The Florida Project

Fascinuje mě, když lidi tomuhle filmu přičítají nějaké pozitivní kouzlo - pro mě to je značně tísnivé řícení se do propasti, bezvýchodné tápání. Scény s dětmi mi přišly skoro jak z postapokalyptického filmu, jako by se procházely troskami civilizace bez naděje a východiska, že jejich život bude někdy jiný. I tady platí, že ta úžasná náladovka moc selhává, když se najednou pokusí moc o něčem být a začne se uchylovat k polopatickým významům - závěrečný běh Disney Landem je hodně dalece tomu, co se mi na tom filmu líbí, vlastně je toho opakem. (10.01.2018)

„Through the eyes of a child, the world seems magical“ je věta, kterou končil celovečerní South Park a která je vlastně nejdoslovnější a nejpřiléhavější popisek i k The Florida Project. Téměř žádná narativní struktura, jen záměrná repetitivní každodennost šmrncnutá dětskou rozjíveností, kde v pozadí nepříjemně bzučí pocit, že výlet na kraví safari a narozeniny s ohňostrojem jsou jen střípky celku kráčejícího jasně špatným směrem. The Florida Project není snímkem jednoho tématu a přes všechno smutný, je to hlavně krásný kousek o dětství. Nemám nejmenší problém na něj v kontextu celýho filmovýho roku 2017 plácnout nálepku „nejlepší“ a postavit ho tak záměrně hned vedle Zvjagincevových Nemilovaných, kam jsem tu nálepku dal taky. The Florida Project a Nemilované lze vnímat jako antiteze. Jako dva zcela odlišné pohledy na více než těžký a nejtěžší dětství. Zatímco ruský kus kráčí velmi pomalu a pracuje především s osudovostí a dusivou atmosférou, překypuje Florida energií, svěžestí, lehkostí a radostí. Platí již deklarované, je to hlavně krásná věc. (15.03.2018)

Co s floridskými, chudými, nevychovanými a poflakujícími se fakany během jejich letních prázdnin? Aneb Florida není jen o koktejlech, předraženém jídle, bydlením v obřích přepychových letních vilách a plavbách na luxusních lodích…Možná nejtěžší je se vypořádat se sympatiemi k problémovým, „frackovitým“ hlavním hrdinům, kteří za svůj společenský status, rodiče a tím pádem i chování vlastně nemohou. Sledovat odvrácenou stranu života na Floridě mě bavilo, i když to Baker s depresí nijak nepřeháněl a film tak měl převážně odlehčenou, místy až úsměvnou atmosféru. Některé povědomé znaky jsem znal už z předchozí Starlet, která mě ostatně k projekci namotivovala, přesto je tenhle film trochu jiný (včetně hodně otevřeného konce, jenž mě ovšem v tomto případě spíš nesedl). Snímek stojí za zhlédnutí i kvůli hercům, netáhne ho totiž jen osvědčený veterán Dafoe (přísný, ale přitom dobrosrdečný správce Bobby), ale především dětští herci, kteří bylo opravdu výborní (Prince, Cotto). Slušné 4*, jsem zvědavý, jestli mě Barker potěší i příště. (23.08.2020)

Dospělé záležitosti, očima malých dětí v odpudivém prostředí zaplivaného motelu kousek od Disneylandu. Překvapivě kvalitní film, o nezodpovědné matce a její malé dceři, které sice mají hluboko do kapsy a každý den nový problém, ale přesto jsou spokojené a každý den si dokáží užít. Ale samozřejmě to nemůže mít dlouhého trvání. Film nemá pevně stavěný příběh a je to spíše sled na sebe navazujících epizod, kterými nás provází výborní herci v čele s úžasným Willemem Dafoe v jedné z jeho nejlepších rolí. (02.12.2018)

Trestuhodné, jak tenhle film nezískal více oscarových nominací. No jo, zase mě nepřekvapí, že bude více uznáván a veleben ve Francii, než kdekoli jinde. Smutná realita, mistrné herecké výkony debutantek i zkušeného Willema Dafoe a výtečná kamera. Takhle si představuji, že má vypadat sociální drama bez příkras, násilí či zbytečně mnoha naturalistických scén, které mi jinak nevadí. Jeden z nejlepších filmů roku 2017. (27.02.2018)