Odnikiaľ

Velmi silné drama, které náramně funguje ve všech svých (přiznaných) žánrových rovinách - jako empatická psychologická studie o nejtěžší životní ztrátě, emotivní soudní drama, i netradiční zemitý revenge flick. Fatih Akin i Diane Kruger (zatím zřejmě její životní role i výkon) zasluhují oba standing ovations... 80 % (09.05.2018)

Diane Kruger stačí, aby jí vynechala menstruace a mluvila svojí rodnou němčinou a hned je z ní strhující herečka. Film je rozdělen do tří dějství. První pojednává o bombovém útoku na její rodinu v Hamburgu, oplakávání jejího tureckého manžela, ano, pochopili jste správně, šlo o rasistický čin, a malého syna, až po podřezání žil. Útok nám režie nedopřeje, vidíme jen zdevastované místo činu. Tahle část je působivá díky uvěřitelným emocionálním prožitkům Krueger. Druhé dějství je jiné. Ocitáme se v soudní síni, je rozkryta neonacistická globální síť, dva její údajní členové, muž a žena, vstanou před soudem, strhne se právnická přestřelka, podezřelí z atentátu opouštějí síň pro nedostatek důkazů. Vše je věrohodně a zajímavě zprostředkováno. Ve třetím dějství cestujeme s Kruger do Řecka, kam se uchýlili nepotrestaní mezuláni. V tomhle dějství jde hlavně o to, abychom zjistili, zda má hlavní zkoušená hrdinka na to sprovodit podobným způsobem, jakým atentátníci zlikvidovali na začátku její rodinku, pachatele zvěrstva. A jestli se Kruger vrátí menstruace. Ještě je důležité napsat, že kladné postavy nejsou úplně čisté lilie, Krueger bere drogy, její manžel má za sebou minulost obchodníka s narkotiky. Film to nutně nepokládá za negativum, jde mu hlavně o spravedlivou kompenzaci trpící hlavní aktérky. Diane Kruger slevila ze své přitažlivosti, nasadila ztrhanou tvář, přidala nějaké to tetování a šprechtila německy, až byla vlastně tím nejvrcholnějším z celého filmu. Akčnosti se nedočkáte, v celém filmu je jen jeden výbuch. Ale kupodivu jsem se nikterak nenudil. Režisér Fatih Akin dosáhl realističnosti, občas ji ale neudržel, v závěrečné fázi ji razantně odhodil. Ale na tom určitě nevidím nic špatného. Určitě se najdou sporná místa - podivná neprůstřelnost alibi před soudem, představitelé neonacistů mně vizáží neonacisty v ničem nepřipomínali, na co menstruační krev a proč vlastně cestovat do Řecka. A film nemá úplně atraktivní kino rozměr, spíše koketuje s televizními prvky. Ovšem celkově i německá kinematografie dospěla k natočení poutavého dramatu. Rosamunde Pilcher měla naštěstí volno. 9/10 (08.06.2018)

Jako osobitá studie psychického stavu člověka, poznamenaného tragickou ztrátou blízkých a otupělého okolním děním, funguje Odnikud výtečně, ale jako film o nápravě selhávajícího systému a naplnění ztraceného životního smyslu je poněkud chatrný a nepřekvapivý. Co film ale zdobí nejvíce, je úchvatný výkon Diane Kruger, která si jde pro zaslouženého Oscara. Více po delší době zde (05.01.2018)

Silný zážitek, který netáhne ani tak precizně vyrešeršovaný, ale stejně trochu manipulativní scénář, ale především pokorná režie a fantastický výkon Diane Kruger. Díky ní se "tichá mstitelka" stává bytostí z masa a kostí, se kterou dokážeme soucítit až do krajně šokujícího rozhodnutí v závěru. Téma pravicového terorismu může působit v čase islamistických atentátníků jako dráždidlo, ale Akin zpracoval zcela relevantní téma - a zpracoval ho velmi dobře. (27.05.2017)

Kontemplativní drama o ztrátě blízkých a touze po odplatě v nefungujícím systému. Nečekat velkou akci, ani dravou režii, v tomto ohledu trailery dosti matou, ale čisté soustředění na výbornou Diane Kruger jako ženu na pokraji zhroucení. Krom ní ovšem žádné překvapení, v ničem, příběh se odvíjí přesně tak jak se dá odhadnout během chvilky, a to je u filmu který má být dramatický docela problém. 7/10 (04.10.2019)