The Suicide Squad: Samovražedná misia

Líbil se mi i stejnojmenný film z roku 2016, takže jsem na rozdíl od jiných nečekal na spásnou nápravu, ale prostě jsem se těšil na další šílenost z hlavy mého oblíbeného Jamese Gunna. V Gunnově světě (Gunnových světech) totiž platí pravidlo, že stát se může naprosto cokoliv, a Sebevražedný oddíl se jím řídí také. Všechno, co se stane, je hlavně zdroj zábavy, neustálé zábavy spočívající v kulometných dialozích a jejich (sebe)vražedných pointách, v akčních scénách utržených ze řetězu a z nepředvídatelně se vyvíjejících malých příběhů, které podpírají ústřední nijak objevnou zápletku. Jakmile něco zapáchá klišé, Gunn se s tím lusknutím prstů vypořádá. A není na to samozřejmě sám, protože má k dispozici výborně vybrané herce a herečky, díky nimž (a díky jeho scénáři) si rychle oblíbíme i ty postavy, které potkáváme poprvé a které z upoutávek vypadaly spíš jako trochu zapálenější cosplayeři. Rád se podívám (a pekelně pobavím) znovu. (05.08.2021)

Ok, žeru i s navijákem. Každá sekunda naprosto napráskaná, ať už se jedná o na komiksárny až neotřele vynalézavou brutalitu, (mně) absolutně do noty se trefující infantilní humor (matka, lol), chytrý scénáristický vychytávky, režisérská a herecká uvolněnost a (a to především) filmařsky naprosto strhující pasáže (Harley a kytičková chodba, Nananue a "akvárko", souboj v přílbě...). Neodolatelně zábavná šílenost, oproti který se Gunnovo GotG zdaj jako štěňátko. (22.08.2021)

Rozmetat divácké očekávání v prvním aktu je vždycky fajn (viz loňský Lov), ale ruku v ruce s tím jde jasně nastavený směr, kdy divák už nemůže věřit nikomu a ničemu. A protože Gunn nechce vyprávět, ale jen podvratně přetvářet, stane se z filmu postupem času trochu nuda (ve smyslu "jakmile tu má někdo proslov, je úplně jasné, co bude za 'překvapivý' moment následovat"), v níž nový Sebevražedný oddíl většinu postav úmyslně nemůže mít rád, když mu slouží jen pro izolované fórky. A to je škoda. Vesměs film ale šlape dobře. Gunn si umí pohlídat tempo a čas od času nabídne opravdu skvělý moment. Jen bych to s tím nadšením extra nepřeháněl. Rozhodně je to lepší než minule v profilaci samotné podstaty skupiny i celkovém tempu, ale příběh tu znovu neexistuje a emocionální momenty jsou často hrozně nezmotivované (viz "dojemné" sdílení citů v autobuse). Kdy to ale pro mě osobně nejvíc spadlo, to je finální třetina. Uznávám, že to není klasický generický digi bordel, ale furt se to vlastně extra nevymyká klasice, navíc s typickým neduhem superhrdinských filmů, kdy se ukáže, že je jedna postava tak silná, až vlastně mohla celou zápletku vyřešit hned v úvodu. Nemluvě o tom, jak je nakonec zbytečný Bloodsport (přičemž mohlo jít rovnou o Deadshota, protože se opravdu přepsalo jen jméno). Paradoxně je tak pro mě druhý Sebevražedný oddíl nakonec pocitově někde na úrovni "jedničky", přičemž tentokrát to na mě působilo jako slepenec cool kraťasů, kam se režisérovi povedlo ukecat partu hvězdných kamarádů, přičemž kvalita jednotlivých fórků je značně proměnlivá (ale možná je to ono pověstné "už jsem starej na tyhle srandy"). King Shark je ale výhra, o tom žádná. Takového kamaráda by chtěl každý. (11.08.2021)

Stejně jako u jedničky, i zde je středobodem Margot Robbie, která i když vážně září, tak narozdíl od předchůdce již zde má poměrně silnou konkurenci. Na úvod je nám představeno rozsáhlé komando podivínů, z nichž je tu většina jen na ten počáteční masakr. Zbytek se objeví následovně a já si je během chvilky zamiloval. Jedná se o charismatickou partu z nichž má každý jedinečné schopnosti, osobité kouzlo i vlastní problémy. Ale co je hlavní, každý dostává v příběhu dostatek prostoru a diváka baví způsobem svým vlastním. Máme tu soutěživé duo zabijáků jako Johna Cenu a Idrise Elbu, roztomilou krysařku, až dětsky naivního žraloka, šílenou Harley a k tomu už jen divný týpek do počtu a můžeme začít. Řekl bych, že oproti filmu z roku 2016 se jedná o obrovský úspěch. Dílo je totiž plné skvělých vtipů, nápaditých akčních scén a velice grafického násilí, díky čemuž je to podívaná zábavná již od samého začátku. Nicméně jsem z celku neměl tak dobrý pocit, jak jsem doufal a to hned z několika důvodů. Ani bych snímku nevyčítal ten zoufale prostý příběh, který je u superhrdinských filmů již častým standartem, ale především mi zde vadil úhlavní nepřítel, což byla přerostlá pestře barevná mořská hvězdice. Na níž mi vadilo snad vše. Rozčilovala mne tak samotným vzhledem počínaje, přes nevyužitý potenciál jejích nohsledů, až jejím původem konče. Ze všeho nejvíce se mi však nelíbil způsob, jakým se ji nakonec podařilo porazit (kvůli spoilerům nebudu zacházet do detailů). To mají alespoň filmy Sebevražedného oddílu společné, ani v jednom nebyl zvolen vhodný protivník našim hrdinům. Vidím to na lepší průměr, ale nejde o žádný zázrak. 77% PS: Nejsem si jist, kolik lidí si to nakonec uvědomí, ale King Sharka si zahrál Sylvester Stallone. (12.08.2021)

#10 DCEU. Je nový Suicide Squad o tolik lepší, než ten první? Běžné publikum si zoufá, co to zase kina nabízejí, ale poučené publikum znalé filmů z palety otrlého diváka je spokojeno. A všichni ostatní to můžou s klidem vzít jako trochu jinou komedii z rodiny komiksových blockbusterů. Pro sečtělé komiksáky je to hodně velká sranda, pro lidi i s jiným mediálním vzděláním je tam ještě něco navíc. Například skvělá scéna útěku Harley Quinn podkreslená klasickým hitem Just a Gigolo. Na něco podobného studia dřív neměla odvahu. A ten vývoj je fajn sledovat. (14.08.2021)