Parazit

Bong Joon Ho pokračuje ve své jízdě sociálního komentáře, vrací se však ke svým komornějším kořenům a dokazuje, že jako režisér opravdu dozrál do kvalit nejvyšších. Nejenže zmenšuje prostor, na kterém operuje, ale opouští Netflixový svět snadných peněz a vrací se do své rodné Jižní Koreji, kde financování snímku rozhodně nebylo tak jednoduché, jako šek od streamovacího giganta. To je jasný signál jeho fanouškům, sociální poměry v jeho rodné zemi mu nejsou lhostejné. Nestává se tímto ovšem zaslepeným kritikem movité vrstvy Jihokorejců a stejně tak není bezbřehým zastáncem chudých. Naopak světy těchto dvou vrstev spájí dohromady, konfrontuje je mezi sebou a spíš než na kritiku sociálních vrstev samotných se zaměřuje na kritiku celkové společnosti a kapitalistického světa, který dovolil tuto propast mezi lidmi samotnými vytvořit. Volí k tomu černo-humornou satiru, které jak už to má Bong Joon Ho ve zvyku, nemá strach zabrousit až tak daleko, jako třeba do hororového žánru. Celkově tady přechod mezi styly, tempem a emocemi nedělá Bong Joon Hoovi žádný problém. Parazit je takový strašidelný dům filmových žánrů, nikdy nevíte odkud a kdy na vás co vyskočí. Žánry se mezi sebou neperou, spíš naopak žijí v symbióze a tak trochu na sobě ve stylu celého filmu parazitují. Geniálnost Parazita netkví pouze v žánrových tornádech ani ve snaze kritizovat Jihokorejskou společnost, je to především přesah tématu i za hranice Jižní Koreji a snad ještě víc filmařská zručnost Bong Joon Hoa. Ten tady dosahuje svou prací s herci, kulisami, kamerou, střihem, no co si budeme povídat, každým aspektem filmové tvorby vrcholného levelu. Důkazem budiž Zlatá Palma z Cannes. Parazit není prvoplánový, neukazuje prstem a nesází na divákovu ješitnost, tak aby si každý mohl říct jak je chytrý, že ve filmu vidí společenskou kritiku. Ta je tady totiž tak jasná, že chlubit se jejím rozklíčováním bude mít spíš opačný efekt. Bong Joon Ho se radši soustředí na to podstatné, než na podkuřování divákovi. Chytrý film prostě bez důvěry v inteligenci diváka natočit nelze a Bong Joon Ho to moc dobře ví. Jestli je Parazit nejlepším Jihokorejským filmem posledních let, těžko říct, osobně bych dal přednost Vzplanutí z minulého roku, ale faktem je, že Parazit je daleko víc přívětiví pro masové publikum. Proč ale srovnávat, Vzplanutí i Parazit jsou oba skvělé snímky a to je věc hlavní. Jsou jasným důkazem, že s Jihokorejským filmem se musí do budoucna hodně počítat. (18.11.2019)

Výhodou parazita je, že divákovi nic nepodsouvá. Konstatuje, že mít velký krásný barák není jednoduché. Jsou tam i metafory...příjemný zážitek. 75%. (04.01.2020)

Z formálního hlediska čistá filmařská práce. Trochu poladit i obsah a víc domyslet některé dějové linky to by byla panečku dokonalost. I přes mírné výhrady asi nejlepší film, který jsem v roce 2019 viděl v kině. 90% (08.01.2020)

Brutální pohled na dnešní společnost. Sklepy nemám ráda! 90% (16.02.2020)

Velice zajímavý film. Dosti originální a překvapivý, ale přesto ho nemusím znovu vidět. (27.12.2020)

Respect! Toto sa kórejčanom vydarilo. Aj keď to najskôr vyzerá ako primitívna báchorka, veci sa skomplikujú, a nielen pre postavy, ale aj pre diváka. Nemá chybu to rozdelenie na bohatých, chudobných a tých tretích. Kde chudobní nezameniteľne smrdia a bohatí sú nesmierne naivní. Asi ako záver, ale aj tak je výborný. –––– Dnes sme sa tu zišli, aby sme oslávili zmŕtvychvstanie našich telefónov a oživenie našej báječnej wifiny. –––– Najlepšie je odporúčanie od dôveryhodných ľudí. Ako to nazvať? Ohnivká dôvery? –––– Kde nie je plán, tam sa nemôže nič pokaziť. (05.01.2021)

Stále je to výborné - skvěle napsané, přesně načasované, vynalézavé a do jisté míry nepředvídatelné. Nemůžu se ale ubránit dojmu, že Bongovy (nebo teď už Ponovy) filmy z minulé dekády dokázaly být zrádnější, ostřejší nebo celkově otevřenější (Vzpomínky na vraha). Parazit je při své dokonalé výstavbě trochu zavinutý sám do sebe, a i přes mnohovrstevnatou alegorii (postavenou na velké nadsázce, kterou je nutné přijmout) jím nabízenou, ho během posledních patnácti minut předběhnete a budete přesně vědět, co přijde. Všechno do sebe dokonale zapadne, moment překvapení zmizí. Zbyde skvělý, „bongovsky" namíchaný koktejl, kterým je ale možná až příliš snadné se opít. (06.07.2019)

Drsný film, který se pozvolně překlopuje z komedie, přes drama až syrovému thrilleru. Konec je podle mě už trochu přetažený a někdy jsem měl problém chápat smýšlení postav, díky čemuž sem si k nim nevytvořil dostatečný vztah. Ale řemeslně skvělá podívaná. (08.07.2019)

Moje subjektivně tři hvězdy. Ten konec se mi prostě nelíbil. První půlka mne bavila mnohem víc a závěrečný narativní twist mi to dost zkazil. Jinak herecky, humorem, hudbou a kamerou to je těžký nadstandard. (05.09.2019)

Stejně mi nedá spát ta nevyvážená logika. Rodince hodně film nadržuje, protože spoléhá jen na to, že si ničeho blbá bohatá rodinka nevšimne, a všechno spadá do plánů zlé chudé rodince, ale neotočí se nad černým panterem v podobě tlusté hospodyňky. Kdyby Ping Pong měl v úmyslu nahrabat další money, z kapes uměleckých milovníků a veganů, určitě by ji mohl obsadit do dvojky, a udělat z ní nezastavitelnou mašinu na zabíjení! Herecké výkony nestojí aspoň až tak za pendrek, jak z asijskýho porna. Vlastně jak film začne, tak tím i skončí. S rafinovaností a vychcálkovstvím nikam nedojdeš. Ty vole, mohl bych dělat duševního guru, viděli jste ještě někoho s tolika životníma moudrama? (11.12.2019)

V momentě, kdy upustíme od pokusu žánrového škatulkování, které ani není možné, protože Parazit má od všeho něco, je tento film hlavně důkazem toho, že je v dnešní době stále možné natočit naprosto neotřelou, nepředvídatelnou, zábavnou, dojemnou, ale chvílemi i mrazivou a šokující podívanou. Stručně řečeno: emocionální horská dráha. Příběh pozvolně graduje a naservíruje takové zvraty, že Vám nad nimi zůstane rozum stát, a netroufnete si ani domýšlet do jakého finále vás dovede- za mě je hořko-sladký. (15.02.2020)

Bong se opět vydal na cestu boje proti všežravému kapitalizmu a vyslal do světa rodinku norníků. Ti s grácií sobě vlastní se radují i z takových maličkostí jako objevení bezplatné wifiny. A co teprve, když se naskytne příležitost v podobě řádně zdegenrovaných elitářů,kteří jsou ochotni zaplatit si i za arteterapii! Přestože laciné kalhotky před splaškovou pohromou zachránit nedokážou, do "vyšší společnosti" se jim dveře otevírají téměř samy. Vše je velice zábavné do té doby, než se na scéně objeví krvelačný krtek a promění celý závěr filmu v kečupovou hostinu. Jsem upřímně přesvědčen, že Bong se svojí fantazií by dokázal najít méně násilnou cestu, jak tento příběh zakončit. Aspoň že je Bong originální v výběru postav, které nechá odejít na onen svět, nicméně tímto stylem celý film o třídu srazil. Člověk tedy musí být rád, že krtčí doupě nezůstalo dlouho ležet ladem. Kapitalizmus tedy opět zcela nezvítězil a já se těším, s čím na mě pan režisér vyrukuje příště. A doufám, že svou chybu nezopakuje. 80% (25.06.2020)

Tentokrát mně tyhle #žánrovýkotrmelce sedly. Je to chytrý. Je to silný. (90%) (12.01.2021)

Obří pecka, ve které Bong Joon-ho předvádí, že je mistr míchání žánrů a sociální kritiky. Přesto u mě vede Pečeť vraha. Po druhém zkouknutí zvedám na 5*. Film roku. (15.07.2019)

Velmi skvělě zvládnuté drama s prvky černého humoru, o kterém je snad nejlepší si předem nic nečíst. 4,5* (07.09.2019)

A povedzte mi Kefalín, čo si predstavujete pod takým pojmem absurdní? Jo, to je přesně to přízvisko pro tenhle lehce prdlej film. Jako tušil sem, že to bude něco podobnýho, ale že až takle, to sem nečekal. Ten konec, jako kdyby se za kamerou na chvíli objevil sám Tarantíno :o). Jako byl sem od začátku pořádně napjatej, jako ta struna. A to šlo při tom uplně o prd. Obrázky celkem pěkný, kamera též. A děj tak trošku přeplácanej a těžko uvěřitelnej. Hlavně teda paní domácí a její přehnaná důvěřivost. No, mám odškrtnutej novej přírůstek v top 200 filmů a sem v klidu :o) (08.09.2019)

Konec, který je už lehce překombinovaný a díky kterému se celá originalita filmu ztrácí, trošku ubližuje jinak výbornému filmu. Korejští neokoukaní herci to zase ukázali celému západu, jak že se to točí napínavý film, který dokáže v rychlém sledu a na přeskáčku kombinovat prvky komedie, thrilleru a dramatu....................moje hodnocení = 8 z 10. (01.10.2019)

Mám v hledáčku režiséra tohoto filmu, Džun-ho Pon již delší dobu a vždy byl pro mě synonymem originální a nevšední divácké podívané. Parasite je jeho prozatímním vrcholem! Krásně hravý, divácky přívětivý snímek, plný humoru a napětí zároveň. Technicky je to pastva pro oči i uši. Krása! Kvůli filmům jako je tento, miluji filmy! Doufám jen, že v další tvorbě nezabředne do civilnější tématiky. Mám rád, když se filmy nebojí "být divné".... (mrkněte na Okja :-) (06.01.2020)

Už už to vypadalo, že za rok 2019 nebude jediný film, který by mě vyloženě nadchnul a byl za plný počet hvězd. Změnila to až tahle geniální korejská skoro-tarantinovka se sociálním podtextem. Skvěle napsané, zrežírované i zahrané, v podstatě tomu filmu není co vytknout a za mě je to jeden z nejoriginálnějších filmů historie. (HD, orig.) (18.01.2020)

Naprosto precizně natočená záležitost, kdy každej záběr je promyšlenej a přesně ukazuje to, co má (i v několika plánech třeba). Navíc se to odehrává v podstatě jen na dvou místech - malej hnusnej suterén, kde bydlí chudá rodina, proti tomu moderní megabarák, kde si bohatýři užívají svoje prachy. Ano, je patrnej nátlak na diváka upozornit na sociální problémy, který se dějou ve světě a v některých asijských zemích zvlášť. Tohle všechno je v pořádku a beru to jako plusy filmu. Vymyšlená zápletka není špatná, střídání vážnýho dramatu s lehkou černou komedií je promyšlený. Pak ale skončí první půlka filmu, přesuneme se do druhé a rázem ze z toho stává úplně jinej snímek. Nastane tam tolik WTF momentů, že jsem se chvílema musel ujišťovat, jestli se dívám na to stejný. Nějak mně to nesedlo, závěrečná krvavá gradace a chování postav bylo celkem divný a uvažování otce, kterej uzavře pomyslnej kruh celýho příběhu (nechci spoilerovat) pro mě bylo úplně mimo. Moc nevím, jak se k tomu postavit, ale druhá polovina filmu ho v mých očích sráží dolů. (15.02.2020)