Juha

Kaurismäki ve svém, po všech stránkách odvážném unikátu dokazuje, že k velkému kinu není třeba finančně náročných technických vymoženin. S patřičnou drzostí se vrací ke kinematografickým kořenům a zdárně používá všech klasických prvků němého filmu. Upouští jen od silných make-upů a přehnaných grimas. Obrazy, stylizace a pohyby vystihují všechno a předčí i prostý, melodramatický příběh a vsuvky s nápisy. Dlouhé dialogy beztak nebyly nikdy doménou jeho filmů. Mně se Kaurismäkiho lakonická filmařina velmi zamlouvá. Ani Juha není výjimkou. Ač nechybí pověstná ironie, tak na mě působí dojmem, že nemá v úmyslu zesměšnit němou éru, ale poklonit se tvůrcům této doby. (31.08.2011)

Juha-čiernobiela nemá dráma, ktorá je perfektne doladená a vyfarbená hudbou. ' Human trafficking' v nemom filme :) Prostredie deja vsadené do čias majora Zemana... Starí, slizkí, ulízaní oplzlíci, hnusné kurvy a chlapík so sekerkou. Je to síce len na jedno zhliadnutie, ale rozhodne nesklame. A tá hudba je skutočne fantastická! (19.02.2009)

Velmi povedený stylistický experiment. Aneb jak vytřískat z obyčejného příběhu zajímavý film. Jen obsazení rolí je trošku nedomyšlené, Juha by měl vypadat minimálně starší než jeho sok, Kati Outinen přes své kouzlo občas nahodí výraz zdechlé kobyly a do klasické krásky má daleko, ale nevadí, já vím že Kaurismaki točí jen pár svých oblíbenců. 7/10 PS: výborná hudba, PPS: vracím se po měsíci abych zvýšil hodnocení, kouzelný Kaurismakiho opar je tolik silný, že se mu nedá odolat :) 8/10 (09.02.2009)

Čiernobiela nemá dráma s občasnými reálnymi zvukmi či spevom prináša šestákový baladický príbeh vidieckeho páru, ktorého jednoduché šťastie naruší bonviván z mesta s pokazeným autom. Na opravu motora postačí ozrutný šroubovák, no na opravu srdca je nabrúsená sekera slabou náplasťou. Ústrednú dvojicu a okolité postavy stvárnené osvedčenou partiou hercov, vyjadrujúcich emócie strnulými pohľadmi a zaťatými päsťami, ktorých poznáme aj z ďalších Kaurismäkiho diel. Dej sa odohráva akoby v minulosti, no niektoré reálie uvedú diváka do prítomnosti. Zdanlivá naivita umožňuje priezračne vypozorovať základné ľudské postoje, všetko v sprievode skvelej hudby. (03.08.2006)

Kaurismäki pojal Juhu opravdu po svém a dokázal jej natočit tak obdivuhodně, že divák chvílemi upadá v domnění, že sleduje skutečně nějaký starý němý film. Samotný přímočaře a černobíle (nejen vizuálně, ale i dějově) natočený příběh by ale nedokázal vyvolat u diváka správné dojmy a emoce, nebýt fantastické, dokonale přesné hudby. Ta u tohoto díla skutečně tvoří minimálně polovinu konečného výsledku. (10.02.2003)