Dievča zo zápalkárne

Slibný námět s postavou mladé hrdinky v obklopení dusivě autoritativní rodiny a tragedie z navázání prvního vztahu má v sobě působivé momenty, ale podle mě i mnohem větší potenciál k psychologickému dramatu, na poli kterého se toho dalo rozehrát určitě hodně, což se zde naplnilo jen zčásti. Ten film na mě působí dojem čehosi velmi slibného i silného, avšak ve svém nitru jen lehce načrtlého, krátce rozehraného, nedořečeného, nerozvinutého a mimo obdivuhodného výkonu herečky Kati Outinen vlastně i málo výrazného. Aki Kaurismäki si opět libuje v podivném stylu s hrou na vysoké umění ve stylu dlouhých, tichých i statických scén, z nichž některé dokážou být působivé, jiné mě trochu nudily. Kaurismäkiho experiment s vyřazením očekávaných dialogů na mě fungoval podobně: např. ve scénách, kde se Iris pohybuje v odtažitých vztazích kolem svých rodičů, mlčenlivost dodává na působivosti, jindy však ono vynucené mlčení všech protagonistů ve mě spíše budilo rozpaky, než realistický dojem. Třeba ve scéně, kde Iris přichází za svým osudovým mužem, který jí sám pustí dovnitř svého bytu (navzdory tomu, že s ní nechce mít nic společného) a po celou dobu neřekne ani slovo? No dobrá, asi s ní nechce mluvit, proč jí pak ale pustil do svého bytu? Podobně jsem v tak zkratkovitém podání nedokázal úplně uvěřit tak náhlé proměně drobné „šedé myšky“ na velkou krysu zabíjející přímo krysím jedem... Nemám vůbec problém přidat se k těm, kteří tvrdí, že Děvče ze sirkárny patří k tomu nejlepšímu z tvorby Akiho Kaurismäkiho. Je to již sedmý film, který jsem po čase od tohoto finského režiséra zhlédl, nicméně první, který ve mě v jistých scénách vyvolal jisté emoce. Ty 3 hvězdičky, které patří především zmíněné Kati Outinen, však i tady napovídají, že s tímto panem režisérem si moc nerozumím. Film se mi celkem líbil, ale zdejší cinefilní nadšení z něj sdílet nedokážu. Vychvalovaný černý humor jsem v něm nepostřehl už vůbec. [70%] (08.04.2022)

Od samého začátku nenápadný, leč zajímavý snímek zachycující zásadní zlom v životě jednoho nenápadného asociála. Málomluvná dívka, pracující v továrně na sirky a čekající na svého prince na bílém koni, je charakterově velice na hraně diváckých sympatií - sice s ní soucítíme, ale na druhou stranu, do domu bychom ji asi nechtěli. Naštěstí je však výtečně, minimalisticky zahrána, stejně jako valná většina ostatních postav, které však oproti ní nemají takřka žádný prostor. Z Tulitikkutehtaan tyttö čiší smutek, životní beznaděj a apatie, přičemž dlouhé pasáže beze slov dávají divákovi prostor k zamyšlení, čímž jeho emocionální zážitek ještě znásobují. Proto je celkem na místě opravdu krátká stopáž, která zároveň vyrovná velmi pomalé tempo vyprávění a celkový chlad a prázdnotu, která dělá film poměrně náročným. Ale zároveň kvalitním, i když rozhodně ne pro každého. (24.11.2011)

Romantické dievča a všetci jej robia zle, vrátane rodičov. Ale keď sa nahnevá... Typický režisérov film, veľa slov netreba, dialógy sa vedú mlčky, prichytil som sa, ako si v duchu hovorím, čo by mali mlčky sediace postavy asi vravieť. Tiež som sa (aj bez slov) niečo dozvedel o výrobe zápaliek. Kati Outinen je tu úplne ideálna, stále viac mi sedí do postáv Akiho filmov, pretože vždy ide o zobrazenie tej ľudskej obyčajnosti, na ktorú sa ona hodí dokonale. –––– Nic mě nezajímá míň než tvoje city. (10.10.2017)

Uvedení filmu v rámci Febiofestu 2014 ozdobila osobní účastí sympatická Kati Outinen. V diskuzi po skončení projekce se docela slušně rozpovídala a mj. zaznělo, že v celém filmu herci vysloví pouhých 27 replik.. dobrá polovina filmu vznikla improvizací přímo na místě natáčení.. měsíc po dokončení filmu se ozval Aki Kaurismäki Kati Outinen s tím, že film je příliš krátký a tak je potřeba natočit alespoň dalších 6 minut (tak byla dotočena například scéna z botanické zahrady nebo scéna s neznámým mužem na baru, který "to taky odskáče").. Kati Outinen se poměrně často stává, že ji dodnes neznámí lidé poznávají a oslovují díky tomuto filmu jako "The Match Factory Girl" nebo "small beer"..)) (26.03.2014)

K filmu jsem se dostal dost náhodou. Někde na youtube jsem se proklikal na nějakej sestřih z filmu, pak jsem se podíval sem a podle zdejších komentářů a hodnocení to vypadalo celkem slibně. No tak jsem film stáhnul a zkouknul to, ale tak úplně nesdílim nadšení ostatních. Je to zajímavý hlavně z důvodu, že v tom filmu v podstatě nikdo nemluví, ale i beze slov jsou skoro všechny scény takový všeříkající. Z týhle stránky se to povedlo a ten minimalismus překvapivě nebyl na škodu. Šedivá a depresivní atmosféra se taky povedla, jenže v tom filmu se toho odehraje strašně málo. Film trvá lehce přes hodinu, ale i v takhle krátký stopáži se našlo hodně nudy. Ale jak vidno, tak svoje příznivce si to najde. Pro mě to je za slabý 3 hvězdy. (08.11.2020)