Leningradskí kovboji dobývajú Ameriku

Tohoto finského režiséra jsem si poslední dobou celkem oblíbil. Jeho filmy jsou takové netradiční, a ne jinak je tomu i u Leningradských kovbojů. Zajímavostí je, že tato kapela skutečně vznikla a hraje po celém světě. Celá kapela je celkem bláznivá a dostává se do různých úsměvných situací v kontrastu s jinou západní kulturou. Stylem humoru mi to připomínalo asi nejvíc filmy Emira Kusturici. Vhodným příkladem mohou být scény, kdy dostanou od svého vůdce Vladimíra k obědu cibuli, a nebo vozí zmrzlého člena kapely na kapotě auta. První seznámení s postavami je v skutku zajímavé a netradiční (obdivujeme jejich vizáž, chování, mluvu atd.), ovšem po čase to poněkud opakuje a bez nějakého většího finále to končí. Je to jako když se na závodě parádně rozběhnete, předbíháte všechny závodníky, ale pak vám nějak dochází dech a s těží se dopotácíte do cíle. O humor ve filmu se asi nejvíc stará manažer kapely Vladimír, který ví vždycky nejlépe, co by kapele pomohlo k tomu, aby se proslavila v Americe. Jestli máte rádi trochu netradiční komedie, a máte cítění i pro jiný styl humoru, film se vám s největší pravděpodobností bude líbit. Pro mě ale Kaurismaki vyházel zbytečně brzo všechny karty na stůl a v závěru už toho neměl tolik co nabídnout. 7/10 (30.01.2021)

Jednotlivé scénky jsou vynikající. Vtipné. Jen sám Matti Pellonpää působí v roli bosse Vladimira, který se pokouší uvést bláznivou kapelu Leningrad Cowboys na americký hudební trh, komicky. Ale celkový dojem? Víc než na tři hvězdy to není. Edit.: Po zhlédnutí filmu na velkém plátně v kině (červenec 2011) mírně upravuji své hodnocení. (10.01.2009)

"Lidi tu mají rádi opálené hochy jako Beach Boys." Jenže v okolí severního polárního kruhu se opaluje poměrně mizerně, takže cesta místního bezkonkurenčně nejstylovějšího hudebního tělesa do Madison Square Garden evidentně nebude úplně reálná. Mě samozřejmě bavila a dostal jsem při ní chuť načesat si kohouta, obout špičaté botky, nasadit kamenný výraz, vytasit slovník a s pohledem upřeným na ulici sledovat, kdy už začne to násilí. Leningradští kovbojové jsou zkrátka skvělí a až budou hrát někdy v okolí jako předkapela Morčat na útěku, tak na ně určitě vyrazím. (11.04.2018)

A tohle mělo být co? Omlouvám se všem, kterým se to líbilo, ale jaksi vůbec nechápu, proč se zde Fínové chtějí za každou cenu přiblížit tupému americkému humoru. Nejspíš aby ty Američany ve své případné trapnosti ještě více překonali, ale ono je to vlastně jedno. Napůl nepovedená parodie, napůl nestoudná vykrádačka skvělých The Blues Brothers a dohromady rádoby umělecká absurdní nuda mě asi tak dvakrát – třikrát dokázala krátce pobavit díky vtipným pohledům manažéra kapely, několikrát jsem mezi tím hlavou během pár vtípků pokyvl ve stylu „ale tak joo“ a zbytkem jsem se už jen s vypětím sil prodral s pocity málem nikdy nekončící trapnosti. Aki Kaurismäki mi svými filmy a stylem humoru nikdy neseděl, ale v některých filmech jako Calamari Union se mi líbila alespoň originální a zajímavá hudba. Ta zde byla pro jistotu nahrazena nevtipnými parodiemi na známé skladby na úrovni amatérských ochotníků. Je mi líto, ale v tomto filmu jsem jaksi nenašel nic, co by mě výrazněji oslovilo.. [25%] (23.09.2021)

Film mne dlouhá léta zázračně míjel a dostal jsem se k němu až po třiceti letech od jeho vzniku. Čas mu neubral na síle, i když dnešní generaci bude připadat trochu předpotopní. Tak se tenkrát ale dělal nezávislý film. Songy byly dost dobrý, cesta napříč Amerikou a hudebními žánry, na nedělní odpoledne jsem si nemohl dát nic lepšího.... (27.02.2011)