X-Men: Dark Phoenix

Po těch všech rumorech, přetáčkách, nepřesvědčivých ohlasech, dojmech i recenzích jsem čekal ledacos, ale víte vy co, občas je lepší, když si člověk uvědomí, že má vlastní hlavu a vlastní názor a o kvalitách filmu se přesvědčí sám. Dark Phoenix není tak osudová jako Endgame, ačkoliv de facto uzavírá ještě o dekádu delší éru, nicméně je v ní prakticky všechno správně a navzdory produkčnímu vývoji se na to skvěle kouká. Těžko říci, kde vlastně začít. Tato druhá adaptace Phoenix ságy je čtvrtý díl soft-rebootované x-menovské série a já v době fascinace trilogiemi nevěřil, že se podaří upsat znovu všechny herce a plnohodnotný čtvrtý díl vznikne. Sice v malinko jiném provedení, než bylo původně v plánu (rozdělení na dva díly by bylo naprosto zbytečné), ale dle slov herců na tom má zásluhu hlavně Simon Kinberg. Dlouholetý scénárista a producent u Foxů, ovšem také papírově nezkušený režisér - který ale dokončoval hned několik nepovedených projektů (Fantastic Four) po nezbedných tvůrcích (Brian Singer). Ve štábu nicméně oblíbený a je to znát, jelikož i z nepopulárních tváří z převážně předchozího dílu (neoblíbená Apokalypsa a nová Jean, Storm a Nightcrawler) či pouze v mých očích neoblíbených (Nicholas Hoult) dokáže vymáčknout maximum a alespoň částečně tak skrýt jejich antipatie. Zbytek vyvažuje Michael Fassbender, který zůstává i nadále v mnohém smyslu neuvěřitelný a překvapilo mě, že se vrátila i JLaw, která z nového obsazení brblala zdaleka nejvíce. O Jessice Chastain a její low cost scrullské rase (těch paralel ke Captain Marvel je tu mnohem víc, než si v předprodukci zřejmě u TSG entertainment dokázali představit) toho chci říct ze všech nejméně (-> odborný názor, stojí za prd). Zkrátka, abych to zbytečně nenatahoval do obludných rozměrů a pouštěl se do rozborů, na které jsou zde mnohem kvalifikovanější, musím vyzdvihnout jednak naprosto epickou hudbu Hanse Zimmera (zjištění až zde), která skvěle podtrhuje výborně natočené akční scény a zejména vynikající finále ve vlaku (která mě u X-menů nikdy příliš nebavila), jež mě zarazilo do sedačky. Možná mě maličko překvapilo, že tu je celkem střídmý počet známých mutantů (Olivia Munn ostrouhala), ale možná je to tak i funkčnější a kompaktnější a jsem moc rád, že jsem se mohl s mutantskou sérií v této podobě rozloučit filmem, který mne moc bavil. PS : Sophie Turner se dá přežít, přece jen je tu mnoho postav. PPS : Za adaptování eventu House of M bych obětoval mnoho. (18.06.2019)

Tak tých 23% na Rottentomatoes je snáď zlý vtip. Dark Phoenix mi sadol určite viac, než Apokalypsa, Posledný vzdor alebo prví dvaja Wolverinovia. Problém bol asi skôr s očakávaniami, keď si možno hard core fanúšikovia a kritici mysleli, že dostaneme niečo v štýle Endgame. Respektíve už nikto nie je schopný hodnotiť komiksové blockbustre inak, než perspektívou bombastických scén, ktoré tu, podotýkam že chvalabohu, absentujú. Akcia tu samozrejme je a mne sa páčila tak ako je, nepotrebujem k tomu vidieť polovicu New Yorku, respektíve polovicu sveta, prípadne slnečnej sústavy, v plameňoch. Na plné štyri hviezdy to asi predsa len nie je, keďže X-Men proste už nejakú dobu nijak zvlášť neprežívam. 70% (10.06.2019)

Po shlédnutí filmu mě překvapilo, jak je tato závěrečná epizoda novodobých X-Menů hodnocená. Mně to zase tak špatný nepřišlo, ale mám k filmu pár svých poznatků. Nejvíce mě zaujalo, že se filmu chopil režisér, který těch zkušeností zatím moc nepobral. Nejvíc je to znát v akci. Nevím, jak to popsat, ale tak zvláštně zběsilou akci jsem snad ještě neviděl. Zvláštní ale je, že jak zvláštně je ta akce natočená, tak neskutečně epicky ve výsledku vyzní. Vůbec netuším, jak to pojmenovat, ale kdybych to řekl tak, jak to cítím, tak je to asi nejlépe natočená zběsilá akce, co jsem snad kdy viděl. Kamera se neklepe, naopak se pohybuje v takových kreacích, že se nestačíte divit a i když jsem o akci celý film pochyboval, nakonec je největším plusem celého filmu. Tedy spolu s hudbou od Hanse Zimmera, která byla opět správně epická a zapamatování hodná. Horší už je to s příběhem, což je ale u X-Menů obecně kámen úrazu. Sophie tu dělá zase smutný oči, stejně tak jako ve Hře o trůny, ale tady jí to teda rozhodně nevěřím. Celý ten film, ač byl o ní, mě ta její linka děsně rozčilovala. Nejlíp na tom byl standardně James McAvoy a Michael Fassbender, což se pak promítlo i do závěru, který mě udělal vysloveně radost. 59 procent v hodnocení si tento díl rozhodně nezaslouží. Je rozporuplný, o tom není spory, ale dokáže bavit a to je přesně to, co jsem od něj chtěl. (14.01.2020)

X-Men: Dark Phoenix se točí okolo zápletky, která byla už nastíněná víceméně v Posledním vzdoru, takže tu máme znovu origin Jean Grey, který ale působí spíš jako příběh vystřižený z Fantastické Čtyřky. Počet špatných X-Men příběhů se začíná nebezpečně blížit počtu těch dobrých. O to víc zamrzí, že drtivá většina právě těch horších vzniká v posledních šesti letech. (28.11.2020)

Mohlo to být mnohem horší, přesto mě nenapadá moc důvodů, proč Temného fénixe někomu doporučit. Ano, závěrečná akce je určitě živelnější, barevnější a svižnější než digizrůdnosti z Apokalypsy a Zimmerova hudba stále ví, kdy na sebe upozornit. Přesto však příběh o jedné nadané mutantce, která si musí vyřešit traumata a ukočírovat své schopnosti, nepřináší zhola nic nového a x-menovskou mytologii v zásadě žádným dalším směrem neposouvá. Nezáživný příběh je navíc prošpikován připitomělými dialogy, které jako by vypadly z učebnice scenáristiky pro zvláštní školy. V pokusech o psychologické přesahy se však ukazuje překvapivá plochost postav stejně výrazně jako necharizmatičnost Sophie Turner. Na Fassbendera a spol. se sice pořád hezky kouká, ale jak jsem psal na začátku odstavce – vážně nevím, proč bych někoho na tohle posílal do kina. Zbytečnost. (16.06.2019)