Jak se moří revizoři

Toulová si vzala svůj evidentně hodně starý mobil, svolala největší zoufalce z Ordinace, nakecala jim, že má scénář a začalo filmové peklo, které v našich dějinách nemá obdoby. Tváří se to jako komedie, ale jde jen o depresivní kňourání jednoho vola a jeho tragické rodiny. Co je na tom vtipného, však netuší nikdo. (12.06.2020)

Kdyby šlo o amatérský film nadšeného fanouška filmu, který to hodil na YouTube, samozřejmě neřeknu ani popel. Ale tohle má být dílo absolventky FAMU, a přitom by se film dal uvádět jako pomůcka všech chyb, jakých se filmař může dopustit. Špatná mizanscéna a temporytmus, zmatené střídání dnů a nocí, zběsilý střih, kdy záběry na sebe nenavazují, nebo je sem vmontován nicneříkající záběr jakoby z jiného filmu, špatné načasování scén, mizerný scénář a vedení herců, kameraman netuší, že když mu vzadu ve scéně rozsvítí host kavárny mobil, přebere to divákovu pozornost a on si přestane všímat rádoby srdceryvného opětovného setkání manželka s manželkou... Charakteristiky postav: chodí děti do školy?, manželka někde dělá?, z čeho žijí?, jak se jim promítne do rozpočtu koupě značkového obleku nebo návštěva luxusní estetické kliniky?, a ta dcera s těmi dvěma nápadníky - oni měli všichni čtyři v (asi) Belgii každý svůj pokoj? Z čeho to platili? Oni spolu nešli do města nebo někam na pivo, že kluci by už tam zjistili, že se mají k jedné holce, a ne až podivně v Praze? Proč jde máma tancovat do podniku pro osmnáctileté a jak na něj natrefila? A co vlastně novopečený revizor zažíval při své práci, kromě dvou nijakých a o ničem historek s pepřákem a jízdenkami v obálce? Vážně se neodehrálo víc konfliktů? Kde manžel po odchodu z domova bydlel, spal, co jedl? Kolik dní byl vlastně mimo domov? Podle špatného střídání času se zdá, že snad týden. Dalo by se pokračovat donekonečna. Až mne udivilo, že film měl dramaturgyni (!) a dokonce nějakého dramaturga dialogů (!). Wow. A to se nestydí? Vážně, odevzdat takový zmetek, osobně bych si šel nafackovat. To nikdo ze štábu nebo sponzorů neměl dost reflexe, aby s Toulovou zatřásl, ať se vzpamatuje, nebo ji poslal makat někam na dva měsíce do kravína, ať pozná skutečný život? (07.04.2019)

Mizí i nejzákladnější profesní vrstva a snímek vypadá jako nehotový. Výjimečně krutý Fila tentokrát v recenzi prozrazuje děj v naději, že na film lidé nebudou chodit do kina. Navíc sledování pro mě bylo jako nepodařená stupidní sociologická sonda do života pětačtyřicátníků nepříjemné. Je to hodně úmorná podívaná a přehlídka utrápenosti. Na vznik filmu přispěli dobrovolníci. Nejde vůbec o komedii, ale o rodinné melodrama krize středního věku, dokonale dokládající, jak se na téma Americké krásy dá vyrobit česká hrůza. Celou podstatu zpackané existence „jsem stárnoucí vůl“ odvypráví revizor hromadné dopravy v monologu, případně v dialogu s bratrem. Pasivní, sebelítostivý, bezcílně bloumající, totálně nezajímavý hrdina. A není sám, kdo vzdychá při pohledu do zrcadla. Dospívající potomci bolestínských rodičů se chovají jako na prahu puberty, načež umravněný scénář dovede dceru k prohlédnutí, že by neměla partnery střídat jako ponožky, a syna k objevu, že si lépe vydělá brigádou než loupeží. Veškerá řemesla tu přicházejí na buben, počínaje statickou kamerou, před niž hrdinové vesměs usedají, vstávají a zase usedají, a konče prkenným herectvím; dokonce ani zaplakat neumějí. Noční můra domácích rádobyfilmů, product placement čili využití sponzorských výrobků, tu nabývá obludných rozměrů. Mužova vzpoura vede právě a pouze do značkového obchodu s pánskými obleky, jeho žena si pro změnu zvedne sebevědomí návštěvou reklamního salonu krásy. Čímž je manželské odcizení zažehnáno a postavy si mohou padnout do náruče se sdělením, že v celém všivém světě má jedině rodina ještě cenu. Dalo by se pokračovat donekonečna: o sáhodlouhých záběrech přípravy salátu, o pózování ve sponzorském resortu, o klipové manýře „průletů“ městem. Hrozné je, že za největší průšvihy domácí kinematografie nesou hlavní díl viny distributoři, kteří nulovou hodnotu poznají, přesto ji divákovi otrle vnucují za jeho peníze. (13.04.2020)

Nebudem sa vyjadrovať k scenáru filmu. Ak chcete vedieť drvivú väčšinu problémov so scenárom, mrknite na komentár od užívateľa honajz. Tlieskam tomu komentu. Vyjadruje to všetko, čo je v tomto filme úplne mizerné spracované. Ja však budem hovoriť ešte o pár iných veciach, ktoré tento film nezvládol. Po technickej stránke je toto nezvládnuté, neviem prečo je to označované ako komédia, postavy sú vám vrcholovo nesympatické a nič tu reálne nedáva žiadny zmysel. Všetko čo vo filme vidíme sa udeje preto "lebo medveď". Neviem to lepšie vysvetliť, lebo jednotlivé situácie a momentky proste nemajú žiadnu reálnu logiku a nefungujú. Kamera v tomto filme je absolútne strašná. Nenašiel som dokopy vo filme jediný záber, ktorý by pôsobil ako profesionálna práca. Zvuk je snáď to najhoršie čo som kedy v živote zažil. Ak ste to pozerali v telke, možno tento fakt zanikol. Keď som si to prehodil na repráky, tak to nebolo až tak okaté. No hoďte si to na slúchadlá a počúvajte ako ide zvuk. Všetky dialógy sú nahraté do pravého kanálu. Všetky hudobné vsuvky sú nahraté na ľavý kanál a iba jemne na stredy. Keď náhodou sú rôzne zvuky v oboch kanáloch, vôbec neviete na čo sa je potreba sústrediť. Takúto chybu som nezažil asi nikdy. Zvukár by mal dostať výpoveď a k pultu už sa nikdy ani nepostaviť, keď nevie nahrávať zvuk na stredy, alebo si myslel, že tomu niečo pridá. Lebo ma úplne iritovalo, keď som počul zvuk len na pravé ucho. Ako toto môže niekto spraviť? Hanba. Herecké výkony sú podľa mňa hrozné. Mám tak trošku pocit, že keď si herci prečítali scenár, tak vedeli už sami aké zlé to celé je a tak sa rozhodli podať svoje dialógy bez štipky reálnych emócií. Najlepšie je to asi počuť na všetkých rozprávačských monológoch nášho hlavného hrdinu. Nie je v tom ani štipka emócií. Učiteľky v materskej škôlke, keď čítajú deťom rozprávky na dobrú noc vedia tomu dodať viac charakteru. Toto je proste podané v štýlom : "máme zaplatené? Nie? Tak sa ani nebudem dnes snažiť. A povieme to ako keby to rozprával absolútny robot". A potom sú tu postavy. Povedzte mi reálne kto je vám z tejto štvorice sympatický. Mne nikto. A záverečné šťastné rodinné raňajky, ktoré prinášajú veľkú zmenu pre všetkých sú úplne bez akéhokoľvek ducha, alebo reálneho pocitu, že by sme chceli aby sa to stalo. "Dneska bude můj nejlepší den" povie viackrát náš hlavný hrdina. No myslím si, že pre všetkých, ktorí tento film uvidia to bude presný opak. Pre filmy ako je tento som občas uvažoval, či by som si nemal urobiť ešte jeden nižší rating, no nechcem si svoju stupnicu komplikovať viac, než už komplikovaná je. Všetky recenzie, ktoré to hodnotili ako najhorší film minulého roku boli správne. Toto si nezaslúži vidieť nikto. Hodnotenie: F (14.12.2019)

To je vám paní herečka ta Dana Morávková. Divím se, že po ní ještě neskočil Hollywood. Mít v portfoliu za posledních deset let marné pokusy Evy Toulové, Teambuilding (5% zde na ČSFD), dva Kameňáky, nebo pokojíčkový slasher Poslední výkřik (11% zda na ČSFD)….do toho samozřejmě nějaký Barrandov nebo nekonečný seriál…..to prostě jako umělec chceš. A hlavní revizor Petr Batěk? Tak je zřejmě rád, že si do svého curriculum vitæ může vůbec nějaký celovečerní snímek zapsat. Ale k věci. V prvé řadě máte pocit (nevím, kde jste k němu přišli), že vám bylo dáno uměleckou múzou. Sednete před televizi a během jednoho dílu Ulice sesmolíte něco, co po přimhouření obou očí můžete nazvat scénář. Pak už si jen od strejdy půjčíte kameru, kterou natáčí dovolené v Chorvatsku, pár druhořadým hercům z Ordinace, slíbíte švédské stoly a dalším profesím s nulovou zkušeností, že budu mít svůj profil na ČSFD…….a je to, jste filmař a točíte filmy. (16.06.2021)