The Florida Project

Portrét svobodné matky samoživitelky, která žije se svou dcerou v levné motelu na Floridě poblíž Disneylandu. Film je rozdělen do dvou rovin, kdy sleduje příběh z pohledu dětí a na druhou stranu z pohledu života dospělých, kteří musejí řešit záležitosti každodenního života. Je to v podstatě taková krátká epizoda ze života lidí v motelech, neměl jsem pocit, že sleduji film. Silný konec, kdy sociálka odvádí Moonee od její matky je velmi dojímavý. (20.01.2018)

„Through the eyes of a child, the world seems magical“ je věta, kterou končil celovečerní South Park a která je vlastně nejdoslovnější a nejpřiléhavější popisek i k The Florida Project. Téměř žádná narativní struktura, jen záměrná repetitivní každodennost šmrncnutá dětskou rozjíveností, kde v pozadí nepříjemně bzučí pocit, že výlet na kraví safari a narozeniny s ohňostrojem jsou jen střípky celku kráčejícího jasně špatným směrem. The Florida Project není snímkem jednoho tématu a přes všechno smutný, je to hlavně krásný kousek o dětství. Nemám nejmenší problém na něj v kontextu celýho filmovýho roku 2017 plácnout nálepku „nejlepší“ a postavit ho tak záměrně hned vedle Zvjagincevových Nemilovaných, kam jsem tu nálepku dal taky. The Florida Project a Nemilované lze vnímat jako antiteze. Jako dva zcela odlišné pohledy na více než těžký a nejtěžší dětství. Zatímco ruský kus kráčí velmi pomalu a pracuje především s osudovostí a dusivou atmosférou, překypuje Florida energií, svěžestí, lehkostí a radostí. Platí již deklarované, je to hlavně krásná věc. (15.03.2018)

Starší na facku, mladší na pohlavek - fracek jeden! Frackové dva. Přiznávám, ze začátku mě nezávislefilmové pojetí líčení běžného života lidí na okraji v bizarních rozpadajících se hotelech trochu nudilo. I když jistý příslib byl v kameře, která občas snímala dospělé useknutě, právě z pohledu šestileté holčičky, pro kterou jsou příliš velcí. Stejně tak herectví neherců a zároveň W. Dafoe, který nijak netrčel a perfektně do nich zapadnul. Výborný herec a výborně vybraní naturščici. ____ Od chvíle, kdy se život mladé matky a její životem otrslé dcerky začal řítit do ještě větších pekel, mě to strhlo. Ten pád byl osudový. A vytyčila ho matčina nesnesitelná povaha, i když bylo zároveň jasné, že má svoji dcerku opravdu ráda. Ale prostě si neuměla pomoct a nemohla jinak než takhle - blbě. Příšerně blbě. A malá dospělá šestiletá nevědomky utrhává kousky poezie dětskými hrami v příšerném marastu, ve kterém žije. ____ Závěr, který nemůže mít správné řešení, protože to neexistuje? Komu neukradne kousek srdce, ten stejně žádné srdce nemá. Jak to mohla tak malá holčička takhle zahrát? ______ Scénáristicky v tom není moc naděje, ale je tam aspoň nádech. Nevinná a bezbranná vzpoura překročit jen nepatrnou vzdálenost a aspoň pro jednou a na chvíli se dostat do pohádkového snu, kde nejsou žádné problémy a už vůbec ne žádné drásavě plačící šestileté holčičky a jejich matky, jimž zoufalost rve útroby na kusy. (27.03.2018)

Život mezi spodinou brán z převážně dětského pohledu. Děj jde vpřed velice volným tempem, ale není to jen nezávislácká onanie. Sean Baker ví co točí a velice umně vykresluje epizody z motelu. To vše navíc v líbivém vizuálu. Největší achievement je, že mě to po dvou hodinách "strávených" s těmi smrady nefalšovaně dojalo. (04.11.2018)

Neskutečně přesné herecké výkony, kdy nejen Willem Dafoe ukazuje, jak je skvělým hercem, ale především pak tváře, které neznáte a ani znát nemůžete. Dětští herci jsou výborní, ale stejně tomu filmu vládne Bria Vinaite, která je neskutečně přesná, nechutná a do jisté míry i politováníhodná. Skvěle vybrané osazenstvo, jež bylo dobře zrežírováno. (04.02.2018)