Parazit

Velmi problematický počin. Cenami ovešaný a kritikou ospevovaný Parazit je subžánrový mutant, ktorý vyťahuje pod svetlá reflektorov prastarú problematiku priepastných rozdielov medzi spoločenskými vrstvami. Mutantsvo Parazita nespočívá v tematike, ale v pre mňa neštastnej forme multižánrovosti: V momentoch, keď film naznačí kvality hlbšej drámy, poklesá k samoúčelnému humoru s odôvodnením presnejšieho príblíženia "proletárskej" triedy. ((( Proletár - nie v zmysle Marxa či Servilusa Tulliusa, ale v zmysle dnešného, morálne hranice hrubo prekračujúceho, nezvdelaného, nekulturného, bezzásadového človeka/občana ))). A v pasážach, keď sa film stáva proletárskou komédiou, nedokáže baviť viac, než chvíľami, pretože samotný dej je až príliž závažný a ponurý zároveň. To samozrejme nevylučuje, že tento zlepenec niekomu môže chutiť, ale v mojich očiach je Parazit kolabujúcim pokusom o originalitu vo forme neobvyklého žánrového spojenia s ponuro-sladkou atmosférou s náznakmi napätia z očakávaného. --- Dôvodom ocenenia Parazita ako najlepšieho filmu roku vnímam žial ako všadeprítomnú snahu o politickú korektnosť už nie len na genderovej a rasovej úrovni, ale tiež globalizačne-národnostnej úrovni. Je síce pravda, že rok 2019 nebol najsilnejším ročníkom filmov za poslednú dobu, ale bolo niekoľko adeptov, ktorí si ocenenie boli zaslúžili z môjho pohľadu viac. Nie je to ale prvý ročník odovzdávania cien akadémie, keď na mňa komisia pôsobí svojimi rozhodnutiami až schyzofrenicky: posledné ročníky sa striedajú výhercovia, ktorý tasili Oskarové ambície samoúčenlnými spôsobmi vo forme už spomínaných genderových či rasových témat, alebo naopak hrali prim filmy bez hlbšieho obsahu, kde víťazí len staroklasická forma, na ktorú Hollywood nedá dopustiť. Pred destiatimi rokmi som ešte vnímal určitú konštantnosť v hodnotiacich kvaltiách, ale na dnes ocenenia putujú k výhercom ako počasie - raz na báze formy, a čoraz častejšie na báze aktuálnych spoločenských sezónných témat. (03.05.2020)

Asi je teda chyba ve mně, že asijská kultura mě jaksi nebere, když ostatním, se tohle líbí. Ale ať to jsou filmy nebo hudba, tak mi připadá, že čim dál na východ, tim horší sračky. Jinak zhruba do půlky se mi film docela líbil. Je to taková černo-humorná komedie. Sice tak nějak asijsky podivná, asi pro mě občas trochu nepochopitelná, ale vlastně mě to celkem bavilo. To bych dal tak 3-4 hvězdy. Jenže od půlky nastane zlom, kdy jsem fakt nevěděl, jestli pořád koukám na komedii, na béčkovej horor, nebo snad dokonce na začátek nějakýho ujetýho korejskýho porna. A závěr mi přišel vyloženě jako dílo nějakýho šílenýho psychopata. Další problém je, že korejský herci jsou pro mě neznámý, dokonce se mi i pletli mezi sebou, nenašel jsem na nich ani zrnko něčeho jako charisma, takže po herecký stránce taky dost o ničem. Kdyby tohle někdo natočil v Hollywoodu, tak to ještě možná utáhnou známý xichty, ale to tady v případě Korejců prostě nefunguje. Pokud nějakej film na podobný téma, tak radši třeba Srdečně vás vítáme (2017). (02.10.2023)

Jestli mohu odhadovat, co mně letos kinematograficky zasáhlo víc, zdali Tarantino, či jihokorejská snůška "hahaha" humoru, odtud táhnoucí k bizarním "haha... WTF?!" scénám, gradujícím do "kurva vole cože do hajzlu?" závěrům, pak jednoznačně volím kombinaci těchto dvou, tedy po popíči enormně zábavnýho jihokorejskýho Tarantina, v transkripci samozřejmě 조호 코레 스키 타란티노. Jihokorejský postavy jsem si na začátku pletl jak brambory na poli, protože vypadají všichni stejně, a když se tam náhodou objevily dvě cibule, moc mi to nepomohlo, ale po pohodlný půlhodince jsem se ve všech těch zmrdech zorientoval jak na hustý korejský křižovatce a bylo mi až do finále tuze fajn. Vůbec nic o tom nechci prozrazovat, vyserte se na trailer i anotaci a prostě si to pusťte. Na uložtu i s českýma titulema, vy lopaty dementní, co neumíte s torrentama, si užijete kvalitního filmovýho zážitku zdarma. Hlavně se jak já u toho nepohádejte se svou holkou a v rozčílení jí neflusejte ve spánku na ksicht, jednak se to nehodí, a asi tři dny se nenažerete a matka vám těžko přijede vyprat. Je suis Ištván. (31.08.2019)

Exotičtější alternativa filmů Davida Finchera. Promyšlené, rafinované, precizně zrežírované i odvyprávěné. Nejzajímavější a nejvrstevnatější podání střetu dvou odlišných sociálních vrstev za hodně dlouhou dobu, škoda toho, že první polovina je plná nepředvídatelných hříček a momentů, zatímco druhá už má klasické šablonovité rámování a zbytečně pesimitické profilování hlavních postav tak, aby to našlo své misto u diváků, kteří se budou radovat ze sofistikované, ale stále ještě dostatečně konvenční a stravitelné artovky. (11.07.2021)

Jížní Korea aspiruje na film roku s nejoriginálnějším nápadem posledních let. Pon Džun-ho režisér Mutanta, Okji a Snowpiercera má na kontě další zářez, který otřásl festivaly a postupně i světem. Příběh se zaměřuje na chudobnou, avšak mazanou 4 člennou rodinku, která se postupně bude infiltrovat do jiné bohaté rodiny. ( Samotná infiltrace je velmi zábavně a inteligentně podána ) a jakmile jsou karty rozdány, sociální drama křížené s komedií vystřídá Thriller s hutným náporem nečekaných zvratů, obrovskou dávkou napětí a krásně vygradovaném finále, kde i o mrtvoly není nouze. Režisér si krásně hraje s žánry, tak aby se navzájem nerušily a k tomu si připočtěte perfektní herecké výkony, vymazlený vizuál a dostatek zábavy, aby si film udržel divákovou pozornost. Doporučuji. 90% (18.09.2019)