Kult hákového kríža

Edward Norton ve svém pravděpodobně nejlepším dramatickém výkonu. Jeho postupný přerod jsem sledoval téměř s pusou dokořán, Furlong pak mile překvapil. V tomto snímku je dále ze začátku jedna z nejnechutnějších scén (rozhodně pro člověka s barvitou fantazií), kterých jsem byl v poslední době svědkem. (12.08.2008)

Ještě dlouho po skončení titulků jsem nemohl "popadnout dech". Takhle nekompromisně realistický pohled na rasismus jsem fakt nečekal. Vynikající režie a především opravdu neuvěřitelný (vlastně uvěřitelný) výkon Edwarda Nortona dělají z tohohle filmu nezapomenutelný zážitek. Rasismus je a asi ještě dlouho bude v americké společnosti všudypřítomný a je moc dobře, když se natočí takovýhle film. Myslím si ale, že musí silně zapůsobit na každého. Vřele doporučuji. (14.03.2003)

Nortonův magnum opus a Kayovo dílo, které změnilo moje vnímání na film jako takový a doplnilo další díl kinematografické skládanky. Dechberoucí ukázka toho, jak se lidé dokážou chovat jeden k druhému a ta největší myšlenka, jaká může ve filmu být. Ani to nedokážu pořádně slovy vysvětlit, ale jen málokterému filmu se podaří tak navodit atmosféru strachu, nadřazenosti a lidské zloby. A divím se, že v konzervativní Americe něco takového vůbec vzniklo. Autoři nám beze strachu servírují to nejbrutálnější, nejzkaženejší co může existovat a nenechávají nás vydechnout. Edwardova postupná proměna nám ale ukazuje, že občas může dobro zvítězit. Ale cena za předchozí činy musí být zaplacena vždy. Konec mně dohnal k slzám a musím říct, že si cením toho, že to neskončilo úplně tak, jak jsem si myslel. O to víc smutné a zlé to bylo. Film o tom, jak by to mohlo jednou dopadnout, jestli se nebudeme této rakovině bránit. Nádhera 10/10 (19.10.2008)

Minulost každého jednou dostihne, dříve nebo později. I když se pokouší zapomenout, snaží se před tím utéct. Význam slova demokracie je každému zřejmý, otevřeně a svobodně vyslovit svůj názor. Třeba takový, který je už dost na hraně, ale většina stáda (poslušných ovcí) se ho bojí byť jen vyslovit nahlas. Potom stačí pouze využít situace a nekoordinovanou skupinu hulákajících, agresivních nácků sjednotit do šiků a vytvořit početnou, sílící organizaci, která narůstá každým dnem. Už to není jen něco co se dá bezmyšlenkovitě smést ze stolu na nejvyšších postech a pronést „tohle nás nepálí,“ ale oni tak činí. Obyčejný občan je pro NĚ jen bezvýznamná nicka, nehodna jejich pozornosti. Bílá Síla proto nastoluje řád(můžete protestovat, ale to je asi tak všechno). I s určitým patosem a neodmyslitelným moralizováním je tento film každopádně tím, jenž vybočuje z řady. A teď mě žeňte na pranýř. -:) (28.01.2010)

To už jsem úplně zapomněla, jak je tenhle film nezáživný. Když už daný žánr, tak The Believer. Protože co s filmem, který třeba sem tam má nějakou zajímavou střihovou skladbu, ale naváže na to detailem brečící dívčí tváře a západu slunce na pláži, ve slowmo a ještě podkresleno dojemnou hudbou? (03.03.2013)