The Suicide Squad: Samovražedná misia

Líbil se mi i stejnojmenný film z roku 2016, takže jsem na rozdíl od jiných nečekal na spásnou nápravu, ale prostě jsem se těšil na další šílenost z hlavy mého oblíbeného Jamese Gunna. V Gunnově světě (Gunnových světech) totiž platí pravidlo, že stát se může naprosto cokoliv, a Sebevražedný oddíl se jím řídí také. Všechno, co se stane, je hlavně zdroj zábavy, neustálé zábavy spočívající v kulometných dialozích a jejich (sebe)vražedných pointách, v akčních scénách utržených ze řetězu a z nepředvídatelně se vyvíjejících malých příběhů, které podpírají ústřední nijak objevnou zápletku. Jakmile něco zapáchá klišé, Gunn se s tím lusknutím prstů vypořádá. A není na to samozřejmě sám, protože má k dispozici výborně vybrané herce a herečky, díky nimž (a díky jeho scénáři) si rychle oblíbíme i ty postavy, které potkáváme poprvé a které z upoutávek vypadaly spíš jako trochu zapálenější cosplayeři. Rád se podívám (a pekelně pobavím) znovu. (05.08.2021)

Pro svět přitroublých dyslektických mongololidí, a nejen pro ten, je rozhodně více než dobře, že se Jakuba Zbraňň těm zkurveným neomarxistickým pamrdům nepovedlo kancelačně zkulturnit za jeho sto let staré tvítrové vtípky o píchání dětí. On totiž, snad jako jediný, dokáže z těch sterilních, vážně se beroucích, furtdokolových, anemických, debily kýčovitě či propagandisticky mentorujících, pouťově filosofických a plytkých leporel, kde se všechny ty „supravodiče“ chovají a vypadají, jako by se právě vrátili z gájprajdu s opruzeninami konečníků ze zařezaných tang, udělat hravou, vtipnou, neotřelou, uvolněnou a šarmantní plnokrevnou heterozábavu, plnou geniální fantazie a až po pastelové elasťáky napěchovanou originálními scénáristickými i režijními vyfikundacemi. A to by se v dnešním světě, v němž humory v agónií chcípají na pandemenci a kde se korektní upjatost snoubí s masovou debilitou a vychcaností zamindrákovaných pozornostních kurev, mělo vyvažovat minimálně culíkatými paťačkami s právě vypadnuvšími horními jedničkami. Anebo jednoznačnou plnou palbou. P.S.: Cvrlikači se vyhýbám důsledněji než jehovista transfúzi, proto pro usnadnění práce svým budoucím kancelačním kulturistům, až jednou uzavřu smlouvu s fašistickým Dyznym, uvádím svůj nejoblíbenější patologicky závadný cvrlík zde: Co odpovědět lékárnici, která, když jdete kupovat antikoncepci pro svou jedenáctiletou dceru, vyděšeně spráskne ruce a povídá: „Proboha, pane, vaše dcera je již v tomto věku sexuálně aktivní???!!!“? - „Ale piču aktivní, leží jak prkno, celá matka.“ (07.08.2021)

Je fajn jednou za čas zažít příjemné překvapení, protože jsem sice tajně doufal v hodně, ale reálně moc nečekal. James Gunn to však zvládl mnohem lépe, než bych hádal. Jeho Sebevražedný oddíl je barevnější a divočejší, s tím se víceméně počítalo, jenže moje obavy, že přílišná volnost mu nebude svědčit a nakonec z filmu vyleze akorát bizarní maglajs, se nepotvrdily. Gunn ví, kdy si může dovolit decentní bizarnost nebo úchylnost a kdy diváka překvapit nějakou tou nečekanou smrtí nebo scénou tak drsnou, že se trošku stydíte, když se u ní smějete. Zároveň ale jeho film funguje i v dramatických situacích a není to zdaleka jen exhibice více či méně divných hrdinů, kteří dělají více či méně divné věci. Mimochodem nová parta se fakt povedla a herecky je to opravdu paráda (kdo hrát neumí, ten to ví a paradoxně toho umí využít), postupné budování vztahů mezi vraždícími sociopaty funguje nečekaně dobře a Gunn se nebojí být občas až překvapivě dospělý. Jen aby to o pár minut později shodil nějakým drsným fórem. Především je to celé ale neskutečná zábava. Tohle se povedlo. (04.08.2021)

Velký skok v rámci značky i při pozitivních očekáváních, ale stejně bych rád viděl ještě o schod sevřenější výsledek. Gunnovy hrátky se Strážci galaxie totiž baštím i s navijákem a když si z nabídky DC sám vybral sebranku podobných existencí, čekal jsem úplně nový směr, který převrátí tendence celého tamního vesmíru. Jenže při problematické kampani a nedostatečném oddělení se od nevydařeného prvního dílu se finančně nezadařilo. Samotný film ale baví, intenzivně pere do diváka jeden gag za druhým, někdy až tak moc, že se z krve, nadávek a vůbec těženého ratingu trochu motá hlava. Mezi kouzelným King Sharkem, do poslední vteřiny využitými cameo roličkami nebo ze řetězu utržené Harley, kterou scénář konečně pozvedá tam, kde už měla několik filmů být, je totiž i dost vtipů nedotažených, přehnaně pubertálních nebo (a to zamrzí nejvíc) z dálky viděných a kvůli tomu zdržujících. Rád leccos odpustím pro ten pocit, že takhle nějak by týmovky o zbloudilcích na odstřel měly vypadat, ale jen za cenu, že jsou to komedie víc než komiksovky a vyčnívají tak ve zcela specifickém směru, do kterého nikdy úplně nevkročím. 70% (24.08.2021)

Nečakal som že to bude The Idiot Squad ale nabudúce už poprosím niečo drsnejšie smerom k Ayerovej verzii, lebo držať palce debilom, lúzrom a deprimovaným psychopatom ma už na tretíkrát nebude baviť ale ok pristúpil som na hru. Je to väčšia zábava aj každá postava mala svoju svetlú scénku väčšiu či menšiu a ako tímu to medzi nimi správne iskrí. Jai Courtney, ktorého neznášam asi v každom filme, je ako Cpt. Boomerang opať úplne perfektný. Joel Kinaman má konečne čo hrať. Margot Robbie však už nemá taký wow efekt ako v jednotke. Na Peacemakera Johna Cennu pod taktovkou Jamesa Gunna som však zvedavý. (16.08.2021)