Réžia:
Damien ChazelleScenár:
Josh SingerKamera:
Linus SandgrenHudba:
Justin HurwitzHrajú:
Ryan Gosling, Claire Foy, Jason Clarke, Kyle Chandler, Corey Stoll, Patrick Fugit, Christopher Abbott, Ciarán Hinds, Olivia Hamilton, Pablo Schreiber (viac)VOD (3)
Obsahy(1)
Pred päťdesiatimi rokmi sa pol miliarda ľudí tlačila pri televízoroch, aby v priamom prenose sledovali pristátie posádky Apolla 11 na Mesiaci. Krátko nato astronaut Neil Armstrong vyslovil slávnu vetu „Je to malý krok pre človeka, obrovský skok pre ľudstvo,“ a počin, ktorý sa stal možno najodvážnejšou výpravou od plavby Kryštofa Kolumbusa, bol týmto úspešne zakončený. Rovnako fascinujúca, bola aj éra, ktorá tomuto letu predchádzala, a životný príbeh človeka, ktorý dostal to privilégium urobiť na Mesiaci prvý „ľudský“ krok. Príbeh Prvého človeka začína v roku 1962, keď Niel Armstrong začal pracovať ako pilot pre NASA a kedy sa musel vyrovnať s osobnou tragédiou, smrťou dvojročnej dcéry na nevyliečiteľnú chorobu. Pre prácu, ktorá predstavovala permanentné dotyky so smrťou si ťažko mohli v NASA vybrať vhodnejšieho kandidáta. Armstrong nie je vesmírny kovboj, ktorý by riziko podstupoval dobrovoľne a s frajerským nadhľadom, na druhú stranu ani nepanikári v situáciách, keď mu ide o život. Jeho základným charakterovým rysom je pokoj. Pokoj vo chvíli, keď sa v skúšobnom module rúti k zemi voľným pádom, pokoj, keď odpovedá synovi na otázku, či sa z misie vráti späť, pokoj vo chvíli, keď robí onen historicky prvý krok. Protiváhou tomuto pokoju je absolútny stres jeho ženy (Claire Foy) a jej vnútorné drama, s akou prežíva jeho každý úspech, a možnosť, že sa už nikdy nevráti. (Cinemart SK)
(viac)Videá (16)
Recenzie (806)
Značná část filmu mi přišla dosti nezáživná a potvrdila mi, proč nemám rád životopisný žánr - mj. pro jeho nesnesitelnou předvídatelnost (pojednává-li film o někom známém, člověk předem ví, k čemu tam dojde; těžko tedy kupříkladu považovat scény s Armstrongovými trénínkovými lety za napínavé, když předem víte, že je musí přežít, aby se mohl dostat na Měsíc) a zahlcenost detaily z osobního života, které mě nezajímají (osobně mi je fuk, jestli měl Armstrong nějakou dceru, manželku apod. a jaký měl s nimi vztah a co se jim dělo apod. - mě zajímá jen to, co dokázal on). Zajímavé mi to přišlo až někdy v momentě, kdy KONEČNĚ vzlétá raketa s Armstrongem a spol. na Měsíc (neskutečně nádherná a působivá scéna), což je tak někdy v poslední půlhodině - a vše co následuje v podstatě nemá chybu, a osobně jsem byl v kině vyloženě nadšený, že mi ten film nechal prožít, jaké to asi muselo být, stanout jako první člověk na Měsíci (a současně jsem si vzpomněl na svůj odvěký vztek vůči všem těm idiotům, kteří věří tomu konspiračnímu nesmyslu, že Američani na Měsíci nikdy nebyli). Takže až ten závěr vytáhl můj dojem nahoru a přivedl mě skoro k nadšení, jinak mi to přišlo spíš slabší, mj. i kvůli Ryanu Goslingovi, který podle mě nikdy nebyl moc dobrý herec, což bohužel platí i zde. ()
Z Prvého človeka urobil režisér hraný dokument. Rozhodne znovu nešetrí údajmi zobrazujúcimi aj konkrétne dni, čo si rovnako nejde na prvú dobu zapamätať. Vlastne sa z toho stal už taký nešvár, ktorý určite nielen mňa už prestáva v životopisných projektoch baviť. Všetko navyše potreboval natiahnuť na dve a pol hodiny, pretože z nejakého dôvodu si scenáristi usúdili, že bude najlepšie začať s rozprávaním už v roku 1962, kedy sa všetko pomaly rozbiehalo. Prvý človek by bol zrejme oveľa pútavejší ako krátkometrážny počin. Armstrongov naučený výraz absolútneho pokoja a navonok potláčaných emócií pôsobí príliš chladným a psychopaticky zlovestným dojmom. Neľahkej úlohy sa zhostil Ryan Gosling, ktorý po väčšinu filmu robí prakticky len psie oči a melancholické tváre značiace vnútorný strach a utrpenie, ktoré sa v sebe hlavný hrdina rozhodol potláčať. Protipólom k zdanlivo vyrovnanému a stoickému Armstrongovi je jeho večne vynervovaná žena v podaní Claire Foy, ktorá je najlepšia na tých miestach, kde jej bolo dopriate zvyšovať hlas. ()
Tak si říkám, jestli se to nemělo spíš jmenovat "Last Man (Standing)". Myslím, že panu Chazellemu sluší tenhle chladný formalistický přístup mnohem víc než příšerná afektovanost jeho dvou prvních filmů. Sice si nejsem jistá, kolik substance se mu podařilo vložit do dlouhých záběrů na mlčícího Ryana Goslinga (jakkoliv je oceňuji, protože dlouhé mlčící záběry, ou jé) a jestli náhodou jenom nevyrobil neživotnou a prvoplánovitou ilustraci všeobecně známého příběhu, ale i kdyby ano, tak to alespoň udělal bez sentimentálního patriotismu a s notnou dávkou vyžívání se v "nepohledných" detailech, za což mu pořád z mé strany patří dík. Hudba mi připadala taková nedostačující/tuctová, podvědomě jsem si k těm klíčovým scénám v hlavě přehrávala Docking z Interstellaru zkombinované s tím, jak hraje Davy Jones na varhany v Pirátech z Karibiku, asi mi to toho Zimmera trochu připomínalo. Představovala bych si něco sofistikovanějšího/podvratnějšího/dechberoucnějšího než to, co předložil Justin Hurwitz. (Příklad mojí oblíbené vesmírné hudby je John Murphy pro Sunshine, který jsem přesně před rokem viděla v brněnské hvězdárně, ach. Ale zpátky k Prvnímu člověku.) Zajímalo by mě, jestli třeba časem film nezíská nějakou společensko-politicko-člověčenskou hodnotu, protože z pohledu Evropana mi například přijde extrémně směšné, že v Americe film u diváků a u kritiky prý ostrouhal víceméně jenom/hlavně proto, že v něm není přímo scéna, jak astronauti vztyčují vlajku na Měsíci. "Jen hlupák se dívá na prst, který ukazuje k nebesům." ()
Trošku delší stopáž mi vůbec nevadila, nepřistihl jsem se, že bych sledoval hodinky nebo se nudil. Jako Gosling je pro mne několik let po sobě absolutní top, po BR 2049 má další majstrštyk, asi bude volat po sošce. Myslel jsem, že větší patriot než Bay neexistuje ale Chazelle v tomto filmu zachází ještě o kousek dál. [Kino Atlas CSFD předpremiéra] ()
Chazelle rozhodně nezklamal, zároveň však ale jeho letošní kousek na čele mé topky bohužel nebude. Audiovizuálně se zase jedná o špičku a vyprávění obrazem i zvukem je u tohoto stále mladého talentu na takové úrovni, že se mu aktuálně vyrovná málokdo. Opět zaujme hudba Justina Hurwitze se skvělým ústředním motivem, audio podkres burácivých raketoplánů i vesmírného ticha a nezaostává ani roztřesená, subjektivní kamera Linuse Sandgrena, který loni dostal Oscara za La La Land. Tentokrát nám ukazuje, co asi tak vidí piloti a astronauti, když se potácejí na hraně atmosféry, a jistě vás nepřekvapí, že je to dost znepokojivý pohled i pro silné žaludky. Potud tedy vše v pořádku, avšak příběh roztažený na téměř dvě hodiny místy nudí, obzvláště nutná rodinná linka na mě nevyzněla zdaleka tak silně, jak by měla. V některých chvílích tak sledujeme až procedurální drama ve stylu Apolla 13 (akorát s mnohem decentnější patetičností, přece jen jsme se od rozmáchlých devadesátek trochu posunuli), ale hluboký lidský příběh a emoce na mě tentokrát prostě moc nefungovaly. Škoda. Potěší ještě šedesátkový vizuál a povedená atmosféra, ale od tvůrce La La Landu bych přece jen doufal v něco trochu víc. Ale to je spíš můj problém, První člověk bezesporu výborný je. ()
Galéria (47)
Zaujímavosti (38)
- Film byl poslán do kin pod krycím jménem „Sputnik“. (dan4815)
- Film bol natočený bez použitia zeleného plátna. Namiesto toho bola postavená 24 metrová, 180 stupňová LCD obrazovka, ktorá hercom umožnila pocítiť, aké by to bolo, keby boli naozaj vo vesmíre. To čo vidíme vo filme, je presne to isté, čo herci videli počas natáčania. (drake31)
- Na začátku filmu, kdy je děj zasazen do roku 1961, je možné vidět, jak Niel Armstrong (Ryan Gosling) čte z lékařské knihy, kde je obrázek magnetické rezonance (MRI). Ta ale byla vyvinuta až v 70. letech. (vojacekr)
Reklama