Modré stíny
Blue Shadows
Réžia:
Viktor TaušScenár:
Petr JarchovskýKamera:
Martin DoubaHudba:
Petr OstrouchovHrajú:
Klára Melíšková, Stanislav Majer, Miroslav Krobot, Tereza Ramba, David Novotný, Tomáš Dastlík, Ivan Brdička, Martin Huba, Martin Pechlát, Viktor Tauš (viac)Epizódy(4)
Obsahy(1)
Nové štyri epizódy ďalšej minisérie Modré tiene nadväzujú na trilógiu Prípad pre exorcistu. Vyšetrovatelia sa tentokrát dostanú k prípadu zastreleného docenta, ktorého ráno nájde upratovačka mŕtveho priamo v jeho pracovni. Kriminalisti budú preverovať, či vražda nesúvisí s dlhodobou snahou obete o odvolanie univerzitného kvestora kvôli podozrivým machináciám pri rekonštrukcii historickej univerzitnej budovy. Tiež budú preverovať, čo dohnalo vraha, aby svoju obeť zneškodnil priamo na pôde univerzity. Pátranie po tom, kto všetko mal dôvod priať si smrť svojrázneho, ale čestného docenta, zavedie hrdinov oveľa ďalej, než by čakali. (RTVS)
(viac)Videá (2)
Recenzie (253)
Ne a ne a ne. Nikdo mě fakt nepřesvědčí, že toto je nějaký umělecký projekt, že tomu nerozumím, že se tvůrci snažili o něco nového, neotřelého, originálního a snad i evropského. Na druhou stranu si nemyslím, že tak strašně to bylo natočeno bez úmyslu. Ale ptám se proč? Chabý příběh zbytečně natahovaný na čtyři díly, nelogicky jednající hlavní postavy, kde nejméně polovina z nich je za hranicí snesitelnosti, příšerný zvuk (doufám, že záměr), "novátorské" úhly kamery (doufám, že záměr), přesvícení scény, chabý výběr exteriérů i interiérů, nuda, slaboduchý závěr. Toho, co se mi v Modrých stínech nelíbilo je daleko víc. Líbila se mi snad akorát hudba. Tu jednu hvězdu dávám za to, že nemůžu stoprocentně tvrdit, že je chyba v tvůrcích, ale mé neznalosti filmové práce a "filmového umění". Strašně se mi to nelíbilo. ()
Spisovatel Michal Sýkora je odvážný kritik poměrů a nebojí se literární hyperboly- trochu přitlačit, aby si toho neřádu kolem nás všimli i ti nejzabedněnější, ideálně všichni. V této svojí předloze zúčtoval s jedním filutou, jemuž coby Olomoučák viděl roky do karet. Ivana Gelnara nám příkladně Xaver Veselý před nedávnem v jednom ze svých orálně rektálních rozhovorů představil div ne jako svědomí tohoto národa. Jsem rád, že alespoň umělecká díla zůstanou nositeli jeho skutečného odkazu. Gelnar nevraždil, jen šulil a to není fikce, ale holý fakt. ()
Pro samou živou debatu nad nestravitelností formy či naopak svěží vodě v zatuchlých veřejnoprávních vodách se poněkud zapomnělo na to, zda je to vůbec forma odpovídající látce. Což není. Sýkorovy kriminálky jsou kvalitní tuctové žánrové řemeslo, které po přečtení pouštíte z hlavy jakmile v knihovně jeho titul vracíte a naslepo mezi stovkami krimi vytáhnete nemlich tu samou jen s jiným zasazením a jmény. Na to naroubovat mrtě svébytnou "éterickou" estetiku (od snímání, svícení, vedení herců, výstavby, rámování obrazu, prací se zvukem), která je důsledná ve svém záměru, to je jako jít na mravence se silnou lupou s těmi nejlepšími úmysly se na něj podívat zblízka, ale neuvědomit si, že jste pod přímým odpoledním sluncem čili mu žádnou službu rozhodně neprokazujete. Velký problém je, že předloha o nějakých čtyři sta stranách neutáhne stopáž blížící se pěti hodinám. Navíc to trpí syndromem NPC, kdy mnoho postav se vyskytuje jen na jednom místě jako by neměli žádný život, vždy k dispozici a bez práce, se stejným oblečením napříč několika dny. Vedle toho rozhašená časová posloupnost před finále, závěrečná střela, která je čistou popravou, navíc mířenou ve směru kolegů, klíčovou informaci si Výrová jak z blesk z čistého nebe vyvodí mimo obraz, není toho málo. Nemalé problémy plynou i z předlohy (všichni svorně tvrdí, že zavražděný měl jednu vlastnost, která ho definovala a kterou proti sobě poštvával kde koho, jeden již i tak z jiných důvodů podezřelý o zavražděném tvrdí něco v přímém rozporu s tímto a nikdo to nereflektuje, nikdo se na to nezeptá, prostě nic). Dále se to snaží po vzoru moderních kriminálek o přesahové adresování tuzemských kostlivců ve skříni, zde konkrétně STBáci po revoluci a korupční svět vyšší politiky (nejen) devadesátkového "kompra řeší vše, na každého se něco najde a já na bráchu brácha na mě". Ovšem je to příliš na první dobrou a nic moc z toho krom dvou či tří silných scén. Nad vodou to drží detektivní parta a nejedno lehké dilema vycházející z vyšetřování dotýkajících se jich osobně. Dále většina výkonů, opakuji většina (aneb kdo Taušovi povolil obsadit sebe sama je na vyhazov, točit umí, hrát opravdu ne). Ve výsledku je to nesporně zajímavé pozornost budící formou (ať už ji skousnete či nikoli), bohužel nikoli i (ne)žánrovými kvalitami. ()
Maximálna tragédia. Kamera na úrovni filmov spred 70 rokov. Hmlovitý prejav mal byť akože umenie, ale mne dal dojem akurát tak kriminálky z komunizmu, ale pozor, major Zemen vizuálne oproti tomu vyzerá ako kino 5D. Všetko tu vyznievalo tak staro, nábytok spred baroka, herecké prejavy kŕčovité, tempo žiadne a kriminálny prípad o hovne. ()
Wow, tak to je paráda! Od prvních minut (znělkou a variací Bachovy první suity počínaje) je to zajímavý, originální a má to atmosféru. Už Případ pro exorcistu nebyl (narozdíl od zdejšího CSFD úzu) vůbec špatnej, ale MS jsou o ligu dál. Asi ve všech ohledech - jak s autorskou hudbou Petra Ostrouchova (opravdu skvělá práce!, třeba hned ústřední písnička Blue Shadows je doslova úchvatná), tak s kamerou, scénářem, hereckejma výkonama i prací s postavama... Celý to drží pohormadě jak po tý stránce dějový, tak i tý vizuálně-koncepční. Zasazení do nepřehlednýho světa financování univerzit, korupce a politiky bylo (navzdory tomu, jak nudně to zní) dobrej nápad. Bylo na tom krásně ukázaný (což je výhradní zásluhou tvůrců, že se jim to povedlo), jak nejasný a komplikvaný hranice tu jsou - to, že někdo někoho zabije, je celkem jasnej trestnej čin a holej fakt; jakmile ale přijde na spojování motivů a hledání souvislostí s uměle(?) předražovanejma zakázkama, korupcí nebo klientelismem, najednou se toho moc dělat nedá a i to málo, co se dělat dá, je ještě strašně omezený a složitý. Ale to, že někdo umí sehnat peníze a váže na svou osobu nejrůznější formy podpory a třeba i dotací na hranici legálních postupů, to už trestný samozřejmě neni. Morální a lidskej rozměr jsou pak samozřejmě úplně jiný věci. Líbil se mi neidealizovanej kolektiv vyšetřovatelů - kontroverzní šéf s kostlivcema ve skříni, nerozvážná mladá holka (potěšilo mě, že Horová s tim svym amatérsky naivnim přístupem po zásluze narazila a že to s ní a Tremerem bylo ukončený tak, jak bylo), zeshora a protekčně dosazenej Baran... Líbila se mi zajímavě vyústěná zápletka a taky to, jak ke konci za stavu, kdy diváci vlastně věděli víc než vyšetřovatelé, jak se nepřímo ukázalo, že ne vždycky ta policejní (byť většinou oprávněná a odůvodněná) intuice, že někdo v něčem musí mít prsty, musí bejt vždycky založená na pravdě a jak je presumpce neviny v moderní společnosti víc než odpodstatněná. Byla tam i řada povedenejch absurdně-komickejch scén - např. žraní chlebíčků s vytaháváním drobků zpoza křesla, přezouvání do papučí na vyleštěný podlaze u kvestora doma... Z herců byl výrazně výbornej Novotný, ale i Majer a třeba s ničim se neseroucí Krobot (u něj oproti PPE vidim velkej posun v tom smyslu, že tady mu rozumim a je to přirozeně pochopitelnej charakter, kdežto v PPE na mě v mnoha ohledech působily všechny ty jeho nenávisti ke všem a ke všemu tak trochu prvoplánově). Melíšková mi tady sedla o poznání víc než v Případu pro exorcistu (upřímně řečeno jsem ale měl problém věřit jí a rozumět jí třeba v tý hádce stran StB u Krobota/Vitouše na chatě, což mě mrzelo, protože jinak to byla docela silná scéna), a nakonec i o tý Voříškový už nemůžu říct, že to bylo zlý - i tak pro mě ale zůstává asi nejslabšim hereckym článkem (například třeba v tý závěrečný hádce s Melíškovou/Výrovou). Tauš je jako herec docela zajímavej, občas jsem ale měl problémy se srozumitelností toho, co vyslovuje - to nicméně dávám za vinu předevšim tomu, že si šlape na jazyk a neumí moc mluvit. Ještě na mě trochu nevěrohodně působila rvačka Tremerovejch, jinak ale musim smeknout - seriál je to skvělej a narozdíl od zdejší většiny jsem přesvědčenej, že nejde jen o soudobou a sezónní záležitost, a že svojí dobu přežije a v budoucnu se k němu budou lidi vracet. I ten formát čtyř dílů je tak akorát - děj je slušně rozvitej a dostatečně komplikovanej, zároveň to ale neni nijak natahovaný; jen se tak potvrzuje to, co načal už Strach s Ďáblovou lstí - totiž že kvalitní věc nijak neutrpí tim, když těch dílů nebude mít deset, ale třeba jen tři nebo čtyři. WTF moments: Jen mě překvapilo, jak mohlo tak zkušenou detektivku, jakou má Výrová bejt, nenapadnout, že v kvestorově kanceláři mohlo bejt kromě jiného třeba odposlouchávání (a že tedy k tomu, aby se to nějak dozvěděl někdo jinej, nemusel kvestor nutně vyjít z místnosti si zatelefonovat) - to je přece celkem předvídatelná možnost, která napadne kdekoho, a proto bych jí tim spíš čekal u vedoucího policejního vyšetřování. () (menej) (viac)
Galéria (67)
Zaujímavosti (4)
- Na začátku scény v kanceláři ředitele jsou skleničky na stole srovnány uprostřed kolem popelníku. O pár záběrů dále, když Marie odchází z místnosti, jsou náhodně rozmístěny po stole, jako z nich účastníci jednáni pili. Během dusného rozhovoru však nikdo nic nepil, ani voda ve džbánu neubyla. (Brain)
- V okamžiku, kdy Baran projíždí přes cinkající železniční přejezd, jsou závory už téměř dole. Následuje záběr na Barana v kabině auta, jak se ohlíží se. V dalším záběru je vidět jeho auto opět zvenku, notný kus za přejezdem, avšak závory znovu klesají. (Brain)
- Některé scény seriálu byly natáčeny v prostorách Univerzity Palackého v Olomouci. Její studenti v seriálu vystupují jako kompars. (Genevieve)
Reklama