Tlmočník

Mám rád žánr road movie v různých podobách a ještě víc si cením filmů, které se snaží vyrovnávat s bolavými tématy historie působivou a pokud možno i trochu odlišnou cestou. Tlumočník mě upoutal od první scény až po konec, velice dobře mi plynul a nakonec se v tom obyčejném lidském příběhu ukrývá víc, než by se mohlo zdát. Společné putování dvou povahově rozdílných mužů s rovněž rozdílným poznamenáním událostmi holokaustu a 2. světové války probíhalo v různých náladách, občas i nečekaně v humorné, nádherná slovenská krajina dodává v nejedné chvíli filmu kousek poezie, ale postupně vygraduje do nejednoho silného okamžiku... i s poselstvím a navrch zneklidňujcí, nesnadnou otázkou... „Myslíte, že syn vraha to má snažší, než syn oběti?“ Ten vnitřní neklid, neustále přítomný během vyrovnávání se s rodinným traumatem, byl v dialozích dostatečně přítomný a asi v tomto ohledu na mě film, ať už u rozhovorů mezi dvěma hlavními postavy, nebo během setkání s pamětníky na starých místech nejvíc zapůsobil. Ty záběry na dopisy pro syna s hezkými kresby dokázaly ve mě vyvolat při pohledu i dojetí, zároveň až s mírně bolavou pachutí při pomýšlení na identitu jejich autora. Osobitě bych chtěl pochválit hudbu, těch snímků (mimo hudebních) z posledních let, u kterých by mi původní filmová hudba takhle proplouvala do duše a lahodila i hezkou melodií, je vážně jako šafránu a Vladimír Godár skutečně zabodoval. [80%] (10.09.2022)

Určitě zajímavý námět, který si zcela jistě zasloužil trochu nápaditější zpracování nebo alespoň údernější dialogy. Po herecké stránce nemám prakticky co vytknout, záběry na slovenskou krajinu jsou celkem fajn, hudební doprovod adekvátní tématu, ale to nic nemění na skutečnosti, že jsem se touhle vzpomínkovou road movie víceméně pronudila až k nepříliš uspokojivému konci. (01.06.2020)

Na tvorbu Martina Sulika je to celkom dobre, Menzel nie je za kamerou, ale pred a este s jednym dedom cestuju a cestuju a cestuju ....... lokacie fajne, dialogy na urovni ...... taxa mi to paci. CS kinematografia ma to najlepsie uz asi definitivne za sebou, mne bude stacit k spokojnosti 7 -9 takychto filmov rocne. Jo a urcite podstatne lepsie nez vsetky tie Babovredy a Bastardy a Kamenaky a podobne domace "nadhery" : 66 % (20.10.2018)

Nedokážu to přesně popsat, ale tenhle film mi sakra sednul. Jinak to říct nejde. Na české a slovenské poměry se jedná o fakt neuvěřitelně zajímavý počin, který patří na filmové festivaly, do všech možných klubových kin apod. Z hudby až mrazí a navíc je vždycky vsunuta na naprosto vhodné místo. A příběh o společné cestě potomka vraha s potomkem oběti alias uzavřeného člověka a bohéma má v sobě mimo jiné i velký nádech filozofie. Především v otázce ,,Kdo z nich to má těžší?´´ Když jsem se nad ni zamyslel, zjistil jsem, že odpověď není zdaleka tak jednoznačná. Závěr dokáže možná trochu naštvat svou otevřeností, ale vlastně je jediný správný. Jinak Simonischek je strašně šarmartní herec a Menzla prostě člověk rád vidí. Takže, pisálci všech zemí proberte se! Viděli jste asi jiný film. Já dávám zcela zasloužených pět. (14.09.2018)

Pod jménem Osvětim si můžete představovat co chcete, ale tamní hrůzy si uvědomíte až ve chvíli, kdz projdete táborovou bránou. A totéž platí pro Simonischekovu postavu. Samozřejmě že ví, co obnášel holocaust a tuší, co dělal jeho otec za války, ale plně si to uvědomí až ve chvíli, kdy návštíví místa, kde se to všechno odehrávalo. Menzel pak slouží jako průvodce a prvek, který celý příběh uceluje. Co se týče odlehčeného tónu, tak ten je zcela účelový, protože bez něj by vyprávění nemohlo zvážnět a vytratil by se kýžený kontrast, ale i z tohoto pohledu to funguje. Jako bonus beru kapku slovenského sebemrskačství, které ale mohlo být trochu intenzivnější. Jediné, co zamrzí, je Herzova absence. Role žida Aliho byla psaná vyloženě pro něj a věřím, že v by svého hrdinu dokázal ze zřejmých důvodů podat mnohem sugestivněji. Nicméně Menzel to zvládl velmi solidně, pokud nepočítám příšernou slovenštinu. 80% (20.08.2019)