Dievča zo zápalkárne

Brr, jde z toho strach :) Atmosférou úplně stejné jako Stíny v ráji, snad jen břitší. Kaurismakiho minimalistické hrátky obdivuju - Match factory girl je studený film, k uzoufání tragický, přesto je krásný... 8/10 PS: našel jsem několik paralel s Andersenovou pohádkou Děvčátko se sirkami - náhoda? záměr? (13.01.2007)

Nebyť toho záveru, tak tomu dám iba 3. Kaurismäki ma už neberie, tak ako kedysi. Mám (dnešok nevinímajúc) u neho pocit presýtenia typickou atmosférou a permanentného déja vu. Len tomu tichu, vo chvíľach, keď by bežný Európan zákonite musel niečo povedať, sa nikdy neprestanem smiať (hoci to vtipné vôbec nieje). (09.10.2010)

Sirkárna je geniálně kafkovské prostředí pro založení bezvýchodného dramatu… Svým vyzněním naprosto depresivní a beznadějný film. Co asi tak jiného mohla Dívka ze sirkárny dělat? Ani se moc nedivím, že Kaurismäkiho filmy ve Finsku až zas tak nebaští. I když jak mi říkal jeden můj finský kamarád, Kaurismäkiho filmy jsou trochu přehnané, ale v podstatě realistické. No v podstatě to tam takhle chodí… (10.04.2009)

Nějak tomu Akimu začínám přicházet na chuť. Sice až v pokročilém věku, ale lépe pozdě, než nikdy. Už jsem od něho asi už pár filmů viděl, ale nějak jsem jim nevěnoval pozornost. Jeho styl mi přišel moc suchopárný, což se však jako mávnutím kouzelného proutku změnilo a já konečně začal vnímat ty drobné detaily s vychytávky, kterým jsem dřív vůbec nevěnoval pozornost. No a když k tomu připočtu stroj na výrobu sirek, jeden dost hořký příběh a hlavně vylepšenou, finskou vodku, nemůže být moje hodnocení nižší, než poctivá čtyrka se vším všudy. To ani náhodou. (03.09.2015)

Výrazným významovým prvkem tohoto filmu je absence nediegetické hudby a minimum replik. Postavy se tak pohybují v hutném a téměř neprostupném mlčení. Nejčastěji je ticho prolomeno nasládlými písněmi o lásce, jež se hrdince vnucují ze všech možných reproduktorů, a rytmem továrních strojů, v němž se odehrává stereotypní život hrdinky. Zobrazením každodenních rituálů, stejně jako práce strojů, je vyvolán dojem věčného opakování. (Umocněné tím, že je zobrazena pouze přítomnost - neznáme minulost postav, všechno se zdá být odvěké.) Hrdinčina naděje na změnu je zničena a ona se rozhodne pomstít se. Všem a za všechno. V poslední scéně je stejně odevzdaná, jako byla předtím, než se vypořádala se svým okolím. Jako by jí bylo jasné, že případný život ve vězení nebude o mnoho jiný než její dosavadní život na „svobodě“. Film je o (neúspěšné?) snaze vymanit se; porouchat stroj, na jehož pásech se vezou lidé, křehcí, stejní a zaškatulkovaní. (05.06.2010)