Odnikiaľ

Jako osobitá studie psychického stavu člověka, poznamenaného tragickou ztrátou blízkých a otupělého okolním děním, funguje Odnikud výtečně, ale jako film o nápravě selhávajícího systému a naplnění ztraceného životního smyslu je poněkud chatrný a nepřekvapivý. Co film ale zdobí nejvíce, je úchvatný výkon Diane Kruger, která si jde pro zaslouženého Oscara. Více po delší době zde (05.01.2018)

Vnímání díla je poněkud problematické. Pokud bych se měl zaměřit na jisté souvislosti, o které se režisér očividně snažil, Odnikud by u mě vcelku propadl. Ze všeho nejsmutnější by pak byl ten dovětek, který film a jeho vyznění strhává někam jinam, řekněme k dosti banální obžalobě rasismu či radikalismu. Což by byla obrovská škoda, protože krom této tendenční (a pokřivené) optiky má rozhodně co nabídnout. Především silný příběh ženy, která přišla o všechno. A v podstatě to jediné, co jí ještě dává smysl, je pomsta. Rozdělení na 3 části pak kvituju. Všechny se vydařily. Přes úvodní ztrátu a vyrovnávání se s ní přes emocionálně vypjatý soudní proces až po „dovolenou u moře“, která obsahuje solidní dávku napětí, kterou bych před zhlédnutím nečekal. A konec vyloženě překvapí, inu, Evropa, v Hollywoodu by to dopadlo dost možná jinak (nejspíš hůř, patetičtěji). Zásluhou pevného pilíře celého filmu, ano, mám na mysli strhující herectví nejmenované herečky, hodnotím ještě slušnými 4* (koho „ten podtón“ bude dráždit víc, ubere si). (07.07.2018)

Fenomenální herecký koncert Diane Kruger, který je skrz na skrz prodchnut směsicí beznaděje, zoufalství a neschopností soudního systému. Aus dem Nichts zaujme mimo jiné i svým celkovým vyzněním, které dokonale evokuje pomyslnou kulku, kterou Vám tvůrci "vstřelí" přímo do mozku. Jediným nedostatkem tedy zůstává přítomnost hluchých a zbytečných scén, které výsledný dojem lehce kazí. Až na tento detail se však jedná o skvělý a děsivě realistický film, který Vám nedá spát. Skvělá práce! (29.04.2018)

Nový snímek německého režiséra Fatiha Akina, v němž exceluje Diane Krueger jako matka, která se vyrovnává se smrtí svého manžela a syna po bombovém útoku, je sestaven ze tří, zdánlivě neslučitelných částí, z nichž každá vychází z tradice jiného žánru. Odnikud začíná jako drama o ztrátě, které je zároveň intimní studií truchlení, samoty a neschopnosti se vyrovnat se smrtí blízkých osob a navrátit se do společnosti – tato část je spíše povinným úvodem pro další dvě dějství, v nichž hlavní postava přechází z pasivního do aktivního stádia. Nejsilnější část filmu je soudním dramatem, v němž se odvíjí silný osobní příběh a boj za spravedlnost. Zde by Odnikud klidně mohlo konkurovat těm nejlepším americkým soudním dramatům, protože obsahuje strhující gradaci, proslovy a nečekané rozuzlení. Mírným zklamáním je proto poslední třetina filmu, v němž precizně vyrešeršovaný a komplikovaný příběh ustupuje přímočarému thrilleru o pomstě. Distance od velmi realistických prvních dvou třetin je díky zjednodušenému konání hlavní hrdinky (příliš mnoho náhod) až tak velká, že nemá tragické finále možnost zapůsobit tak silně jako předchozí části. (17.03.2018)

Půjdu trošku proti místnímu proudu, protože největší slabinu filmu vidím v průměrném technickém zpracování a nepříliš zručné režii. Některé záběry se snaží být civilní, přicházejí o jasné rámování a působily na mě spíš takovým neumětelským dojmem, než že by se pyšnily jasným formálním odůvodněním (a jelikož Akin není De Palma, formálně mě neoslovily ani ty půlené obrazy, kdy strkal do nepřirozené ostrosti první i druhý plán obrazu zároveň). Vše zachraňuje scénář, který není nijak geniální, ale je prostě zajímavý a jelikož Diane Kruger s přehledem celý film odtáhne, nenechává divákovi nějaký větší prostor k váhání a odpočinku. V rukách nějakého formálně vytříbenějšího autora by Odnikud byla asi ještě větší zátěž na nervový systém diváka, i tak je to ale dějově docela strhující záležitost, s opravdu výbornou (a i dost sexy) Diane Kruger. 7/10 (28.02.2018)