Strážcovia galaxie 3

Marvelu se už několikrát podařilo mě dojmout, ale ještě nikdy se mu to nepodařilo tolikrát během jednoho filmu. Tohle se zkrátka povedlo a je radost vidět, jak to vypadá, když o jednu sérii s láskou pečuje člověk, který jí rozumí - James Gunn. Rozlučka se Strážci Galaxie sice není úplně stoprocentní, trochu mi vadily například ne úplně plynulé přechody od komedie k dramatu, ale ve výsledku je to zkrátka tak krásný film, že na něj nejen kvůli mývalím očím nemůžu být zlý. Takže díky, od prvního filmu to byla krásná, vždy nápaditá, stylová a nezapomenutelná jízda. Co bude dál, uvidíme (?). (05.05.2023)

Konečně Marvel opět přišel s něčím co by taky stálo za zmínku. Ne jako zpackaný Thor a nebo nějaký ten další trapný seriál o ničem. Za normálních okolností bych asi těmto Strážcům dal jen tři hvězdy, avšak z nějakého důvodu jsem byl celkem nadšený. To bych zdůvodnil asi nostalgickou připomínkou na vše dobré a skvělé, co se odehrávalo v úvodní fázi, v době Avengerů, prvních Iron Manů a podobně. Bylo to totiž jednak stejně dokonalé po akční stránce, příběhově nápadité, přiměřeně zajímavé, vtipné a místy dokonce skutečně dojemné. V pokusech ždímání emocí však tvůrci občas tlačili na pilu příliš, až to bylo protivné. Například scén se zohavenými zvířátky dílo obsahovalo až zbytečně mnoho a pak ta děcka v závěru byla úplně zbytečnou výplní, jenž mi kazila konec filmu. Přes všechno špatné mám stále ze sledování velmi dobrý pocit a na studio přeci jen ještě úplně nezanevřel. 65% (Edit 03.10.23: Úprava hodnocení, na pět hvězd to zkrátka nemá) PS: Největší palec vzhůru dávám za příběhové linie Nebuly a Gomory, ve kterých obě ušly opravdu dlouhé cesty a byly tak nejhodnotnějšími postavami, jenž mne bavilo nejvíce sledovat. (25.07.2023)

Objektívne, ak sa taký termín vôbec použiť dá, jedna z najlepších Marveloviek. Avšak už som tak mimo toto univerzum (vekom, vkusom, ale aj tým, že si nedávam MCU maratóny a tak si dokopy nič nepamätám), že subjektívne ma inak kvalitne spracovaná trojka minula. Všetko je ale na svojom mieste, postavy slušne hláškujú, výprava je taká, ako má vyzerať pri vesmírnom sci-fi, obsahuje to silné emócie a má to aj posolstvo. Záchrana v štýle Noemovej archy patrí bezpochyby k vrcholným sekvenciám celého univerza. Náročnejší fanúšikovia Marvelu by tak mali/mohli byť maximálne spokojní. 70% (06.10.2023)

Těžko říct, co se přihodilo, že snad jediný zfilmovaný homiks světa, na který se nebáli dívat ani vzdělaní a zcela dospělí bílí heretoseksuálové dopadl takovou labutí plísní! Možná je to tím, že si Jakub Zbraňň prostě vystřílel kulky, možná tím, že mávaje Mrvelu na rozloučenou dostal macatou prémii nebo pohrůžku kancelačním zkulturněním, aby tentokrát ignoroval varovnou ceduli „Zákaz kouření a manipulace s otevřeným konečníkem“, a ono to blaflo. Každopádně závěrečnou části spláchnul Jakub do hajzlu veškerou svou sebeúctu, dříve tolik originální invenci i svěží homiksovou rebelii, otočil to k nadšeně očekávajícímu divákovi prdelí a těch ubohých zhruba třicet minut vychlazených scén a solidního cynického tumoru promixoval se dvěma hodinami typicky žluklé mrvelády ze sluníčkářského hnisu, plné smutňouškých dětišek, lozkokošných utlápených žvížátek, rodinných hovnot a smrdutého patosu, přičemž nechybělo ani typicky odporné závěrečné dementfilé všech zúčastněných. Měl jsem holt dát už na červeně řvoucí kontrolky u Vánočního kretenciálu, radši tu přežiděnou dvoustovku spálit, bez těchto Strážců gaylaxie se obejít a nekurvit si příjemný dojem z předchozích dvou dílů. No nic, další dosud solidní série byla umučena libtardím homonevkusem a cílenou společenskou retardací a nezbývá než doufat, že tohle byl jen Jakubův mrvelí fakáč a neotřelou fantasii a vtip si schoval pro Dyslektického Cigána, kde bude svobodně, vkusně a s úchylnou chutí pokračovat ve stylu posledního Sebevražedného oddílu a Pissmejkra. (08.05.2023)

Dvě a půl hodiny brečení, kde jediná postava, kterou něco váže k záporákovi, leží v komatu, a ostatní jen běhají z místa na místo, aby získali McGuffin. Příběh jen opakuje předchozí motivy a nikam je neposouvá (Rocketova série flashbacků, která sentimentálně a nekonečně dlouze doslovně přehrává původ traumat, který přitom dávno známe, je nesnesitelná). Vůbec to nedrží pohromadě. Vtipy taky výhradně recyklované a film je tak posedlý svým sebedojímáním, že v něm humorné vsuvky beztak působí jako pěst na oko. I tři hvězdy jsou milost, upřímně řečeno. (03.05.2023)