Prvý človek

Na první pohled odysea na hraně dokudramatu, strohá, přímá a drtivá, kdy upřímně nechápu, že na režijní stoličce sedí právě ten Chazelle, který se o dva roky dříve čarokrásně zasnil a sršel romantickými nápady v La La Landu. Ve vypravěčsky prvním plánu jde ale o čistý průřez chlapskou bolavou duší, nejdřív jen tak toulavý, pak citelný a nakonec nevratný - a to je v tiché měsíční krajině taková síla, že strká do kapsy i formálně dokonalé letecké pasáže. Goslingův neokoukatelný pohled do prázdna už dlouho nepasoval takhle absolutně. (30.10.2018)

Film o národnom hrdinovi v ktorom na teba v každom zábere neveje americká vlajka či iný patos. Poctivá filmarčina, zemiak v krku, spotené dlane a to ticho v TEJ scéne. Chladný film v tom najlepšom slova zmysle. Dokonalá kombinácia vzťahovej drámy zameranej na psychológiu dvoch hlavných postáv a nervydrásajúcich záberoch vesmírneho programu. Pre mňa doteraz nevidený zážitok, pretože Damien Chazelle na to ide proste inak než je štandard. (12.10.2018)

Je moc fajn vidět, že hvězdně obsazená studiová oscarovka může být podána bez samoúčelného emocionálního kalkulu, spoléhajíc výhradně na herce, formální preciznost a takřka geniální režisérský um. První člověk je pocitové drama o jednotlivci, který musel hledět navzdory nepřízním osudu vpřed a nakonec udělal největší krok v historii lidstva. Příběh jednoduchý a postavený na řadě morálních klišé, ale díky komorní subjektivní komunikativnosti (žádné oslavné patriotické chorály během klíčové scény nečekejte) je zároveň osobitý a hodnotný. Přesto v tom ale pořád vidím nenaplněný potenciál. Vykreslení Armstronga jako strojového dříče, který si jednou pobrečí a po zbytek filmu nosí stejný výraz, není zrovna šťastným rozhodnutím (a Goslingův tradičně minimalistický výkon to podtrhává), a scénář se příliš uchyluje do méně zajímavé rodinné zóny na úkor zvýraznění vztahu Armstronga s ostatními kosmonauty - ten film mohl být přenádherným epitafem ztráty bližních pro dosažení vysněného, osud jedince přesahujícího cíle, kdyby se tak nerozkročoval mezi osobní, politické a čistě percepční sféry a kdyby místy tak formálně nedeklamoval svou dramatickou chtěnost. Takhle je to "jen" zajímavě natočené a božsky ozvučené životopisné drama s vesmírným přesahem, který hraje fyzicky možná menší roli, než budete očekávat (což není vůbec špatně). (10.10.2018)

"Proč letíte na Měsíc, když je tolik problémů tady na Zemi?" Protože - no, myslím, že právě tuhle odpověď jsem ve filmu postrádal, zprostředkování nadšení, s jakým se lidstvo vrhlo do kosmu. Z toho tu zbyly nanejvýš útržky závodu se SSSR. Ano, byla tam věta o nutném posunu hranic a vědění, ale znělo mi to tak "aby se neřeklo". Film je mnohem víc komorním dramatem jedné rodiny než zobrazením cesty od prvního Shepardova skoku po balistické dráze do vesmíru na Mercury až po Apollo. A to komorním dramatem složeným z několika epizod, které málokdy opustí Armstronga a jeho ženu. Je to v tomhle případě škoda, protože se naprosté minimum dozvídáme o vývoji či o ostatních postavách. Např. o Buzzi Aldrinovi nám film ve dvou štěcích naznačí nanejvýš to, že je to chlápek s namaštěným egem, o Collinsovi se nedozvíme už skoro vůbec nic. Posádka tak nepůsobí jako tým, ale jako náhodně sebraná trojka lidí, co byli zrovna k mání. Nějaká společná příprava? Vzájemné vztahy? Střety charakterů? Prakticky nic. Správní hoši mi proto sedli mnohem víc. Co třeba herci? Gosling už mi svým "umím jen tenhle výraz" pohledem leze na nervy a královna Claire taky hraje skoro to samé co v The Crown, tj. sedí a č-kouká. Tím absolutně neříkám, že se na Prvního muže (ano, man, mankind...) kouká špatně. Ale takřka všechno, co se mi tu líbí, zajišťuje precizní technická stránka. Např. let Gemini (vč. nádherného vizuálně hudebního odkazu na 2001 i se Straussem) a Apolla jsou lahůdkové scény, o přistání na Měsíci nemluvě. Adrenalin krásně navodí i úvodní příhoda na X-15. Pochvalu zaslouží i režie, po téhle stránce nemám nač si stěžovat. Jsem hodně na vahách mezi třemi a čtyřmi. A musím říct, že mírné zklamání mě nakonec vede k nižšímu hodnocení, podobně jako třeba loni u Saljutu-7. Čekal jsem zkrátka trochu obšírnější pohled na věc. (19.10.2018)

First Man se tváří jako objektivní životopisné drama, avšak de facto se jedná o propagandu nejhrubšího zrna, které by uznale zatleskal i říšský ministr Goebbels. Samotný úvod snímku, kdy je nám Armstrong představován spíše v roli otce, jenž se vyrovnává se smrtí své malé dcery, ještě vykazuje známky určité historické akurátnosti, ale postupem času začíná prostředků propagandy povážlivě přibývat - od zmanipulovaných skutečností, přes polopravdy až k absurdnímu přechodu do alternativní reality, ve které Neil Armstrong vyměnil kulisu nevadské pouště za opravdovou měsíční krajinu. Kritického myšlení prostí ovčané, kteří poslušně věří v demokraturou určené "pravdy", však budou u snímku nepochybně hýkat blahem. Scéně přistání na Měsíci totiž nelze upřít prvek emotivnosti, a dokonce si troufám říci, že její zpracování předčí i Kubrickovu verzi z roku 1969. Třebaže byl Stanley perfekcionistou par excellence, ve fyzice poněkud zaostával. Jeho dnes již legendární americká vlajka nerušeně povlávající v lunárním vakuu dokáže vykouzlit úsměv i po 50 letech. Režisér Chazelle se onoho fyzikálního nesmyslu vyvaroval, což poukazuje na jeho svědomitou přípravu a především snahu o vytvoření matrixu bez chyb. Rád bych filmu First Man udělil lepší hodnocení, jelikož technické stránce toho nelze příliš vytknout, avšak mé svědomí je zásadně proti, a tudíž si tato manipulativní oslava největšího spiknutí lidských dějin odnáší zasloužený odpad. (05.10.2018)