The Suicide Squad: Samovražedná misia

Zlatí Guardians. Měli více srdce, lepší hlášky a story, který směřoval odněkud někam a pasoval do universa. Suicide squad je banda nahláškovaných podivínů, kteří nepasují nikam. Ano, je potřeba to brát s nadhledem a některé vtípky a pomrkávání jsou nadmíru rafinovaně podané, ale nesedne to každému. Kdyby mi někdo řekl, že to byl side-kick Guye Ritchieho na drogách, možná bych mu to i věřil, ale vůbec nic by to na mém hodnocení nezměnilo. (28.08.2021)

Rozmetat divácké očekávání v prvním aktu je vždycky fajn (viz loňský Lov), ale ruku v ruce s tím jde jasně nastavený směr, kdy divák už nemůže věřit nikomu a ničemu. A protože Gunn nechce vyprávět, ale jen podvratně přetvářet, stane se z filmu postupem času trochu nuda (ve smyslu "jakmile tu má někdo proslov, je úplně jasné, co bude za 'překvapivý' moment následovat"), v níž nový Sebevražedný oddíl většinu postav úmyslně nemůže mít rád, když mu slouží jen pro izolované fórky. A to je škoda. Vesměs film ale šlape dobře. Gunn si umí pohlídat tempo a čas od času nabídne opravdu skvělý moment. Jen bych to s tím nadšením extra nepřeháněl. Rozhodně je to lepší než minule v profilaci samotné podstaty skupiny i celkovém tempu, ale příběh tu znovu neexistuje a emocionální momenty jsou často hrozně nezmotivované (viz "dojemné" sdílení citů v autobuse). Kdy to ale pro mě osobně nejvíc spadlo, to je finální třetina. Uznávám, že to není klasický generický digi bordel, ale furt se to vlastně extra nevymyká klasice, navíc s typickým neduhem superhrdinských filmů, kdy se ukáže, že je jedna postava tak silná, až vlastně mohla celou zápletku vyřešit hned v úvodu. Nemluvě o tom, jak je nakonec zbytečný Bloodsport (přičemž mohlo jít rovnou o Deadshota, protože se opravdu přepsalo jen jméno). Paradoxně je tak pro mě druhý Sebevražedný oddíl nakonec pocitově někde na úrovni "jedničky", přičemž tentokrát to na mě působilo jako slepenec cool kraťasů, kam se režisérovi povedlo ukecat partu hvězdných kamarádů, přičemž kvalita jednotlivých fórků je značně proměnlivá (ale možná je to ono pověstné "už jsem starej na tyhle srandy"). King Shark je ale výhra, o tom žádná. Takového kamaráda by chtěl každý. (11.08.2021)

"Kdyby se tady všude váleli čůráci a ty bys řekl, že je musím v rámci boje za svobodu všechny sežrat, nemám s tím problém." Tak už vím, kam nepojedu na dovolenou. Ostrov Corto Maltese se mi prostě nelíbí. Diktátor, vojáci ani mimozemská hvězdice nejsou moje oblíbený turistický atrakce. Ledaže by se mnou vyrazil Sebevražednej oddíl pod vedením Bloodsporta, kterej by si z obětovanýho týmu 1 vzal Harley, Savanta a lasici Weasela. S těma byla sranda. Vlastně jsem se docela bavil, i když tohle obvykle není můj šálek kryptonitu. Ale kdyby všichni superhrdinové mysleli na mou zábavu tak svědomitě jako tahle sebranka, tak bych se jim zase tak moc nevyhýbal. (04.05.2022)

Režisér a scenárista James Gunn totiž, v záujme priniesť divákom niečo nevšedné, zašiel do tých najväčších obskurností, čo komiksy DC mohli ponúknuť. A fanúšikovia toto ocenia. Aj vďaka tomuto aspektu tak Gunn predstavuje hutný a záživný príbeh, ktorý skrátka nenudí. Navrch je tiež koherentný a napriek svojej výstrednosti dáva väčšinu času zmysel. V jadre celého diania je opäť onen neslávne známy Samovražedný oddiel, tentoraz zložený z čerstvých nových tvárí. Gunn tu dokázal, že prehnaná upätosť a vážnosť skrátka nie je to pravé orechové pre tento žáner a že odľahčenejší prístup sa k nemu hodí oveľa viac. A nejde o nejako lacný humor, vo väčšine prípadov komediálne momenty uspeli presne tak, ako by mali, Gunn skrátka vie, čo robí. (8.8.2021) (02.09.2022)

Gunn je hrozný hovado a nápadů má na rozdávání. Umí vykreslit srandovní postavičky, které nechá dvě hodiny dělat pravé opaky superhdinské etiky, aniž by to začalo být nudné. I když… tendenční je to zhruba od konce první třetiny až hanba a energický tvůrce plácá páté přes deváté. Dělá sice absolutní satiru na žánr či politické klima, ale nemá ji moc o co opřít - film má navzdory vtipným dějovým přesmyčkám dost rutinní a přímočarou výstavbu a poslušně následuje klasický emocionální vývoj dvou klíčových postav (Idrise Elby a hlavně Daniely Melchior, která je srdcem filmu a jasně nejzajímavějším charakterem, nejen díky impozantní vizáži představitelky); kritika USA moc novátorská není a téma odepsaných looserů, kteří si přece zaslouží trochu lásky, mizí ve změti bujarého kosení, požírání a rozčtvrcování, kde většina katů prostě nemá uchopitelné charaktery. Možná ještě King Shark (opět díky vztahu s postavou Melchior), jenž ale slouží jednoduchému situačnímu humoru, do něhož se drolí i celek. Akční scény jsou navíc dost odfláklé, také mají čistě parodický účinek, i když kaiju hvězdice je super a má skvělé hororové vlastnosti. Je to parodie s dost bídnými pokusy o seriózní sdělení a emoce, navrch s nevyrovnaným humorem. Gunn chvíli pálí jednu petardu za druhou a tvoří roztomilé situace, ale následně se zastavuje na místě a své aktéry nikam neposouvá - Peacemaker jako by jen občas vykročil ze stínu (a potřebuje k tomu o dvě čísla menší tričko a bílé spodky) a Margot Robbie mě tu poprvé nebavila (respektive Harley). Přitom to není vůbec marné, několik “bože!” jsem z pozitivního údivu nad Gunnovou neurvalostí skrz úsměv procedil. 65 % (08.04.2023)