švýcarsko odolávalo, než přiznalo ženám právo volit. Retro atmosféra sedmdesátých let se tvůrcům povedla vykreslit vskutku dokonale. Drobnou výhradu bych měla snad jen k až moc sluníčkovému konci. (70%) (19.06.2020)

Na švýcarský film narazím málokdy, ale vždy to stojí za to a dozvím se něco nového a zajímavého. Švýcarsko bývá často vnímáno jako výspa demokracie, neutrality a liberalismu, takže by málokdo tipoval, že ženy musely na volební právo čekat až do sedmdesátých let a v jednom kantonu až dokonce do devadesátých let. Ženou z boží vůle tento politicky přeryv vtipně i vážně zobrazuje. Příjemný film. (08.06.2024)

Dalo by se to natočit víc jako komedie. Takhle je to trochu až drama, hořká komedie, historický film. Retro mi přišlo docela povedené, jen jsem se neubránil srovnání s Vyprávěj (zvláště, když hlavní mužská postava s těmi pejzy vypadá jak Vojtek). Některé věci jsou laciné (zrcátko a celý workout na téma poznej svoji vagínu). Trochu zrychlit tempo, přidat pár vděčných fórů, jak švýcarští strejci neumí ani ukrojit chleba, a mohlo to být za 4,5. Takhle 3,5. Tematicky blízký je film Vrtěti ženou. (01.05.2018)

Taková bajka o zrovnoprávňování žen. Jedna z posledních evropských zemí Švýcarsko nechal ženy hlasovat. Na komedii se mi to zdá moc dramatizované i když nějaký humor zde je. Z popisu děje se může zdát, že jde o prvoplánovou feministickou agitku. Díky vřelému komediálnímu tónu ale film ve výsledku takto vůbec nepůsobí. Boží pořádek si zkrátka nehraje na sociálněrealistické drama. Je to vtipná, emancipačně laděná pohádka o síle inspirace a hledání lidské důstojnosti. Jistou cenou za lehkost ve vyprávění, vystavěném podle tradiční hollywoodské struktury, je ale určitá schematičnost postav a předvídatelnost děje. Poměrně kontroverznímu námětu obrousila Volpeová všechny hrany a snímek vlastně jenom hladí po srsti.Ve světle výzev, které hnutí za práva žen řeší dnes, jde o sice kultivovanou, zábavnou, ale vlastně neškodnou a konzervativní podívanou. (12.04.2020)