Správná posádka

Dva filmy v jednom. Dva víceméně průměrné filmy v jednom. A tuny, opravdu tuny vaty! Vystříhat vatu, pokrátit vedlejší linku na Edwardsově letecké základně, více se věnovat samotnému projektu Mercury a přeobsadit nesnesitelného Quaida, mohl vzniknout (v mých očích) slušný film. Drze si dovolím ostře nesouhlasit s golfistou, Quaid se tři hodiny permanentně usmívá, celé tři hodiny si vystačí s jediným, frackovitě slizským úsměvem, to pro mě není zádné skvělé herectví. golfisto, vzpamatuj se ;-) (26.08.2012)

190 minut koncentrované nudy, je to vůbec možné? Takový příběhový potenciál a nakonec z toho byl jen divný sestřih medailonků několika osob bez nějakého skutečného příběhu. Začátek ještě jde, ale od chvíle, kdy se chlapci v šatně domluví, že musí táhnout za jeden provaz to působí jak nějaká nesestříhaná pracovní verze filmu, ve které plno scén přebývá a další hromada ještě nebyla natočena - a pak to někdo vzal, udělal z dostupného materiálu skrumáž a vydal to jako hotový film. Pokud bych to porovnal s Gagarinem, kterého jsem viděl nedávno (film na stejné téma z ruského pohledu), tak bych tomuhle prostě tři a více hvězdiček s klidným srdcem dát prostě nemohl - ten ruský film má totiž hlavu a patu. (12.09.2014)

Opravdu dlouhý film o počátcích amerického vstupu do vesmíru od podzvukových letadel až po první astronauty. Někdy zdlouhavý, někdy až nepříjemně americky patetický a patriotický, nicméně zajímavý zejména faktograficky, protože o tomto americkém úsilí nás socialistická média informovala jen tehdy, když něco nepovedlo. (02.09.2011)

Snímek P.Kaufmana se snaží být, co do věrohodnosti, realisticky natočenou filmovou poctou americkému vesmírnému programu. Mapuje ho od jeho prvopočátků, přes sérii nezdarů, obtíží, malé řadové úspěchy, až konečně po první slavné lety kosmických lodí s lidskou posádkou. Film je také pochopitelně dle očekávání zářnou oslavou věčné lidské touhy dokázat něco nového, mimořádného, být první a nejlepší, která celé lidstvo žene neustále dál a dál. Nikdy ale nesklouzává do laciného patetismu! Jako červená nit se ale celým příběhem táhne připomínka nikdy nekončící lidské přirozenosti hledat si mezi sebou své vlastní nové vzory a opěvované hrdiny. Ve 40 letech minulého století jimi byli piloti vysokorychlostních nadzvukových letadel. Postupem času, s příchodem kosmického věku, svou výsadní pozici ale museli chtě-nechtě nedobrovolně přenechat novým miláčkům vrtkavé společnosti. Astronauti se stali národními hrdiny, a kdysi tolik obdivovaní letci upadli do nezáviděníhodného ústraní. Přízeň davu je ovšem nestálá, a jaké míry publicity se těší současní astronauti, ví každý z nás ..... musí vybuchnout raketoplán, aby si vůbec někdo ještě vzpoměl, že mezi námi jsou stále lidé snažící se překonávat lidské možnosti a hranice ..... teď už mají lidé ovšem své nové hrdiny ... (25.10.2004)

Hodně razantní režijní delikatesa s velmi zvláštní, meditativní, byť dramatickou aurou. O dukladné Kaufmanově režii, která nic nebere na lehkou váhu, by se dalo rozepisovat třeba celý den. Já vypíchnu precizní práci ve vykreslování vztahu pilotů a austronautů a jejich manželek (Ed Harris a Mary Jo Deschanel anebo Sam Shepard a Barbara Heshey) - tam Kaufman narazil na ředu skutečně skvělých momentů. A nebojte se té délky, dejte si to klidně na tři díly, nic tím nezkázíte. Tenhle nejhutnější casting osmdesátých let je tzv. MUST WATCH. (17.01.2017)