Tichá dohoda

Podotýkám, volně předcházející část jsem neviděl. Příliš náročné, příliš vrstevnaté, příliš o ničem než o burnout syndromu a úniku ze stereotypu. Jedno z možná nejlépe zpracovaných témat amerického snu, protože kdo z nás by nechtěl žít v té úspěšnější části poválečné Ameriky... Jenomže možná jsem jednoduchý divák, možná to bylo jen příliš uřvané (viděno zčásti v originále, z části nadabované), ale ani unavená Deborah (jejímž jsem jinak velkým fandou, viz. má britská filmotéka), ani chlapácký Kirk (jediný Douglas, kterého uznávám), a dokonce ani Bonnie Faye Dunaway (jak mohla za dva roky takhle hrozně zestárnout?) ve mně nevyvolaly žádné dojmy. A zase ten záběr na víceúrovňové křížení velikosti poloviny dálniční sítě ČR... (26.10.2013)

Tichou dohodu jsem osobně vždycky považoval za Kazanův nejlepší román a jeho převodem ndo filmové podoby neztratil více, než bylo nutně zapotřebí. Kirk Douglas i Faye Dunaway jsou přesně takoví, jaké si je čtenář zřejmě musí představit při čtení. Neortodoxní forma je zde plně podřízená smyslu a zejména rozvětvenému ději a snad jedinou možnou metodou zachycuje ohromnou šíři románového vyprávění. (02.03.2013)

Pomerne ťažká Kazanova snímka nielen obsahom, ale aj zaujímavou formou. Dôraz je kladený mimo netradičného použitia strihu na dialógy, respektíve vrešťanie niekoľkých postáv po sebe vo viacerých vypätých situáciách. Skôr budete mať pocit, že pozeráte film Mikea Nicholsa, ale spomeniete si čiastočne aj na Električku zvanú túžbu. No a možno budete po filme radi, že nie ste bohatým alfa samcom, ktorému leží celé jeho okolie a hlavne všetky ženy pri nohách. Rozoznať v takom prípade úprimnosť od všetkého ostatného je prakticky nemožné. A vy tiež nebudete po rokoch takéhoto života psychicky úplne v poriadku. Kazan sa v Splendor in the grass inšpiroval francúzskou novou vlnou a strihy v Dohode budú asi tiež takouto reminiscenciou. (03.12.2013)

Experimentování s formou, kterým jakoby chtěl Kazan dokázat, že nepatří do starého železa a dokáže se vyrovnat nově nastupujícímu Hollywoodu. Díky dramatické roztříštěnosti, proměnlivým hereckým výkonům a až otravné snaze být jiný nakonec toto dílo zůstává někde na pomezí. Kvalitní scénář nezachrání unylou režii a právě výše jmenovaná snaha o něco „vyššího“ je na celém filmu tou nejotravnější proprietou. (04.04.2005)

Druhá část volné dilogie (s Ameriko, Ameriko), v níž Kazan zpracovává své řecké kořeny (pomocí hudební složky, změn křestního jména a příjmení, které hrají také významnou roli). Tentokrát už v americkém prostředí v generaci synů, vyrovnávající se s na úspěch extremně zaměřenou americkou společností, z níž se snaží utéci. Kritický osten je na svou dobu až nebývale ostrý vůči reklamám na cigarety - lži s nimi spojené jsou tu označeny otevřeně, stejně tak proti odlidštěnému zdravotnímu systému. Kazan uměl vybrat herce a výborně s nimi pracoval, samozřejmý je Kirk (nádherně se usmívající před pokusem o sebevraždu), Faye i Deborah, ale největší, přímo živelný, výkon předvedl Richard Boone v roli Evangelosova otce! (28.02.2011)