Nesnesitelná lehkost bytí

Nejrozporuplnější film... Román Milana Kundery, tou dobou již Francouze pocházejícího z Československa, popisující příběh chirurga a fotografky z Prahy, kteří se po Srpnu 1968 vydají za přítelkyní do Švýcarska, byl obsazen mladou Francouzkou Juliete Binoche a Britem Danielem Day-Lewisem, ale i jinými - Dánem Stellanem Skarskardem, Čechem Pavlem Landovským, Holanďanem Derekem de Lintem a Švédy Erlandem Josephsonem a Lenou Olin, v kameře Bergmanova (a Tarkovského či Allenova) Svena Nykvista, při scénáři (Formanova, Bunuelova, Schlöndorfova, Wajdova) Francouze Jeana-Clauda Carriéra i výpravě Francouze Pierra Guffroye (od Bunuela, Bressona, Polanskeho), a všude zní dost Janáčka, ale výsledek je v produkci (sice Formanova) Američana Saula Zaentse po vzoru režiséra Phillipa Kauffmana až moc americký... Složitě se o tom uvažuje. Nikdy to nepochopím. Moc slavných jmen je na škodu. Výsledek je asi v tom, že vyhrál Kundera, protože jeho text se nedá vyrovnaně zfilmovat. (08.10.2008)

Podle české knihy ne-český film. Tento film nebyl natáčen v ČR, ale někdy se to těžko pozná. Naprosto skvělé herecké výkony zejména Daniela Day-Lewise a naprosto přesně zahrané (a podle mě velmi česky vypadající a chovající se) Juliette Binoche. Jejich vztah z jedné strany chladný z druhé věrný a hluboký. Režie je výborná. Hudba není moc výrazná, ale jistě průměrná. Nevídané jakým způsobem si poradili filmaři s "umělým" českem. Všude české nápisy, snaha o co největší podobnost a autentické záběry. Nečetl jsem knihu, ale film mě dokázal okouzlit, stejně jako postavy v něm. (14.09.2004)

Těžko říct ,jak by film působil pokud bych neznala knižní předlohu. Takhle jsem si projektovala do postav všechno ,co o nich z knihy vím a myslím si ,že jsem jim díky tomu více rozumněla. Možná až tolik ,že oni to ani nehráli :-). Ale je pravdou ,že třeba Tomáše jsem si představovala jinak a ne jako "honícího se uslintaného psa" a taky nějak mi úplně neseděla zpočátku naivní až "blbá" Tereza. No když o tom tak přemýšlím v žádném případě nedosahuje film kvalit nádherného Kunderova díla ,ale přesto je to snímek velmi dobrý a ač trvá tři hodiny ,já si ani na chvilku nevydechla. A to je co říct a také je to možná díky skvělé Nykvistově kameře. (11.12.2008)

Vlastně docela kontroverzní film, tahle Kaufmanova adaptace Kunderovy geniální knihy. Pro neznalé skvostné literární předlohy zřejmě bude fungovat, snímek je kompaktní a díky akcentu na milostný trojúhelník Tomáše, Terezy a Sabiny a na historický kontext i fenomén emigrace zprostředkuje zřejmě i celkem homogenní vjem (má plno velmi silných míst - třeba použité archivní černobílé materiály o srpnových dnech z dokumentu Jana Němce). Pro znalce Kunderova stěžejního románu ale vzniká jistá disharmonie - snímek nemá skoro nic společného s původní předlohou vyjma dějové kostry, zmizely nejenom metafyzické úvahy o smyslu života, odkazy k Nietzschemu a jeho idee věčného návratu, Parmenidově dualitě, Beethovenově poslednímu kvartetu, fenoménu lehkosti a tíhy bytí, avšak především zmizela celá Kunderova koncepce velkého literárního mýtu, složitě budovaná kompozice a struktura díla, jeho postmoderně vševědoucí vypravěč - glosátor, celá ta atmosféra středoevropského prostoru zasazená do dobového kontextu, prostě zmizel celý ten bohatý Kunderův narační svět... Zbyl sice docela slušný, až nadprůměrný americký film, v němž ale namísto hlavního hrdiny - Kunderovského ,,vzpěrače metafyzických závaží", existenciálně nezakotveného člověka, věčného pochybovače, vidíme zplošťující filmovou optikou intelektuálně založeného donchuána a možná až erotického štvance. Otázkou je, jestli by byl plnohodnotný převod vůbec možný, každopádně ten tolikrát proklamovaný ,,filmový divák" to však takhle asi chce snad i vidět... (27.05.2007)

V ten páteční večer jsem měl za sebou už dva filmy, perný pracovní týden a „na krku“ třetí hodinu ranní. Netušil jsem však, že Kaufmanovým zpracováním Kunderova románu NESNESITELNÁ LEHKOST BYTÍ budu natolik pohlcen, že po následující (bezmála) tři hodiny nebudu mít na spánek ani pomyšlení. Snímek se vedle tématu složitosti a tíhy života s člověkem, který bere život „nesnesitelně lehce“, a strachu v „diktatuře proletariátu“ dotýká také problémů života v exilu. Poznámka: snímek - nabývající na síle také díky filmovým sekvencím z dokumentu Jana Němce ORATORIUM PRO PRAHU (zachycující pohnuté srpnové dny roku 1968) - byl v roce 1988 nominován na Oscara, a to ve 2 kategoriích - kamera a scénář. (04.09.2003)