Tiché miesto

„ BUĎTE TIŠE! PŘEŽIJETE!...“ /// Ticho, Beltramiho hudba, pár slov a znaková řeč. To ticho má bejt překvapivý. Je. Navíc jde o ohromně zajímavou záležitost. Jde o vnímání prostředí a specifický herecký výkony. Nebo grimasy. Rozhodně to není ukecanej film. Člověk se lekne, když uslyší mluvený slovo. Často je to jako v němým filmu. Jde o řeč těla a výrazy tváře. Navíc i ze způsobu komunikace jde vyčíst, co postava cítí. Příběhem se nese očekávání z nejsilnější scény. I proto má ta druhá půlka vysoký tempo a je hodně fajn. Napínavá, navíc se hodně krát ocitneme příšeře tváří v tvář. Snad jen hematofobici můžou bejt v klidu. Není to o krvi. TICHÉ MÍSTO učaruje atmosférou. Je zvláštní, nová, neokoukaná. Co se stalo, se dozvídáme jen a pouze z novinových titulků. Žádný sáhodlouhý vysvětlování. No a zbytek vydedukujeme z chování postav. Pravda, ne každej je raketovej inženýr, takže pro jistotu profláknou, že nejlepší je držet hubu. Hrajou s náma hru se sluchovými vjemy a často jde o útok na hranici experimentu. Já mohu konstatovat, že snaha, aby byl divák aktivním účastníkem hry o přežití, vyšla na výbornou. A je škoda, že se na závěr neobjeví titulek „pokračování příště“. P.S.: Trochu mi to připomíná Shyamalanovo ZNAMENÍ. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Jsem hluchej jak poleno. 2.) Chodíme doma bosí. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ *** (30.04.2018)

Tak jsem se překonala a zkusila jsem po dlouhé době horor. Dala jsem si k tomu kafe a pustila si projekci. Zpočátku byl klid, všechno dobrý. Pak jsem hlasitěji položila hrnek s kávou na stůl a málem jsem úlekem vyletěla ze židle. Tak jsem konstatovala, že atmosféra byla vynikající a Emily s manželem si nahrávání asi užívali. Celá ta rodinka byla prima a nedělalo mi problém se s nimi sžít. Něco jiného to bylo s těmi dobře slyšícími, to doopravdy nemusím, ale to by zase nebyl horor. (27.12.2018)

Tiché místo je především vynikající psychologické drama o ztrátě (někoho blízkého, vlastního hlasu) a nemožnosti dát průchod prožívané bolesti (která ale může být proměněna v sílu, na čemž je zčásti založeno finále). Postavy musí všechny emoce držet v sobě, což akorát prohlubuje trauma. Jejich zdroje a projevy radosti, které by jim ulevily, jsou výrazně omezené. Oddat se hře, na které je založená dnešní společnost (protože nechceme jenom konzumovat, ale zároveň se bavit), znamená riskovat život. V tomto ohledu jde o antitezi dystopie Ready Player One, která ukazuje společnost oddávající se již pouze a jenom hře. K první tragédii dochází kvůli hračce, k další málem dojde při hraní deskové hry (příznačně jde o Monopoly – slast z nakupování si postavy mohou dopřávat pouze touto cestou). Tančit můžou partneři jenom se sluchátky v uších, jinak je použití technologií, na nichž jsme dnes tak závislí, takřka vyloučené… Přestože ve filmu skoro není dialogů, zásluhou znamenitých herců, informací rozesetých v mizanscéně a toho, jak postavy v určitých situacích reagují, po celou dobu chápeme, co hrdinové prožívají a oč jim jde, v čemž spatřuji hlavní výlučnost snímku. Ukazuje, co se již mnozí režiséři během (necelých) sta let zvukové kinematografie odnaučili – jak psychologicky vrstevnatý příběh lze vyprávět beze slov. Díky zaměření na postavy nachází své opodstatnění pomalejší prostřední část, ženino rozhodnutí počít dalšího potomka (zaplnit prázdnotu) i některé lehce sentimentální momenty (které jsou ovšem rušivé pouze při aplikování čistě hororového čtení). Jako horor je Krasinského film stále znamenitě zrežírovaný a skoro nám nedá vydechnout, byť využívá poměrně známých triků a málokdy nabere odvahu být opravdu bez zvuku. Nejen svým obsahem, ale i stylem tak v zásadě potvrzuje, že američtí filmaři mají z máločeho takový strach jako z absolutního ticha. Tiché místo proto není tolik pozoruhodné prací s tichem, jako hladkým propojením základní podmínky pro přežití v daném fikčním světě (nevydávat žádné hlasitější zvuky) s tím, co postavy prožívají. Skutečnost, že film končí v tom nejlepším (aniž by vyvolával pocit, že něco zásadního nebylo vysvětleno), mne přiměla přidat k jasným čtyřem ještě pátou hvězdičku. 90% (24.04.2018)

Sotva jsem stíhal číst titulky jak se ve filmu žvaní. Tvůrcům musím vyseknout uznání, že se vůbec nezdržovali co se vlastně stalo, jak se to stalo a kdo jsou ti hezouni s citlivejma ouškama. Zkrátka nastolila se nějaká situace, která umožňovala jak lekačky, tak hrátky s divákem, přidat situaci a tím zdramatizovat děj, dát filmu napětí z pouhých zvuků a vše podstatný odvyprávět obrazem, jo to se u takové jednohubky hodně cení. (30.04.2018)

Můj komentář nebude obsahovat nic nového pod sluncem. Toho, že Krasinski věnuje mnohem víc energie a pozornosti budování napětí v jednotlivých scénách a dosahování okamžitých efektů na úkor elementární logiky a uvěřitelnosti světa, který podává, si všimli už mnozí jiní. Z Tichého místa budete mít tím větší potěšení, čím méně budete přemýšlet nad logickými kotrmelci a oddáte se příběhu s vypnutým mozkem. Dumat nad tím, jak mohli svět ovládnout tvorové tak snadno zranitelní, znamená, že si zkazíte zážitek. Jestli lidstvo bylo tak nedůvtipné, že se nechalo od těchhle nýmandů zmasakrovat, pak si svůj úpadek a odchod ze scény jednoduše zasloužilo. Pokud odmítnete přístup typu "kde se vzalo, tu se vzalo", budete trpět stejně jako já. A dobře vám tak. Celkový dojem: 40 %. (09.04.2019)