Električka zvaná Túžba

Tramvaj do stanice Touha si dovolím úmyslně podcenit. Po ženách, jako je v tomto filmu Blanche, jsem schopen v případě nouze nejvyšší hodit židli. Což je pocit, který jsem měl od poloviny filmu a vydržel až do konce. Přitom je to film výborně zahraný, výborně zrežírovaný a atmosférově perfektní. Jen z něj nemám dobrý pocit. Není to film pro domácí kino a romantický večer ve dvou. Příběh "životních ztroskotanců", ve kterém vlastně není nikdo "zlý" (chování, které mi bylo nejbližší, předváděl Stanley) je ideální pro filmový klub, po kterém si všichni zúčastnění mohou na hodinku a půl sednout a celý film při čemkoli nealkoholickém rozebírat. V takovéto společnosti by mi tíživý pocit z tohoto díla nevadil. ■ P.S. Scéna, ve které je jednou z postav strhnut lampión ze žárovky, rozsvíceno jasné světlo a tvář Blanche náhle zestárne, je geniální. (27.06.2011)

Já mám problém s tím, že se mi prostě nelíbí pojetí tohohle příběhu, i když na samotná zápletka a její východisko, jsou dobré. Jedná se o příběh s afektovanými postavami, ať už ve smyslu Blance anebo ve smyslu Stanleyho. Co se ale prostě filmovému provedení nemůže vzít, to jsou herecké výkony, kterým opravdu jednoznačně dominuje skvělý Marlon Brando. Je to nádherné porovnání stylů hraní, z kterého Brando vychází jako jednoznačný král. Jeho neoceněn Oscarem vyplývá jen ze zastydlosti systému a celé instituce Oscara. (26.10.2014)

Jak to dopadne, když se setká jedinec oddán (vlastnímu pojetí) vznešenosti a jedinec, kterého by většina lidí pokládala za krajně nízkého, snad až zvířecího? Elia Kazan divákům tento střet prezentuje prostřednictvím hereckého umu Vivien Leigh a Marlona Branda, kteří se svých rolí zhostili neuvěřitelně skvěle. Tramvaj do stanice Touha předkládá dvojí kontrast - na jedné straně jde o protiklad dvou zcela opačných druhů "šílenství" (či spíše abnormality) v případě dvou ústředních postav, na straně druhé pak kontrast těchto druhů "šílenosti" se zdánlivou normalitou dvou postav vedlejších (kterých se neméně umně ujali Karl Malden a Kim Hunter). Elia Kazan následně během vyprávění zvolenou formou narace tento druhý kontrast zajímavým způsobem boří. (15.03.2013)

Doteraz mi celkom sadli filmy podľa Tennesseeho Williamsa, hlavne Cat on a Hot Tin Roof bola skvelá, no tomuto som na chuť neprišiel. Herci sú skvelí, hlavne Brando tomu kraľuje (a prekvapivo práve on nedostal Oscara), no Vivien Leigh hrozne prehráva a tie jej monológy o ničom sú ideálny prostriedok na uspanie. Pokiaľ nie je na plátne Brando, je to nuda a divadelnosť z toho kričí na sto honov. (21.08.2017)

Tennessee Williams byl skvělý dramatik a nejinak tomu bylo v případě Tramvaje do stanice Touhy. Film, který mě vždy lákal, protože jsem tušila, že to bude skvělé drama. A taky že bylo. Je tu znát divadelní původ, jedny kulisy, pár postav, které jsou ale charakterově propracované. Zasloužené ceny za skvělé herecké výkony, možnost vidět Marlona Branda jako mladičkého, ale už tady s příslibem, že tohle je svůdník jaksepatří. Silný scénář se vzrůstajícím napětím, vytříbené dialogy, gradující druhá polovina odkrývající šílenství hlavní hrdinky. Nestárnoucí a kvalitní snímek, který nám má stále co říct. (29.04.2012)