Strážcovia galaxie 3

Zklamání a hype overload. Lidem po bídné Fázi 4 stačí asi fakt málo. Přitom to mohl být GOTG Logan nebo Endgame, jenže to by Gunn nesměl honit tolik zajíců, tedy potvor, motivů, postav (proč mají Strážci deset členů a polovinu z nich nesympatickou?) a tedy i minut stopáže. Spousta věcí nemá hlubší smysl a jen zahlcuje a tím ředí sílu hlavní, působivé linie s Rocketem. Osobnější momenty s ním nebo se Star-Lordem, tedy potenciální finálním zúčtování s touhle fajn partou, bezdůvodně ředí naprosto prázdná linie s Adamem Warlockem, a pak i třeba s vězněnými dětmi, ozubenými potvorami, prostory pro Strážce z druhé ligy nebo vlastně s celou explozivní mezihrou na kopii Země. Důvody, proč tam všechno tohle cpát vlastně vůbec nechápu, když je jádro příběhu násobně silnější. Cringe na úrovni Ant-Mana 3 byla naštěstí jen pasáž na organické základně, s ohavnými triky a infantilním humorem i kostýmy, ale zbytek mě bavil jen na střídačku, a to i když jde o Gunnovo typické vtipkování (Drax to drží) nebo asi dvacet nových "stylových" klipových koláží. Ve výsledku už moc geekec, jak od Waitiho šikovnějšího bratrance. (06.05.2023)

Strážci stupidní galaxie. I napotřetí se jedná o precizně slaboduchou slátaninu s přetaženou stopáží, co má precizní technické balení. Pet Quill a jeho stará vesmírná parta, ke které se opětovně připojí rebelka Gamora, musí zachránit svého kamaráda Rocketa, mývala (s tímto označením on sám vydatně nesouhlasí), který po zákeřném útoku upadl do bezvědomí. Vyrážejí na vesmírnou misi, která může být jejich poslední. A jak si tam ten mýval leží v bezvládném stavu, odvíjí se jeho vzpomínky na období, kdy byl vězněn ještě s jinými zvířecími druhy pro pokusné účely. Prostě dost dobře nechápu, že tohle dílo může někdo velebit a rozplývat se nad jeho skvělostí. Herci fajn, technické provedení rovněž, ovšem scénář infantilní až připitomělý, absolutně nezáživný. První hodina taková neakční, pak se akce postupně začala objevovat. Nejzajímavější bylo fungování party. To se povedlo. Občasně se nemohli její členové vystát, ale jelikož je pojilo velké přátelství, tak se poškorpili a bylo zase dobře. Úseky, kdy Rocket vzpomíná na své temné období života, také nebyly z nejhorších. Zafungovaly v nich i nějaké emoce, takže v pohodě. Celkově to bylo scenáristicky strašné. Nemohl jsem se vzpamatovat ze závěrečného veselí, kdy se tanečně křepčilo jak v teplárně. Co to mělo jako být?! Dále jsem ne zcela pochopil scénu, kdy má Quill zdeformovaný obličej a následně bez jakéhokoliv smyslu a vysvětlení je v další scéně naprosto v pohodě, zdravý a schopný být v nejlepší formě. To nevím, jestli se vysvětlivky vystřihly, ovšem působilo to katastrofálně. No, a záchrana dětí v nepadnoucích parukách, to už bylo úplně k smíchu. A v neposlední řadě mě iritoval výběr retro songů. Skladatel John Murphy se v podstatě vykašlal složit pro film nějakou zapamatovatelnou hudbu, kterou následně nahradil cajdáky pro důchodce. Ty obludné songy byly k neuvěření a odpálily mně slechy. Osvědčené herecké obsazení na čele s komediálně vyladěným vesmírným dobrodruhem Chrisem Prattem zabaví. Marvel a Pizdney dostal do kleští režiséra Jamese Gunna, který zbouchal pitomoučký scénář, ovšem se svojí kvalitní režií zachránil vesmír, lidstvo i velmi vzdálené galaxie. 5/10 (13.07.2023)

Dvě a půl hodiny brečení, kde jediná postava, kterou něco váže k záporákovi, leží v komatu, a ostatní jen běhají z místa na místo, aby získali McGuffin. Příběh jen opakuje předchozí motivy a nikam je neposouvá (Rocketova série flashbacků, která sentimentálně a nekonečně dlouze doslovně přehrává původ traumat, který přitom dávno známe, je nesnesitelná). Vůbec to nedrží pohromadě. Vtipy taky výhradně recyklované a film je tak posedlý svým sebedojímáním, že v něm humorné vsuvky beztak působí jako pěst na oko. I tři hvězdy jsou milost, upřímně řečeno. (03.05.2023)

Těžko říct, co se přihodilo, že snad jediný zfilmovaný homiks světa, na který se nebáli dívat ani vzdělaní a zcela dospělí bílí heretoseksuálové dopadl takovou labutí plísní! Možná je to tím, že si Jakub Zbraňň prostě vystřílel kulky, možná tím, že mávaje Mrvelu na rozloučenou dostal macatou prémii nebo pohrůžku kancelačním zkulturněním, aby tentokrát ignoroval varovnou ceduli „Zákaz kouření a manipulace s otevřeným konečníkem“, a ono to blaflo. Každopádně závěrečnou části spláchnul Jakub do hajzlu veškerou svou sebeúctu, dříve tolik originální invenci i svěží homiksovou rebelii, otočil to k nadšeně očekávajícímu divákovi prdelí a těch ubohých zhruba třicet minut vychlazených scén a solidního cynického tumoru promixoval se dvěma hodinami typicky žluklé mrvelády ze sluníčkářského hnisu, plné smutňouškých dětišek, lozkokošných utlápených žvížátek, rodinných hovnot a smrdutého patosu, přičemž nechybělo ani typicky odporné závěrečné dementfilé všech zúčastněných. Měl jsem holt dát už na červeně řvoucí kontrolky u Vánočního kretenciálu, radši tu přežiděnou dvoustovku spálit, bez těchto Strážců gaylaxie se obejít a nekurvit si příjemný dojem z předchozích dvou dílů. No nic, další dosud solidní série byla umučena libtardím homonevkusem a cílenou společenskou retardací a nezbývá než doufat, že tohle byl jen Jakubův mrvelí fakáč a neotřelou fantasii a vtip si schoval pro Dyslektického Cigána, kde bude svobodně, vkusně a s úchylnou chutí pokračovat ve stylu posledního Sebevražedného oddílu a Pissmejkra. (08.05.2023)

Marvel ve svých filmech a seriálech, prezentoval tři představitele záporáků, dobyvatele, mesiáše a zabijáka. Občas se těch záporáků kombinoval mesiáš se zabijákem, ale až v tomhle filmu máme nový typ záporáka. Je to sadista s mesiášským komplexem a zrovna k The High Evolutionary, sem cítil čistou nenávist a zlobu. Je to záporák, který podle mně dostal docela rychlou smrt, je tedy škoda že umřel jenom jednou. Chukwudi Iwuji ztvárnil The High Evolutionary tak dobře, že sem skoro zapomněl jak sem si ho v Peacemakerovi oblíbil. On je tady ještě Adam Warlock, ale ten neni záporák v klasickém slova smyslu, spíš je to mamánek. A byť příběh, je jedna velká honička, tak se mi líbil vývoj těch postav. Líbilo se mi, jak Mantis dospěla, jak se dokázala postavit sama za sebe a být svým vlastním pánem. Líbilo se mi, jak Drax začínal jako ničitel, ale zde našel svůj pravý důvod existence. Líbilo se mi, jak Star-Lord byl psychicky úplně v prdeli, ale potom instatně šel do sebe a přepnul do beast modu. Líbilo se mi, jak se Nebula dokázala odprostit od nenávisti, kterou chovala ke Gamoře a snažila se ji být dobrou sestrou. Líbilo se mi, jak Gamora získala svobodu a přestože neni tou Gamorou, jako by Peter chtěl, tak oba našli určité řešení své nešťastné situace. Líbilo se mi, že si Rocket našel nové přátelé. Strážci to neměli lehký, museli hodně zakusit a některé zlé věci, v nich zůstanou na dobro, ale jejich cesta byla tou nejlepší, co sem kdy viděl. (09.09.2023)