Jak se moří revizoři

No!? Nemá talent... Člověk si ale uvědomí, jak dobré jsou proti tomuto špatné filmy řekněme "mainstreamu". Kvalita zvuku je mizerná, ale to se dá u těchto počinů očekávat, takže mnohem víc mi vadila ta impotence ve způsobu vedení děje. Motivace postav ke stupidnímu chování absentuje i v renomovanějších snímcích, ale tady divák mnohdy marně hledá motivaci i k chování "rozumnému" a vede k nekonečné sérii WTF momentů. Za všechny jeden, který mě trápí doteď: Proč si synek opéká slaninu na žehličce? Jen proto, aby se pak mohla Dana Morávková divit, že je na košili mastný flek? Mno... A ještě jeden detail, který mi vadil: Když se mobilní telefon během hovoru přiloží k uchu, display zhasne, to by mohla režisérka vědět. Nebo ji to mohl někdo říct... Kladem a hvězdičkou je tu pouze Ladislav Ondřej, který mě bavil. (11.09.2019)

Včera jsem okomentoval český film, který byl zcela prost hereckých výkonů, dnes jsem viděl další, v tomto případě už nedošlo vůbec k žádným výkonům. Režie, scénář i herci se natáčení téměř neúčastnili a kameraman svůj zdroj obživy někam jen tak ledabyle odložil, a přitom ho zapomněl vypnout. Alespoň to tak na mě působilo. Snímek stál za houby, takže můžu pochválit jedině typicky český, "nevtíravý" product placement a geniální větu: "Ani brvou pro tebe nehnu!" Tu budu asi hodně používat, to bude mít úspěch:-) (14.05.2020)

Není to tak strašné, jak dávají tušit místní recenze, ale dobré to také není. 1) Místy, zejména ve druhé polovině, působí snímek dost amatérsky. Kus chybějících titulků a nekvalitní zvuk jen dokresluje ledabylou práci, o mizerném scénáři nemluvě. 2) 27letý Ladislav Ondřej (syn Marko) zraje nejen věkem, ale i herecky. (06.05.2019)

Chtěl jsem vidět český nejhůře hodnocený film posledních let a můžu konstatovat, že tenhle film o revizorovi a jeho rodině není tak špatný jak napovídá hodnocení na CSFD . Kamera, zvuk i dialogy, jsou hodně slabé, ale u takhle technicky slabých filmů věřím v pionýrské nadšení tvůrců pro vytvoření svého díla. První polovina je opravdu tragická, ale druhá už něco má ... třeba Danu Morávkovou na diskotéce. Baťka s Kulovanou v posteli, Ondřeje jako loupežníka, Tomešová s maskou na spaní s nápisem Bitch is sleeping.a celou dobu to provází taneční muzika. (13.09.2019)

Mizí i nejzákladnější profesní vrstva a snímek vypadá jako nehotový. Výjimečně krutý Fila tentokrát v recenzi prozrazuje děj v naději, že na film lidé nebudou chodit do kina. Navíc sledování pro mě bylo jako nepodařená stupidní sociologická sonda do života pětačtyřicátníků nepříjemné. Je to hodně úmorná podívaná a přehlídka utrápenosti. Na vznik filmu přispěli dobrovolníci. Nejde vůbec o komedii, ale o rodinné melodrama krize středního věku, dokonale dokládající, jak se na téma Americké krásy dá vyrobit česká hrůza. Celou podstatu zpackané existence „jsem stárnoucí vůl“ odvypráví revizor hromadné dopravy v monologu, případně v dialogu s bratrem. Pasivní, sebelítostivý, bezcílně bloumající, totálně nezajímavý hrdina. A není sám, kdo vzdychá při pohledu do zrcadla. Dospívající potomci bolestínských rodičů se chovají jako na prahu puberty, načež umravněný scénář dovede dceru k prohlédnutí, že by neměla partnery střídat jako ponožky, a syna k objevu, že si lépe vydělá brigádou než loupeží. Veškerá řemesla tu přicházejí na buben, počínaje statickou kamerou, před niž hrdinové vesměs usedají, vstávají a zase usedají, a konče prkenným herectvím; dokonce ani zaplakat neumějí. Noční můra domácích rádobyfilmů, product placement čili využití sponzorských výrobků, tu nabývá obludných rozměrů. Mužova vzpoura vede právě a pouze do značkového obchodu s pánskými obleky, jeho žena si pro změnu zvedne sebevědomí návštěvou reklamního salonu krásy. Čímž je manželské odcizení zažehnáno a postavy si mohou padnout do náruče se sdělením, že v celém všivém světě má jedině rodina ještě cenu. Dalo by se pokračovat donekonečna: o sáhodlouhých záběrech přípravy salátu, o pózování ve sponzorském resortu, o klipové manýře „průletů“ městem. Hrozné je, že za největší průšvihy domácí kinematografie nesou hlavní díl viny distributoři, kteří nulovou hodnotu poznají, přesto ji divákovi otrle vnucují za jeho peníze. (13.04.2020)